V posledních dnech se v novinách objevily čtyři volební modely zachycující rozložení sympatií pro hlavní hráče finišujícího politivkého střetnutí: model PPM Factum z 14.10, STEM z 15.10., Medianu z 18. 10. a TNS AISA z 20. 10. Pozoruhodné je, že výsledky jsou v některých ohledech dosti podobné.

Především: podpora ČSSD těsně před volbami dosti výrazně poklesla. Sice stále zaujímá s přehledem první místo (a volby vyhraje), ale procenta kolísají od 25,9 po 22, to znamená přibližují se volebnímu výsledku z roku 2010, který přivodil pád Jiřího Paroubka. Paradoxní přitom je, že podle agentury STEM, která dává ČSSD zmíněných 25,9 %, by pak sociální demokraté ani s komunistickou podporou nedosáhli na parlamentní většinu. Pokud ČSSD získá jen tuto podporu, bude to Miloši Zemanovi vyhovovat, protože tak fakticky dostane hlavu Bohuslava Sobotky na stříbrném podnose.

Dlouhodobá divoká a nenávistná kampaň proti "pravici" sociálním demokratům fakticky znemožňuje uvažovat o koalici či aspoň o tiché podpoře stran někdejší vládní koalice, i když by tak tři "systémové" strany, hlásící se k parlamentní demokracii, měly naprosto jasnou většinu, navíc ČSSD by byla dominantní silou toho spojenectví a občas by své partnery mohla přiškrtit koketováním s ANO či s komunisty, nebo nahradit jednu ze stran koalice lidovci. Třídní boj s "pravicí" byl od ČSSD mimo jiné i nešikovný.

SPOZ se do PS nejspíš nedostane, ale Miloše Zemana kvůli tomu nemusí bolet hlava, dokáže i tak v ČSSD prosadit svou a získá vynikající manévrovací prostor, jištěný drtivou většinou nesystémového virtuálního uskupení Haškova ČSSD – Babišovo ANO – KSČM (podle výše uvedených průzkumů 52-55 %). Na těchto třech pilířích bude nejspíš stát nový český režim: nebude nijak zvlášť stabilní (Zemanova popularita klesá, Hašek bude silný hráč a KSČM i Babiš mají vlastní zájmy), ale vzhledem k nepochybné zahraniční podpoře z východu (abych byl úplně přesný: z Moskvy, ne z Pekingu, na tom vůbec nezáleží), jíž se může nadít, má naději vydržet déle, než se to veřejnosti bude líbit, a natropit škody, které se budou odstraňovat desetiletí, půjde-li je vůbec kdy napravit.

Nejhorší je, že je velmi těžko představitelné, jak by člověk mohl tohle rozvržení sil svým hlasem nějak ovlivnit: ještě v prezidentské volbě to bylo jasné: Schwarzenberg nebyl ideální kandidát, ale člověk se mohl racionálně rozhodnout. Tady se má svou špetkou podílet na klohnění volebního dortu velmi podobného tomu, který spolu vařili pejsek s kočičkou. Ne že by všechny ingredience byly stejně nechutné, ale poté, co se smíchají, nemůže být výsledek jiný než otřesný: a tím, že se přidá trochu cibule nebo pepře, se spraví jen velmi málo.

Takže na závěr už jen malá osobní poznámka: nejdivočejší částí uvedených volebních průzkumů je odhad volební účasti: pohybuje se od uměřených 60 % (Median) až po zcela neuvěřitelných 78 % (AISA). Buď jak buď, aspoň v jednom je si autor těchto řádků zcela jistý: i kdyby těch voličů mělo být 99,8 % jako za Husáka, on mezi nimi rozhodně nebude. Považoval by to za nezodpovědné.

20. října 2013