Zcela v duchu alibismu, jaký zaujaly Lidové noviny k případu zrušení pořadu Bez obalu, psal v nich v pátek Jaroslav Plesl: “V nekonečné debatě o zrušení televizního pořadu Bez obalu překvapivě zapadla informace, která svědčí o těžkém profesním prohřešku jeho autorů. Milan Šíma s Milošem Čermákem totiž udělali věc, která měla být pro Českou televizi dostatečným důvodem k okamžitému ukončení spolupráce. Uzavřít dohodu s úřadem vlády, který měl platit za některé reportáže vysílané „nezávislou“ Českou televizí v pořadu Bez obalu, je flagrantním porušením etických zásad novinářské práce. Autoři se sice hájí, že k naplnění dohody nikdy nedošlo, ale fakt je, že dvě „vládní“ reportáže natočili a odvysílali, pouze za ně nedostali zaplaceno. No sláva! Takže pro vládu pracovali zadarmo. Ale o co je to lepší? Proto se nedivím šéfovi zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi, že zrušení pořadu schvaluje a hájí. Divím se však všem těm neohroženým bojovníkům za svobodu slova, kteří hájí Šímu s Čermákem, místo aby v první řadě hájili úřadem vlády neplacenou novinařinu.“ Pan Plesl dělá z čtenářů hlupáky. Pořad nebyl vůbec zrušen z důvodu, který uvádí, ten odpovědní pracovníci ČT vytáhli teprve dodatečně, když se o dokonaném zrušení rozběhla diskuse. Pořad byl zrušen pro „nevyváženost“ a vysoké náklady na jeho výrobu, a to poté, co ho kritizoval premiér a co si na něj u vedení ČT písemně stěžoval šéf jeho úřadu. V „odborné analýze“, která měla zrušení podložit, není o věci, o níž Plesl hovoří, ani slovo. Za svůj život jsem zažil už několik podobných zákazů a několik lidí jako pan Plesl, kteří je přispěchali horlivě obhajovat. A myslím si o nich své.

V souvislosti s tím, že premiér Paroubek jmenoval exministra Tvrdíka volebním manažerem ČSSD, se v novinách oživuje obraz exministra jako neschopného blba. Myslím si, že je to nespravedlivé: působení pana Tvrdíka v ČSA si netroufám posuzovat (ostatně není to ani úlohou politického komentátora), jako ministr obrany byl v době, kdy začínala irácká krize, jedním z mála, kdo se u nás snažili dělat aspoň trochu důstojnou a nealibistickou politiku. Kromě toho usiloval o to, aby jeho resort, jemuž se u nás v minulosti tradičně pouštělo žilou, protože všichni byli přesvědčeni, že armádu vlastně na nic nepotřebujeme, dostal aspoň část toho, co mu má náležet. Nevím, jakým byl exministr Tvrdík ředitelem ČSA a netroufnu si odhadnout, jakým bude volebním manažerem sociálních demokratů. Jako ministr obrany byl lepší, než jeho předchůdci, a lepší, než jeho nástupci (což, pravda, nebylo zase až tak těžké).

Ministr Rath přepadává nemocnice a činí tam kontrolu. Chová se jako osvícený despota, smyslem je přesvědčit prostý lid o tom, že mu zdravotnictví leží na srdci a že osobně tepe zlořády. To nemá nic důležitějšího na práci? A opravdu si myslí, že je česká veřejnost ve svém celku natolik primitivní, aby mu na takovýhle tyátr skočila?

Premiér Paropubek se na středeční schůzce s nejvyšší státní zástupkyní a s ministrem spravedlnosti dotazoval na to, co se děje s některými trestními stíháními podnikatele Pitra. Stínový ministr spravedlnosti za ODS Pospíšil ho pak obvinil ze zasahování do Pitrova případu a za to, že se jako hlava exekutivy plete do činnosti nezávislých soudů. Podle náměstka nejvyšší státní zástupkyně Fenyka, t.č. na odchodu, má premiér a ministr spravedlnosti právo vyžádat si informace o určité trestní kauze. Něco jiného je vyžádat si informace a něco jiného by bylo snažit se ji ovlivnit, i když by se to jako populistické gesto mohlo publiku líbit. Ostatně, v premiérově přednovoročním projevu byly jakési znepokojivé náznaky toho, že nezávislost soudů nebere ve všem všudy vážně.

Česká lékárnická komora prý zvažuje uspořádání celostátní petice za odvolání ministra Ratha. Je to skoro zbytečné, jediná petice za odvolání dr. Ratha, která má naději na úspěch, se už připravuje, budou to červnové volby do Poslanecké sněmovny. Pokud socialisticko-komunistický blok nevyhraje, bude to nepochybně znamenat i stop pro tohoto nezdravě ambiciozního mladíka.

Zdá se, že politikou nové německé vlády bude neustálé vyvažování: kancléřka Merkelová na jedné straně požadovala uzavření americké věznice v Guantanámu (jako většina evropských vlád dává přednost lidským právům před existenčními starostmi, to je jakési nedorozumění, lidská práva jsou odvozena z křesťanských zásad, ale nejsou sama o sobě náboženstvím), na druhé straně se lehce distancovala od Ruska (nesdílíme s ním tolik společných hodnot jako s USA, zajímavý postřeh) a vyslovila se pro to, aby si Německo kromě Ruska našlo i další dodavatele ropy. Pokud chtějí Němci opravdu skončit Schröderovo nestydaté koketování s Putinem, budou ovšem Američany potřebovat.

Premiér Paroubek se v neděli zúčastnil slavnostní mše československé církve husitské. Konala se u příležitosti 86. výročí jejího vzniku. Experiment s vytvořením církve, která by byla katolická formou a národní obsahem, nesplnil naděje, které do něj kdysi jeho iniciátoři vkládali. V církvi je poměrně málo věřících, zato v poslední době hodně politiků, u nichž to národní vědomě či podvědomě převažuje (převažovalo) nad křesťanským – např. Dostál, Klaus, Paroubek – a kteří nabuzují podezření, že věřit v Boha je pro toto podivné uskupení něčím podružným. Premiér ještě posílil tento dojem, když přítomným popřál hodně úspěchů při jejich činnosti. Tak by mohl hovořit na sjezdu spřátelené politické strany.

Premiér Paroubek dále v Partii na Primě vyjádřil pochybnosti o plošných přídavcích na děti. „Souhlasím s tím návrhem, pokud na to budou peníze.“ Tím se dá vyřídit leccos. Zdá se, že rozjetá předvolební sociálnědemokratické Slibotechna dostává virtuální charakter: blahobyt bude, ovšem, ale jen tenkrát, když na něj budou peníze.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.