Povinností politického komentátora je být nezávislý na politických tlacích a svodech moci. Jeho povinností však vůbec není být nestranný, naopak, musí stranit správnému před chybným, dobrému před špatným, slušnějšímu před sprostším.

Slabiny, přehmaty a problematické kroky dnešní vlády jsou zjevné na první pohled: vláda je vnitřně málo sourodá. KDU-ČSL s sebou vleče problém svého předsedy; pozice ve Straně zelených se cítí být omezována ve svém antiamerikanismu a utopických projektech. Rozpolcena je i ODS poté, co se Topolánek zbavil některých vlivných osobností (Němcová a hlavně Tlustý). Celou povolební situaci ovlivnila Kubiceho aféra, projev divokého politického zápasu o Policii ČR. ODS projekt trojkoalice nejprve opustila a málem na to tvrdě doplatila. Netroufla si jít jedinou schůdnou cestou k předčasným volbám – přes šanci pro Paroubka. Za svůj vznik vděčí dvěma poslancům, kteří opustili klub strany, za níž byli zvoleni. O každé zásadní rozhodnutí bude muset svést existenční boj. Atd.

Přes všechny tyhle problémy si zaslouží podporu veřejnosti, a taky tu podporu vzhledem ke svému postavení velmi potřebuje.

Zásadní věc pro malé státy a národy v rizikových oblastech (jako je ta naše) je zajištění národní bezpečnosti. K tomu patří vnitřní stabilita státu a spolehlivé spojenecké svazky.

Problémem naší oblasti není terorismus, ale probuzené velmocenské ambice Ruské federace. Je to přirozené, velmoc se jinak chovat nemůže. Rusové by rádi zvýšili svůj vliv v oblasti, kterou kdysi měli pod kontrolou. To však není v našem národním zájmu.

Zárukou naší bezpečnosti má být členství v EU a v NATO. EU je v současné době na rozcestí: stane se nástrojem evropské emancipace od USA? Pokud ano (v době, kdy v ní dominovala Chiracova Francie a Schröderovo Německo, to tak vypadalo) bude pro nás bezcennou, protože sama nedokáže vzdorovat Rusku, na němž je ekonomicky závislá. NATO bylo původně charitativní organizací, v jejímž rámci Amerika chránila evropský Západ před komunistickým Ruskem a ten jí to nejen dovolil, ale občas na to i něčím přispěl. Teď tápe a hledá nové poslání.

Je v našem zájmu posílit v EU její euroatlantické křídlo, resuscitovat NATO jako záruku před riziky naší geopolitické oblasti. A to vše ve spolupráci s dalšími zeměmi našeho regionu.

Pokud jde o vnitropolitickou situaci, je česká společnost rozdělená skoro půl na půl. Komunisté byli, jsou a budou pátou kolonou ruské imperiální politiky. ČSSD je v mnoha ohledech jen KSČM s lidskou tváří. Její vedoucí činitelé podceňují bezpečnostní rizika (Paroubek: v Kremlu už nesedí Brežněv), jsou zachváceni jurodivým antiamerikanismem (Zaorálek) a upřednostňují boj proti vládní koalici před všemi dalšími ohledy, tedy i těmi národně bezpečnostními.

Prezident je nevypočitatelný populista s rusofilskými sklony. Asi by zase chtěl stavět most mezi Západem a Východem. Je těžké uvěřit, že by ve vypjaté krizové situaci dokázal zachovat pevnost a statečnost.

Topolánkova vláda má jasno, pokud jde o základní bezpečnostní rizika. Chybí jí Klausův fundamentalismus a zaujetí proti EU. ODS v ní musí brát ohled na malé koaliční partnery a nemůže provádět bezohlednou silovou politiku.

Všechny další varianty vládnutí (velká koalice, vláda ČSSD s podporou komunistů) jsou nesrovnatelně horší. Znamenaly by vnitropolitické i zahraničně politické znejistění ČR. Ani předčasné volby nejsou řešením, i kdyby se je nakrásně povedlo prosadit.

To neznamená, že by vláda neměla být tvrdě kritizována tam, kde je to třeba. Jen že si zaslouží jakousi základní loajalitu.

Říká se, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Náš problém je, že si zasloužíme vládu o hodně horší, než je ta nynější. A když se o to budeme hodně snažit, budeme ji také mít.

LN, 5.6.2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.