Společnost NWR, v níž má významný podíl velkopodnikatel Zdeněk Bakala, hodlá uzavřít důl Paskov na Ostravsku. O práci by do roka mohlo přijít přes dva tisíce lidí. Zaměstnanci jsou znepokojeni. Během odborářské demonstrace před sídlem OKD v Ostravě, kde NWR dříve sídlila, se část účastníků probila přes pořadatelskou službu do budovy, zahnala na útěk recepční a mluvčího NWR a rozbila jedno okno. Po nástupu policejních těžkooděnců demonstranti budovu vyklidili, podle zprávy Lidovek.cz po nich zbyly střepy a rozbitá láhev rumu.

Znepokojení lidí, kterým hrozí, že přijdou o práci, a za způsob hospodaření společnosti přitom nenesou zodpovědnost, je pochopitelné. Naopak těžko se dají pochopit požadavky, aby stát v této situaci společnost v nesnázích dotoval nebo od ní snad přímo důl odkoupil. Vše je výrazně umocněno tím, že NWR přišla se záměrem důl zavřít rovnou doprostřed volební kampaně, takže se jedna politická strana přes druhou na věci profiluje s realistickým odhadem, že víc voličů bude asi mezi zaměstnanci než mezi vlastníky.

Takové věci se stávají a řešívají se vyjednáváním zainteresovaných. Nebýt voleb, nenadělaly by tolik hluku. Pozoruhodné je snad jen to, co v souvislosti se situací řekli Právu dva místní odborářští předsedové. První z nich, předseda Nezávislých profesních odborů technicko hospodářských zaměstnanců OKD Jiří Zátopek, prohlásil: "Nevím, kam až to může dojít… Stačí ale jedno špatné slovo a emoce vzplanou. A za to, co lidé udělají mimo šachtu, zodpovědný nejsem." Pan předseda zjevně bere událost jako živelní pohromu, která se valí přes jeho hlavu, takže dobrá zpráva je, že cítí jakousi zodpovědnost aspoň za to, co se semele za plotem areálu. (Je třeba v této souvislosti uvést, že demonstranty před budovu OKD svezlo na dvacet autobusů.) Druhý předseda, totiž předseda Sdružení hornických odborů Jaroslav Pytlík, zase uvedl: "Situace je vážná, lidé jsou rozlíceni, už nemají co ztratit… Horníci nechodí daleko od facky, a když je někdo přitlačí ke zdi, není se co divit. Stejně by jednal asi každý člověk přitlačený ke zdi." Zde je třeba cítit jakousi vděčnost aspoň za to slovíčko "asi": není to tedy úplně ve všem všudy jisté.

Z toho plyne: ten, kdo shledá, že je přitlačen ke zdi, a nemá co ztratit, má právo fackovat (zatím jsme jen u fackování). A my za to neneseme žádnou zodpovědnost.

Pánové se mýlí. Odpovědnost nesou v každém případě především oni, nejen za to, že zjevně nezvládli demonstraci před OKD, ale především za to, že takovými hloupými a nezodpovědnými řečmi lidi hecují. Částečně je omlouvá jen to, že příkladem jim už od loňského roku jdou papaláši z velkých odborových centrál a jejich podporovatelé z ČSSD, kteří si slibovali, že revoluční cestou svrhnou vládu, kterou se jim demokratickými prostředky povalit nedařilo.

V tomto procesu se postupně fackování a rozbíjení oken stává stejně legitimní zbraní politického zápasu, jako je hlasování v parlamentu a ve volbách (demokracie se ovšem kdysi vyvinula za účelem eliminace fackování z politických sporů). A historická zkušenost praví, že jak se takový proces jednou rozjede, jen u fackování nikdy neskončí.

Reflex.cz, 20. září 2013

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.