Je zajímavé, jak málo rozruchu vyvolávají intervence mocných do veřejnoprávních médií. „Zrušení“ pořadu Bez obalu se v mediálních kruzích setkalo s nezájmem a občas i s porozuměním. Teď se ředitel Čro na žádost Rady ČRo údajně omluvil předsedovi Ústavního soudu Rychetskému za komentář Tomáše Němečka v pořadu „Křesťanský týdeník“, kde se v souvislosti s chystaným projednáváním novely církevního zákona v Ústavním soudu mj. praví: „Ten už sice podobnou novelu jednou zrušil. Jenže to bylo ještě ve starém složení, za éry Václava Havla. Z původních ,Havlových' soudců zůstávají tři, v čele s místopředsedkyní Eliškou Wagnerovou. Ta od počátku nad chystaným zákonem kroutila hlavou a namítala: ,I v tak ateistické zemi je přece církev nositelkou hodnot spojených s naší civilizací.' K těmto třem můžeme připočíst dva lidovecké soudce. Na zrušení zákona je však potřeba devět hlasů. Církve by se měly připravit i na možnost, že většina soudců včetně předsedy Pavla Rychetského zákon potvrdí. A že je to ukázka, jaké časy přijdou po volbách, pokud se moci ujme menšinová vláda sociálních demokratů, tolerovaná komunisty. Nikoli nová totalita. Spíš desítky drobných otravování, regulací a registrací…“ (cituji dle Jaroslava Plesla v LN). Rychetský si u Rady Čro stěžoval (podobně jako šéf Úřadu vlády v případě pořadu Bez obalu v RTV a v televizní radě). Zrovna pan Plesl, který teď kritizuje ředitele Čro, se v případě pořadu Bez obalu zmohl jen na to, že alibisticky upozorňoval na „těžký profesní prohřešek“ jeho autorů. Profesní prohřešek je jedna věc, „zrušení“ pořadu na základě intervence „papalášů“, jak říká pan Plesl, druhá. Možná, že mu to časem dojde. Jenže to už nejspíš bude pozdě.

Ať už byl podnět k nynějším divokým protidánským demonstracím v islámském světě jakkoli nešťastný, nemělo by se přehlížet, že nejde o Dánsko, ale o Západ (Dánsko jako malá země se coby otloukánek velmi dobře hodí) a že nejde o karikatury proroka Mohameda (přiznám se, že chápu, proč bývá karikován Usáma bin Ládin, ale nějak nerozumím tomu, proč by měl být karikován zakladatel náboženství, který zemřel někdy před čtrnácti sty lety), ale vposledku o svobodu západního světa. A že je tu Západ opět vystaven výraznému pokušení provozovat appeasement.

Poslanec Jičínský rozdával ve sněmovně kolegům lekce z demokracie: nelíbí se mu, že je v PS vyvoláván strach z komunistů, kteří jsou "tady již delší dobu naším normálním parlamentním partnerem, protože je volilo kolem 20 % občanů". - "Jestli vy toto neuznáváte, pak mi řekněte, v čem spočívá parlamentní demokracie?", zeptal se poslanců z ODS. Když někoho volí 20% občanů, neznamená to ještě, že je demokrat. Někdejší stranu pana profesora Jičínského, KSČ, volilo v roce 1946 skoro čtyřicet procent občanů.

Panu Krampolovi, jednomu z bavičů předlistopadové doby a vypravěči nejprve protivietnamských, nyní protiromských vtipů, zjevně narostl hřebínek poté, co se stal estrádním moderátorem premiéra Paroubka. Lidovým novinám sdělil: „politolog Pehe je idiot“, a vyžádal si, aby to bylo publikováno. (Pehe jej kritizoval za zmíněné vtípky). Doufám, že ho Jiří Pehe bude žalovat, je to věc zásadní: jinak to tady bude za chvíli vypadat jako v chlívě.

Jiří Paroubek označil v jakémsi prohlášení Respekt za bulvární médium. To je podobné, jako kdyby někdo na začátku minulého století označil za bulvární plátek Moderní revui Jiřího Karáska ze Lvovic.

Editor jordánského listu Šihán, který přetiskl karikatury proroka Mohameda a napsal, že islámu víc škodí ti muslimové, kteří před kamerou zabíjejí rukojmí, byl zatčen. Egyptský ministr zahraničí zase vyzval dánskou vládu, aby utužila dozor nad médii. Jiný kraj, jiný mrav. Podle našeho velvyslance v Islámábádu, který byl kvůli karikaturám předvolán na kobereček (zveřejnila je MfD, ne demonstrativně na projev solidarity s Dány, ale pro informaci čtenářů, tento postup považuji za správný a korektní, MfD plnila svou povinnost) zase tvrdí, že jde o „kulturně-civilizační nedorozumění“. Neměl náhodou podobný pocit v roce 1938 Daladier nebo Chamberlain? Vůbec nejde o žádné nedorozumění: protestující správně cítí, že jejich víra a přesvědčení je s tím naším, abych tak řekl, „nekompatibilní“, a současně mají dojem, že při razantním postupu se Západ podělá. Což se vůbec nedá vyloučit.

Zrcadlová podobnost naší stojedenáctky a nové polské polokoalice fundamentalistů a extremistů je zarážející: Předseda PiS Jaroslaw Kaczynski žádá, aby maršálek Sejmu (taktéž PiS) potrestal novináře, kterým se nelíbilo, že k podpisu „paktu stability“ (polská obdoba Koaliční smlouvy) byla připuštěna pouze katolická média. Představitelé ostatních médií to označili to označili za praktiky škodící demokracii a média nepřizvaná k podpisu ignorovala následující tiskovou konferenci. Představy PiS o úloze médií ve svobodné společnosti se velmi podobají těm muslimským (viz protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda). Proto není nijak překvapivé, že premiér Marcinkiewicz žádá dialog s muslimy a odsuzuje zveřejnění karikatur. Zveřejňování karikatur v novinách nespadá do vládní kompetence.

Ministr Jandák a předseda KSČM Filip se shodli na tom, že Senát je zbytečný přepych. Je to poněkud účelové, Senát je nyní jediná instituce, která by mohla poněkud zkomplikovat příští samovládu rudého bloku, hlavně pokud jde o volbu prezidenta. Prezidenta by ovšem pánové chtěli volit plebiscitem (nevím, co si od toho slibují, nedovedu si např. představit, že by v přímé volbě, pokud by neproběhla podle nějakých vykutálených pravidel, dostal nadpoloviční většinu hlasů např. Miloš Zeman). Filip navíc nechce, aby prezidentovi schvaloval nominaci ústavních soudců Senát. Tím by se z Ústavního soudu (další možný blokátor rudé koalice) stal sbor jakýchsi ajatoláhů, kteří by dbali na to, aby měl ve všem všudy poslední slovo prezident. Ministr Jandák se v rámci demonstrované otevřenosti vůči církvím chce znovu pokusit o ratifikaci česko-vatikánské smlouvy. Pokud se to nepovede, je prý „odhodlán“ diskutovat o její nové podobě. Ovšem že se to nepovede, od toho tu je stojedenáctka.

Ministr Rath odjel do Saúdské Arábie, aby získával bohatou arabskou klientelu pro české lázně. Ministr Rath se chová jako podnikatel, do jehož rukou bylo restituováno české zdravotnictví jako celek. Připadá mi to poněkud zrůdné.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.