Sobota 14. června 2025, svátek má Roland
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

UDÁLOSTI: Krajské volby - není čas na defétismus

S regionální příslušností jsou u nás problémy. Ta zemská, se staletou historickou tradicí, vzala po roce 1948 za své. Existuje dnes jen v myslích lidí, a často víceméně mlhavě. Obnovit se ji po listopadu 1989 nepodařilo. To je nejvyšší patro. Pak je tu patro víceméně lokální, jeho výrazem jsou, či spíše byly okresy. Obnovení demokratické regionální samosprávy trvalo polistopadovému demokratickému režimu dlouho i proto, že první rámec (zemský) byl příliš široký a hrozila mj. dezintegrace státu. Řekl bych, že pokusy o jeho obnovení měly v prvních letech po převratu jistou podporu i z východního „blízkého zahraničí“). Druhý byl příliš úzký (i ve srovnání de sousedními zeměmi, Rakouskem, Maďarském, Polskem, konce konců i se SRN). Proto byl zvolen kompromis, obávám se, že horší než obě krajnosti: faktické převzetí krajského uspořádání z roku 1949 (s jistými korekturami, ovšem). Možná, že z hlediska hospodářsky správního je to racionální, ale pohrdání dějinami a dějinnými tradicemi s sebou nese to, že „identita“, pocit sounáležitosti lidí, kteří v takovém regionu žijí, je poměrně slabý. Proto je sice snadné takové území administrativně, případně policejně řídit, ale pro funkční samosprávu, postavenou na politické autonomii, to dvakrát moc nestačí. Jistě, historická tradice se může dohnat: bohužel to trvá staletí.

Navíc u nás existuje od devatenáctého století zažitá tradice centralismu (nejdřív nacionálně českého, pak státního), nedůvěra k celkům, které stojí na vlastních nohou a mají v tom či onom svou hlavu. Proto dnešní pravomoci „vyšších samosprávných celků“, krajů, nejsou zrovna omračující. Zároveň fungují jako jakési předpolí celostátní politiky, které signalizuje rodící se politické přesuny v celostátní rovině. A tak v prvních dvou regionálních volbách (2000, 2004) kraje „zmodraly“, v dalších dvou (2008, 2012) „zoranžověly“. Proces byl masový, mělo to trochu hysterický charakter a zároveň to vypadalo jako živelní pohroma. Vypadá to, že něco podobného se stalo i teď a že dědicem ODS a ČSSD je dnes ANO.

Je třeba zdůraznit, že jde jen o signál, který se následovně (snad) promítne na celostátní úroveň. Promítnutí přitom bývá dost nedokonalé (vítězství ODS na celostátní úrovni v roce 2006 a 2010 bylo dost hubené, když je srovnáme s předcházející krajskou modrou záplavou, o vítězství ČSSD v roce 2013 raději nemluvit). Proto pokud jde o rok 2016, situace je otevřená.

Dnešní předvolební kampaň byla poznamenaná tím, že formálně šlo o profilaci stran ve skrovné oblasti regionálních pravomocí, fakticky o vytváření nástupních pozic stran a hnutí k celostátnímu střetnutí v příštím roce (není náhoda, že závěrem bylo v ČT televizní střetnutí úctyhodného kolektivu celostátních předsedů stran, kteří se ze všech sil snažili rozvíjet regionální témata; připomínalo to trochu maškarádu). A druhá, ještě zásadnější věc, je povaha politického střetnutí, o něž dnes jde: momentálně nejsilnější politické uskupení, Babišovo ANO, od počátku prosazuje prostinkou revoluční ideologii: pětadvacet let nám vládli politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek.

Sobotkova ČSSD se rozhodla, že je pro ni výhodné jít s ním do spolku, a nějak si nevšimla, že ideologie pasuje i na ni. Do těla „Starých pořádků“, tj. polistopadové parlamentní, liberální demokracie, se tak dostal mimo jiné i indolencí ČSSD „vetřelec“, polyfunkční útvar usilující zároveň o politickou, ekonomickou i mediální dominanci. Poté, co se podařilo marginalizovat demokratickou opozici, přišla teď na řadu i ČSSD (její lidovecký souputník je zatím quantité négligeable). ČSSD se přitom chová pasivně, kapitulantsky: nedokáže se ani pořádně bránit, protože se tváří, že jako vedoucí síla ve vládě řídí proces, který zrovna teď směřuje k tomu, aby skončila stejně jako ODS a TOP 09. Tedy „nechumelismus“: nic se neděje, demokracie jde dál. A tak posledních deset dní před volbami probíhalo ve znamení dunivých havlovských oslav, jimž vévodila Babišova média (je smutné znamení, že odkaz zesnulého prezidenta se dá tak snadno využít jako zvuková kulisa k tažení proti demokratickým stranám), a v týchž médiích se už týdny, ne-li měsíce odehrává soustavná kampaň proti hlavnímu koaličnímu „spojenci“ a zároveň konkurentovi a vyhlédnuté oběti.

Kapitulantství a nechumelismus demokratických stran vládní koalice způsobil, že Babišovo multifunkční uskupení ve volbách slušně bodovalo. Vítězství není však ani náhodou omračující. To, oč teď půjde, bude vyjednávání o koalicích, a nikde není předem dáno, že drtivá většina republiky „z-anovatí“. Jistě, utváření koalic bude komplikované. Jednak tím, že do „krajské“ úrovně se promítá spousta regionálních zájmů i osobních animozit (což je logické, ale protože jde o věc s celostátním dopadem, zároveň mírně řečeno nešikovné). A jednak a hlavně: V rozhodujících politických stranách převládá zájem o technickou stránku věci, o mocenské hry a vyvažování, nad idejemi a programem. Je velmi dobré, když jsou strany doširoka otevřeny dobré vůli svých politických partnerů a oponentů. Když však padnou všechny zábrany dané programovými principy a idejemi, pak se demokratický stát postupně a skoro nepozorovaně změní v jeden obrovský politický nevěstinec, v němž se politický život odehrává bez jakýchkoli zábran podle zásady „každý s každým“.

Je odpovědností všech politiků i nás, občanů, kteří chceme a máme politický život ovlivňovat, abychom podobnému veřejnému pelešení ze všech sil bránili. A teprve když v tom všem všichni dohromady v příštích měsících selžeme, bude snad, možná čas na defétismus. (Tedy spíš ani pak ne, jen ubránit se mu bude těžší než dnes.)

9. října 2016; psáno pro Echo24

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.

Jan Kovanic
14. 6. 2025

Kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí.

Gita Zbavitelová
14. 6. 2025

Izrael v noci na pátek podnikl dlouho očekávaný útok.

Aston Ondřej Neff
14. 6. 2025

Izrael udeřil, protože jeho zájmy jsou ohroženy.

Jan Bartoň
14. 6. 2025

Izrael zasáhl cíle, které souvisí s výrobou jaderné zbraně.

jhr Jan Hron, ČTK
14. 6. 2025

Neznámý pachatel střílel v americkém státě Minnesota po členovi místního Senátu Johnu Hoffmanovi....

dtt Ditta Stein
14. 6. 2025

Ruský exprezident Dmitrij Medveděv byl začátkem roku 2022 v politickém důchodu, ruská invaze na...

elsy Eliška Sýkorová
14. 6. 2025

Obloha nad Spojenými státy by se v blízké budoucnosti mohla otevřít pro rychlejší leteckou dopravu....

Lidovky.cz, ČTK
14. 6. 2025

Ruský prezident Vladimir Putin dnes měl zhruba padesátiminutový telefonický hovor s americkým...

malu Lucie Macháčová
14. 6. 2025

V létě jim bude čtyřicet. Ale ještě předtím si to Karlos Vémola a Attila Végh rozdají na fotbalovém...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz