Jsem zásadně neochoten věřit tezi, že politika je svinstvo. Taky se mi ovšem nezdá být věrohodné, že v ní bojují čítankoví poctivci s čítankovými padouchy. Vždycky – a v případě údajné korupce ve Státním fondu životního prostředí to platí tuplem – je k dispozici spletenec, který je třeba zapotřebí rozmotat.

Ředitel Fondu Michálek pojal před časem podezření, že se peněz, které Fond obhospodařuje, používá pro podporu politické kariéry některých prominentních členů ODS, případně strany jako celku. Proto se rozhodl pořídit několik nahrávek, které to měly zdokumentovat, a nabudil velké pochybnosti. O věci (nikoli o nahrávkách) pak informoval mailem premiéra Nečase a pořádal ho o schůzku a o nasazení agentů BIS se specielní nahrávací technikou. Nečas místo toho informoval jeho bezprostředního nadřízeného, ministra Drobila, který Michálka zkartáčoval, vytkl mu, proč se neobrátil nejprve na něho (Michálek na základě nahrávek podezíral i ministra, a tak si ho hned taky nahrál), vyzval ho, ať věc buď oznámí policii nebo nahrávky zničí, a učinil mu lukrativní nabídky. Po několika peripetiích pak ministr Michálka vyhodil, se svým poradcem, který byl do problému údajně zapleten, ukončil spolupráci a Michálkova náměstka, který prý měl v problému rovněž prsty, poslal na nucenou dovolenou. Pak nahrávky vyšly v Mladé frontě Dnes. To je zestručněná verze příběhu.

Na otázku, proč se neobrátil k orgánu kompetentnímu, jímž je policie ČR, a ve spolupráci s novinami ji jaksi suploval, Michálek odpověděl něco na ten způsob, že k ní nemá důvěru. Skandálu se okamžitě chopily Věci veřejné a ministr John. Policie nemá důvěru, je třeba změnit vedení (policejního prezidenta). A v rámci intenzivního boje proti korupci se má zodpovídat i premiér Nečas. Sociální demokraté vyvolali hlasování o důvěře vládě, VV se ještě nerozhodly, jak budou hlasovat.

Vzápětí ovšem story dostala jakousi trhlinu. Ukázalo se, že jako na prvního se Michálek se svým podezřením obrátil na ministra vnitra Johna, a ten mu jako majitele kvalitního nahrávacího zařízení (odolného proti rušičkám) doporučil reportéra MfD Janka Kroupu. Policie zůstala jaksi stranou. Čas, kdy se tak stalo, je určen pozoruhodně: Michálek uvedl původně říjen-listopad, nato John „konec léta“ (co to je), Michálek ustoupil nejprve na říjen a pak na „září – říjen“. O aktivitách pana Michálka byl prý informován i stínový předseda VV Bárta.

MfD žádá, aby se okolnosti nechaly stranou a debata se vedla o podstatě věci, tj. o korupci ve prospěch ODS. Korupce je vytčena před závorku, mluvit se o ní musí (mj. též i o vrtáctví jejích údajných provozovatelů, proč si Drobil myslil, že Michálek nenahrává i jeho?). Taky se ale musí debatovat o přičinlivých úřednících, kteří pobíhají s nahrávacími zařízeními špičkové kvality a suplují práci policie. O novinách, které fungují tak, že je to vzdáleně podobné WikiLeaks (ale půjčoval Assange taky špičkovou zpravodajskou techniku?). A hlavně a především: Věci veřejné dostaly do kompetence Ministerstvo vnitra. Proč to Nečas udělal, nevím. Nicméně: tak významné a silové ministerstvo musí pracovat na základě koaličního konsensu a za spoluúčasti koaličních stran. Pan John by rád vyštípal policejního prezidenta a dostal ze hry vlivného bezpečnostního experta ODS, exministra Langra. Upozorňuji, že čistkami v policii začal taky únor 1948 (podobnost je velmi vzdálená, dnes jsme v úplně jiné situaci, ale člověk se analogiím těžko brání). A kromě toho: za totáče to bylo jednoduché: odposlouchávala a nahrávala nás StB. Mají to dnes dělat dejme tomu nadšení dobrovolníci z řad špičkových byrokratů s podporou největších českých novin? A jak se má občan v takovémhle svinčíku cítit bezpečně? To je úplně stejně důležité jako korupce.

Lidovky.cz 20. prosince 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.