V Barceloně proběhl summit EU a středomořských států o terorismu. Většina arabských zemí regionu se ho prý nezúčastnila, zato tam byli Palestinci (coby – aspoň pokud jde o terorismus - experti na slovo vzatí). EU řešila opět svůj věčný problém, jak to udělat, aby se Arabové najedli a Izrael zůstal celý, takže přijali nakonec jen jakýsi „kodex chování“ v boji proti terorismu, ale žádné usnesení. V kodexu nesmí být, že terorismus nelze ospravedlnit právem na sebeurčení (to nepřipustili Palestinci). Palestinci pak za odměnu nežádali, aby byl odlišován terorismus od práva na vlastní obranu před cizí okupací. Jako pozorovatel byl na konferenci přítomen i zástupce Al Kajdá. (Milí čtenáři, promiňte, tohle poslední jsem si vymyslel, ale mělo by to svou logiku, a jak praví Hegel, „Co je rozumné, je skutečné“ – rozuměj „co je logické, je skutečné“).

ČT odvysílala záznam, pořízený skrytou kamerou, na němž si (v tuto chvíli už bývalá) spolupracovnice dr. Ratha dr. Klimovičová, odpovědná za časopis vydávaný ČLK, říká představiteli farmaceutické firmy o mastnou platbu za inzerci v časopise. Za to mu slibuje zařídit audienci u dr. Ratha. Dr Rath měl tehdy velké slovo v „kategorizační komisi“, která rozhoduje mj. o tom, které léky bude plně hradit VZP (což je pro výrobce výhodné). Klimovičová zpochybňuje autenticitu záznamu. Věc není zatím prokázána, pokud by prokázána byla, měl by dr. Rath Problém s velkým P. A bylo by to skličující. Od poloviny devadesátých let má u nás kdekdo plnou hubu „tunelování“, miliardových škod způsobených „divokou“ klausovskou privatizací atd. Dnešní sociálně demokratická garnitura a její spojenci by ve srovnání s tím byli troškaři (pět milionů Grossův byt, pět českých na stůl pana Doležela, a tady by šlo o sumu řádově velmi podobou). Nemyslím si, že by umatlaní kapesní zlodějíčkové byli méně opovrženíhodní než ulízaní podvodníci velkého formátu. A za druhé: tahle kauza vykazuje ne první pohled velkou podobnost s případem Spyra – Doležel. Je tomu opravdu tak, že zahraničním firmám nezbývá než se bránit před náporem různých českých vyděračů tím, že se na pomoc povolává skrytá kamera a média? To je jako v nějakém filmu s kriminální zápletkou. Dr. Rath se od své nehodné spolupracovnice okamžitě distancoval (není nad loajalitu), zároveň se shodou okolností z archivu ČLK ztratily jakési zápisy ze schůzí. Ztrátu zjistila místopředsedkyně Fousková, která komoru prozatímně vede a má na hlídání archiválií dost času, protože jinak nemá skoro žádné pravomoci. Dr. Rath zůstává klidný, ztratit se nemohly, jsou přece uloženy na počítači (doporučuji panu ministrovi, aby si pozorně prohlédl klávesnici svého notebooku, vlevo nahoře má klávesu s nápisem „delete“ a v anglicko-českém slovníku si snadno dohledá, co to znamená). Aféra se tedy může rozjet tak, že se svou zábavnosti vyrovná případu Grossova bytu.

Unie svobody, kterou za půl roku očekává symbolická kremace ve volební peci, představila veřejnosti volební program. V jeho úvodu se praví: „Za několik let existence si (Unie svobody) vydobyla důstojné postavení na politické mapě České republiky.“ Hlavně nepadat na kolena před fakty, jak říkával nebožtík Antonín Novotný!

Proti vzývání jednoty na kongresu ODS se ohradil Miroslav Macek („…proč ta zřejmá deklarativnost? Vím totiž, jak by na mne působilo, kdyby mne někdo ujišťoval, že má zdravý žlučník nebo že ho netlačí boty nebo že jeho sexuální život je zcela v pořádku.“). K Tlustého slovům „každý občan bude od svého narození do své smrti zajištěn“ pak poznamenal, že mu to připomíná „každému podle jeho potřeb“ a že odmítá platit ze svých daní zajištění pro flákače a nemakačenky. V obojím má ovšem pravdu.

Zemědělské družstvo, které vlastní v lokalitě budoucí průmyslové zóny v Nošovicích, kde má vzniknout automobilka Hyundai, tři čtvrtě hektarový pozemek, žádá za jeho postoupení kompenzaci 147 milionů Kč. Jistě, soukromý majetek je posvátný, ale drzost snad ne.

Katolická církev se rozhodla, že nedovolí homosexuálům, aby vstupovali do seminářů a byli svěceni na kněze. Příliš tomu nerozumím (předpokládám, že by se homosexuál musel zříci sexuálního života stejně jako heterosexuál, a jaký je pak mezi nimi rozdíl), navíc můj problém je, že celibát jako takový považuji za absurdní. Kromě toho a hlavně připouštím, že mi do toho nic není, protože nejsem katolík. Česká snaha strkat nos do cizích věcí je ovšem někdy obludná, a tak Pavel Máša v Lidových novinách píše: „Církev na jedné straně získala právo díky listině práv a svobod obsazovat si sama své úřady, současně ale jsou kněží de facto zaměstnanci státu. Je proto otázka, zda by nyní neměli poslanci přemýšlet o tom, jestli rozšiřující se diskriminační praktiky římskokatolické církve nejsou v rozporu s jinými ustanoveními téže listiny i nedávno přijatého pracovního zákonodárství. A jestli není na čase zasáhnout k „ochraně práv a svobod druhých“, jak umožňuje ústava.“ To jsou rudoprávní manýry, neměla by se snad katolická církev podle pana Máši přímo zakázat?

Pilný komentátor Práva Paroubek (premiér je, jak vidno, mužem mnoha tváří) si na stránkách listu vyřizuje účty s Mladou frontou Dnes, jmenovitě s Martinem Komárkem a Emanuelem Mandlerem. Text neuvěřitelných parametrů stojí za samostatný komentář, příznačné je, že se v něm opakovaně mluví o „štvaní“, respektive „agresivním štvaním proti soc. dem.“ Soudě podle terminologie, která tu po převratu ještě nebyla, lze soudit, že to pan Paroubek se svou snahou pořádně skrouhnout média myslí vážně.

Premiér Paroubek jde po vládním zmocněnci Svatoplukovi Karáskovi, a to kvůli vepřínu v Letech. Nařkl ho, že přecenil své síly (a ti, co ho schválili ve funkci, prý taky přecenili jeho síly). Karásek se provinil podle premiéra tím, že špatně odhadl náklady na přemístění vepřína: řádově na stovky milionů, Paroubek mluví o řádově desítkách. Těžko se ubránit podezření, že pan premiér chce majitele vepřína pořádně oholit.

Podle průzkumu americké agentury PSB (průzkum si objednala ČSSD a nepochybně jí byl nějakým způsobem šit na míru, to je třeba vzít v úvahu – nemyslím samozřejmě na falšování výsledků, ale např. na výběr otázek) si 60% respondentů přeje vznik většinové koaliční vlády, 38% menšinovou vládu s většinovou podporou ve sněmovně. Zemanův projekt tedy nemá většinovou podporu, ale konec konců 38% není zase až tak málo, aby si to Paroubek nemohl dovolit. Průzkum se týkal také toho, jak veřejnost vnímá komunisty. 55% lidí se domnívá, že je ke KSČM třeba přistupovat jako k normální straně. Problém je, že KSČM normální strana není. Proto těch 53% lidí, kteří se podle průzkumu domnívají, že kdyby se komunisté dostali k moci, nesnažili by se o nedemokratické poměry, jsou nebezpeční optimisté. Bohužel komunisté v tom už v tuto chvíli nejsou sami, o nedemokratické poměry se velmi intenzívně snaží i Paroubek a ČSSD.

Martin Hekrdla píše v Právu, že „nejsilnější pozici na politické scéně má vždy ta strana, která nakonec může se všemi ostatními subjekty vládnout nebo se o ně opírat“. To je jistě pravda, stejně jako to, že k takovému chování na dnešní české politické scéně je zapotřebí opravdu kachní žaludek.

KDU-ČSL hodlá prosazovat, aby v boji proti korupci v řadách policie mohla být využita i řízená provokace. Hrozí nebezpečí, že policajti nebudou mít čas na pojednávání zločinu, protože se místo toho budou navzájem provokovat, a že řetězec řízených provokací skončí faktickou likvidací policie ČR. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení. (Jinak návrh, aby Inspekce ministra vnitra byla podřízena ministerstvu spravedlnosti, má jakési racionální jádro, co si lze slibovat od toho, když nějaká mocenská instituce prověřuje sama sebe).

Ministr Rath hodlá vyloučit z jednání tzv. kategorizační komise, která rozhoduje o úhradách léků ze zdravotního pojištění, zástupce farmaceutických firem. Je to trochu, jako kdyby Paroubek vyloučil z tripartity zaměstnavatele (jistě by se mu to líbilo). Napříště budou firmy dostávat rozkazem, co budou u nás prodávat a za jaké ceny. Nejlepší by bylo je postátnit, jenže to u zahraničních subjektů asi nepůjde. Postátní se tedy domácí a zahraniční léky se stejně jako za totáče nebudou dovážet.

Sněmovna schválila nový trestní zákoník (teď bude muset ještě nejspíš projít Senátem a musí ho podepsat prezident). Zvýšení sazeb za závažné násilné trestné činy se jistě setká s podporou veřejnosti, což v tomto případě neznamená, že by snad nebylo na místě. Problematické je to, že trestné má být popírání komunistické a nacistické genocidy (verbální trestné činy) – postih nezpůsobí, že si to někteří přestanou myslet, jen že to nebudou smět říci. Taky si nejsem jistý, zda zákaz zveřejňování záznamů poskytnutých skrytou kamerou není omezování svobody projevu. Pokud jde o omezování svobody projevu, jsou chutě ČSSD veliké a ODS by nepochybně taky nebyla proti, zvlášť pokud by se v budoucnu tím nebo oním způsobem podílela na vládě.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.