Středa 2. května
První máj jsme oslavili tradičním způsobem: totiž rvačkami pravých a levých extremistů mezi sebou navzájem a s policií. Levým extremistům říkají z neznámých důvodů antifašisté a pravých se všichni bojí víc než komunistů. Nevím proč: jednak je jich pětsetkrát míň a jednak jediné reálné nebezpečí, které hrozí, je to, že až se komunisté vzmohou a chopí se moci, najmou si je jako bouchače. Jinak se musím přiznat, že mi není jasné, proč organizace, která si říká Národní odpor, používá vlajku Německého císařství z let 1871 – 1918. Prezentace extremistů neučesaných je ovšem jen jakýsi dobový kolorit, podstatný je růst vlivu extremistů učesaných, totiž KSČM. K tomuto tématu se vracíme glosou. ODS v čele se svým předsedou a jeho novou partnerkou oslavuje v těchto poněkud znepokojivých kulisách milování.

Vláda bude jednat s poslancem Tlustým o jeho návrzích na modifikaci vládní reformy. Zároveň Topolánek trvá na tom, aby se návrh neměnil z hlediska výsledného deficitu veřejných financí. To znamená např., že nelze jednoduše argumentovat tím, že když budou daně menší, budou je lidé poctivěji platit. To je holub na střeše a velmi se obávám, že tato logika v ČR neplatí. Osud reformy je stále ve vzduchu.

Zdá se, že v Rusku ztrácejí někteří lidé soudnost a kontrolu, respektive už si zase myslí, že obojí nepotřebují, stejně jako za Stalina a Brežněva. V novinách Komsomolskaja Pravda (tradiční názvy ruských novin jsou opravdu zábavné, nevyznám se moc v ruských institucích, ale řekl bych, že tahle organizace už dávno neexistuje, a pokud ano, ty noviny neprovozuje) přirovnali pouliční kravály v Tallinu k „novému Stalingradu“. To je roztomilá drzost: Stalingrad ležel hluboko na ruském území a také tehdejší soupeř Rusů byl přece jen o něco vážnější než maličké Estonsko.

Tony Blair příští týden oznámí termín, k němuž odchází z úřadu premiéra. Vykonával jej deset let. Vytýkají mu hlavně solidaritu s USA v iráckém konfliktu. Přitom je to naopak věc, pro niž si zaslouží úctu. Podporoval loajálně amerického spojence ve věci nepopulární, ale v zásadě správné. Je mezi čelnými politiky velkých evropských zemí výjimka. Projevil politickou odvahu a to je vlastnost v dnešní Evropě vzácná.

Martin Komárek píše v MfD o tom, že velké podniky tutlají platy svých hlavních manažerů. Neargumentuje tím, že právo vědět, co např. Martin Jahn vydělává v mladoboleslavské Škodovce, mají všichni pracující, ale tentokrát všichni potenciální akcionáři. Pozoruhodná inovace, vyjde to nastejno. K článku se pokud možno ještě vrátíme.

Jiřina Švorcová prý recitovala na setkání KSČM mj. básně Egona Bondyho. Navrhneme jí v příštím čísle některé velmi vhodné jako doplnění do repertoáru.

Čtvrtek 3. května
Vládní koalici se s pomocí poslanců Pohanky a Melčáka podařilo prosadit vznik „Ústavu pro studium totalitních režimů“ (původní název „Ústav paměti národa“ neprošel). Mám jakési výhrady k samotnému nápadu a hlavně ke konečné podobě návrhu, a tak se k tématu vrátím samostatným komentářem. ČSSD se hlasování nezúčastnila, vykládá to jako svůj protest proti tomu, že se návrh v této podobě vůbec projednává, ve skutečnosti v tom může být i kus alibismu: nebyli proti a svým odchodem navíc snížili kvorum nutné pro schválení návrhu.

Libye uvažuje o tom, že uzavře (mj. i) své velvyslanectví v ČR, a to na protest proti tomu, že ČR odsoudila proces s bulharskými ošetřovatelkami. Ty byly jak známo v Tripolisu odsouzeny k trestu smrti za to, že údajně schválně infikovaly libyjské děti v nemocnici virem HIV. Českou republiku šlechtí, že se k protestu proti vykonstruovanému procesu připojila, a libyjské odvetné kroky, jak se zdá, nějak přežijeme. Sankcí je ušetřeno Slovensko, protože premiér Fico při své návštěvě u Kaddáfího označil ošetřovatelky za „pachatelky“. Až bude u nás Paroubek premiérem, možná se přidá a Libye nás zase vezme na milost.

Olomoucký krajský soud zprostil Vladimíra Hučína poslední obžaloby. Hučín byl obviněn, že odmítl sdělit svým nadřízeným v BIS jména svých zdrojů. Zdá se mi lidsky pochopitelné, že je nechtěl prásknout. Celý kopec obžalob proti Hučínovi se tedy sesypal jako domeček z karet. Řekl bych, že je to dost znepokojivý jev a že by nemělo zůstat jen u toho. Jak je možném, že úřady cca deset let popotahují a buzerují občana pro nic za nic?

Místopředseda ČSSD Sobotka prohlásil, že až ČSSD vyhraje volby, Ústav pro zkoumání totalitních režimů zruší. Podle Paroubka zruší také poplatky u lékaře, budou-li přijaty, daňovou reformu a vůbec všechno. Nebylo by tedy nejjednodušší stanovit zákonem, že odchodem každé vlády končí platnost všech zákonů a začíná se znovu od nuly?

Václav Klaus pronesl na Vysoké škole ekonomické pozoruhodnou přednášku. Její hlavní myšlenka? Přírodních zdrojů přibývá, budoucnosti naopak ubývá. Rád bych se ke Klausovu textu vrátil, ne snad z ekonomického hlediska, to není moje parketa, ale spíš ve snaze popsat, jak vypadá model světa, ve kterém žije Václav Klaus.

Policie sklízí chválu za to, že v Brně pravicové extrémisty rozehnala, a kritiku za to, že v Praze jiné krajní pravičáky nechala demonstrovat. Obávám se, že extremismus se u nás velmi přeceňuje, lépe řečeno že je jej třeba vidět v jakémsi kontextu. Pravicoví extrémisté by byli nebezpeční, kdyby se v nějaké blízké mohutné zemi (například v Německu nebo v Rusku) dostali podobní k moci a oni mohli čerpat sílu ze spolupráce odtud. Upřímně řečeno, muselo by to být v Rusku, protože Německo je pro české fašouny nepřítel číslo jedna. Také levicoví extremisté (komunisté a podružné výstřední skupinky) budou nebezpečím v tu chvíli, kdy se dají do služeb ruského imperialismu. Sami o sobě jsou jedni jako druzí nebezpeční asi tak, jako divocí příznivci Baníku Ostrava.

Jiří Paroubek přijel do Přerova podpořit tamního kandidáta ČSSD do Senátu Jiřího Lajtocha. Vzhledem k tomu, že proti němu kandiduje komunista, budeme v druhém kole senátních voleb v Prostějově svědky jevu, který bychom mohli dialekticko-materialisticky nazvat „neantagonistická volební kampaň“. Ducha takové kampaně v obecné rovině nejlépe vystihují verše slovenské revoluční písně z roku 1848: „Garibaldi hovorí, že sa Nemca nebojí, a Nemec mu zas hovorí, Garibladi, chlap si dobrý.“ Je to generální zkouška na dobu, až Paroubkova ČSSD vyhraje volby a následně tu budeme mít jen dvě strany: sociálně demokratickou a komunistickou. Pak se stane neantagonistickým celý náš politický život.

Právo uveřejnilo na druhé straně fotografii místopředsedkyně PS Talmanové s textem vtíravě upozorňujícím na to, že už je na ní vidět její těhotenství. To je zajímavá poloha: postkomunistický bulvár. Připadá mi to lehce hnusné.

Jiří Hanák píše tamtéž, že když Paroubek kalkuloval s tichou podporou KSČM menšinové vládě sociální demokracie (případně s lidovci), kalkuloval prý přesně s tím, s čím kalkuloval Klaus při první prezidentské volbě. To je ovšem demagogie: Klaus kalkuloval s tím, že se od komunistů nechá zvolit, Paroubek, že s jejich tichou podporou bude vládnout. A za druhé, prezidentská funkce je pro výkon moci podstatně méně významná než funkce premiéra. Premiér je ten, kdo dělá každodenní politiku. Pan Hanák taky protestuje proti tomu, aby byl odstraněn komunismus z mozku všech lidí. Zjevně se bojí jako bývalý komunista (posléze samozřejmě s lidskou tváří), že jemu by tam toho pak moc nezbylo.

Poslanec-komentátor Jičínský zase píše, že prý „občanům vadí i rostoucí vulgarita v chování a projevech politiků, zvláště předsedy vlády“. Pan komentátorský poslanec (nebo poslanecký komentátor) je, jak vidno, taky mluvčí lidové vůle – pokud se totiž odvolává na průzkum CVVM z března tohoto roku, není tam o „zvláště předsedy vlády“ ani slovo, to pan Jičínský coby tribun lidu intuitivně vycítil.

Asi sto padesát rozzuřených mladých ruských nacionalistů se pokoušelo v Moskvě napadnout estonskou velvyslankyni při její tiskové konferenci. Zachránila ji ochranka pomocí pepřového spreje. Protože paní velvyslankyně je starší osoba, předpokládám, že ji chtěli jenom zmlátit.

V Turecku bojuje opozice o sekulární podobu státu. V podobném duchu se zjevně chce angažovat i armáda, evropští veleknězi lidských práv rozhořčeně protestují. Považuji takové zásahy do turecké vnitřní politiky za krajně nezodpovědné, fanatické a nesmyslné. Západ dělá i ve vztahu k Turecku sebevražednou politiku. K problému se, bude-li čas, ještě vrátíme, je to bohužel dosti zásadní věc.

Současná polská vláda se rozhodla otevřít archivy polské komunistické státní policie. Ovšem s výjimkou těch, které se týkají církevních představitelů. Premiér Kaczynski k tomu prý poznamenal, že církev má právo zachovat svá tajemství. To je podobný nesmysl, jako když se z bádání o bolševické diktatuře u nás vyloučí léta 1945-8, kdy se u nás za nechtěné, leč intenzivní součinnosti nekomunistů plíživě, ale účinně etablovala.

Národní strana hodlá u příležitosti výročí konce druhé světové války provést happening nazvaný „poslední odsun“. Použijí k tomu vagon, v němž bude kdosi představovat mluvčího SdL Posselta. „Budou v něm také místa pro kolaboranty se sudetskými Němci a všechny ty, kdo jsou nakloněni jejich politice,“ nechal se slyšet organizátor akce. Národní straně v této věci není co věřit. Kdyby se snad dostala k moci (což zatím ani náhodou nehrozí), nebude nikoho odsouvat. Bude jako všichni jí podobní zavírat a vraždit.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.