Rozhovor prezidenta republiky pro deník Mladá fronta Dnes.

Od voleb uplynulo sedm týdnů a situace kolem nové vlády a vedení Sněmovny se nepohnula z místa. Místo řešení sledujeme slovní ping-pong. Jak se na situaci díváte?

Dnes je to kulatých padesát dní od voleb. Jsem rád, že k tomu něco mohu říci, protože leckomu se možná zdá můj postoj nejasný.

V čem nejasný?

Vím, že politická sféra je nervózní, občané jsou nervózní a všude se mě na to ptají. Ale já při těch setkáních hájím politiky.

Proč?

Mezi lidmi vzniká pocit, že politici jsou hloupí, tvrdohlaví, neumějí či nechtějí se dohodnout. Všem vysvětluji, že to tak jednoduché není. Voliči rozdali hlasy a politici musí pracovat jen s tím, co mají k dispozici. Navíc mají veřejnost za zády a ta jim říká: Už to rychle udělejte. Fér je říci, že každý jim radí něco jiného a každý je tlačí jinam. Jenže politici mají omezený prostor.

Jsou Češi příliš netrpěliví? Sestavení vlády trvalo v Německu či Rakousku i několik měsíců.

Nemáme s tím takovou zkušenost. Další věcí je správné čtení volebního výsledku.

Každý ho čte jinak?

Správné čtení je velmi odlišné od toho, co tak často říkám: že přání je otcem myšlenky. Odlišme to.

Jak tedy čtete výsledky voleb?

Jedna politická strana získala největší volební výsledek v historii svobodné České republiky. Ten výsledek respektuji a oceňuji a měl by se do povolebního uspořádání promítnout. Pak je čtu tak, že i když u nás nekandidovaly žádné dva bloky jako například v Itálii, tak jakýchsi sto ku stu existuje. Leckdo mně vytýká, že jsem řekl po volbách, že těch sto není stejných. Vysvětlím to. Jedno sto spolu komunikuje a podepsalo dohodu o potenciální vládě. To je jasná stovka. Na druhé straně takovou dohodu nevidím. Uvnitř ní 74 mluví za zbývajících 26. Jestli si to těch 26 přeje, nebo nepřeje, nemusím komentovat. Faktem je, že nemáme identických sto a sto. Navíc volby něco nového přinesly a doufám, že si to všichni uvědomují.

Co konkrétně tím myslíte?

Minule to nebylo na té druhé straně 100, ale 111. Volby daly jiný výsledek než minule, to je trochu pozapomenuto. Tak čtu výsledky. Další otázkou je, co z toho vyplývá.

Jednal jste už se všemi předsedy stran, které se dostaly do Sněmovny. Viděl jste u nich vůbec snahu se domluvit a dohodnout?

Trošku to upravím. U každého z nich jsem viděl logickou a oprávněnou snahu maximalizovat efekt svého volebního výsledku. To je přirozené a musí to předcházet vůli po dohodě. Jde o to, zda v rámci tohoto chování je možné nalézt smysluplný, rychlý a úspěšný výsledek.

Co má být tím výsledkem?

Všech pět předsedů politických stran ví, že musí vzniknout něco, co stav sto ku stu prolomí. To všichni vědí, ale každý si přeje, aby to prolomení bylo na úkor někoho jiného.

Jaké může být to prolomení?

Dvojího typu. Upozorňuji, že je to pouze mé hodnocení situace a nikoli doporučení. Buď se přesune někdo někam jinam...

... což zatím nevypadá.

To nehodnotím. Nebo se domluví někdo napříč. Je to takto banální a jinak to být nemůže. Je legitimní a možné, že ani jedno se stát nemusí. Každý má pocit, že by tolik ztratil, kdyby byl on tím prolamovatelem, že nechce jít na podobná řešení. Pokud se to nestane, pak se strany musí znovu dohodnout, že na nějakou chvíli preferují nepolitickou vládu nebo nové volby. Další varianty neexistují. Nic z toho ale není ani náznakem mých přání.

Jaké je vaše skutečné přání?

Politická scéna se nachází na zlatnických vahách a přidat miligram či gram na jednu misku může radikálním způsobem změnit situaci. Kdybych já do toho vstoupil metrákovým závažím, tak se ty váhy naruší.

Premiér Jiří Paroubek vás kritizoval, že jste jej v předvolebním rozhovoru pro MF DNES obvinil z bezprecedentního vládnutí zemi a tím ovlivnil hlasování, teď zase naopak tvrdí, že se máte více angažovat.

Každá strana, která by měla pocit, že to pro ni bude výhodné, bude říkat, abych do toho vstoupil. Jiná, která má pocit opačný, říká ne.

Pro ČSSD by bylo výhodné, kdybyste do jednání razantně vstoupil?

To je mimo rámec mých politických záměrů a nekonečně mimo rámec oznamování to v rozhovoru.

ODS s ČSSD před volbami hlásaly: Nikdy žádnou koalici s tím druhým. Dnes vidí, že bez vzájemné dohody nevznikne nová vláda. Postupovaly strany před volbami chybně?

K mému památnému výroku, že politik si má dát pozor na slovo nikdy, nemám co dodat.

Připomenu ještě jeden možná méně památný výrok z dubna z Chicaga. Tam jste řekl, že politici nemají zapomínat na možnost velké koalice. Dnes se v kuloárech o této variantě hovoří. Co si o ní myslíte?

To je otázka úplně mimo rámec toho, co jsem vám ochoten říci a co by nebylo tím metrákovým závažím, které by přistálo na jedné misce těch vah. Už v dubnu jsem řekl, že velká koalice je v lidské společnosti jedno ze známých povolebních uspořádání. To platí.

Bývají kvůli programovému kompromisu velké koalice zradou na voličích, jak se to u nás dnes říká?

Nemám důvod zesilovat svoji předchozí odpověď. Velké koalice občas historicky vznikaly a ty země pod nimi nezahynuly. Léta byly v Rakousku, jsou ve Švýcarsku, dnes v Německu. Znovu ale opakuji: to není žádné mé doporučení.

Komplikovaná povolební situace nastala v roce 1996, 1998, 2002 i teď. Čím si to vysvětlujete?

Buď je totálně rozpolcená společnost ve svých pravolevých názorech, nebo je mimořádně nešťastný volební systém. Také jsme nedospěli k obrannému mechanismu, kterým je vytvoření dvou koaličních bloků jako třeba v Itálii.

Stále podporujete posílení většinových prvků ve volebním zákoně?

Vždy jsem byl toho příznivcem a zásadně jsem to navrhoval. Považuji za mimořádně nešťastné, že to bylo úsilím jistých politických sil zhaceno.

Politici zatím tvrdí, že předčasné volby by považovali za svoje selhání. Co si o této variantě myslíte?

Už jsem hovořil o čtyřech cestách, jak postupovat. Přesuny v rámci sto-sto, nebo ponechání si sto-sto a pak zvolení nepolitické vlády, či předčasné volby.

Veřejnost se domnívá, že právě prezident má možnosti, jak "nezbedné" politiky přivést k rozumu. Není to však jenom chiméra?

Povědomí o pravomocích prezidenta je u nás malé, snad ještě menší, než jaké jsou ty skutečné pravomoci. Prezident je velmi omezen svými formálními pravomocemi, ale má neformální vliv. Nechci to druhé výrazně dělat, a proto se nedozvíte o žádné mé preferenci řešení.

Představitelé ČSSD si stěžují, že jste po volbách nepostupoval správně, Mirek Topolánek zase, že jste mu svázal ruce tím, že má do začátku srpna říci, co vyjednal. Jako byste nevyhovoval ani jedné straně. ´

Na co by si mohla stěžovat ČSSD, to skutečně nevím.

Že jste s ní po volbách nejednal.

Jednal jsem logicky s vítězem voleb, kterého jsem pověřil jednáním, které by vedlo k sestavení vlády. S předsedou ČSSD Paroubkem jsem dvakrát, vždy hodinu, hovořil ještě před schůzkou s předsedy všech stran. Pokud si někdo z nich stěžuje na můj výrok, že nemá dostat šanci při sestavování vlády právě ten konkrétní předseda ČSSD, tak řeknu něco, co mi možná ani mnoho představitelů ČSSD nebude mít za zlé. Vždyť celý národ sledoval v živém přenosu jistý projev jistého politika pár hodin po volbách a celý národ si o tom názor, stejně jako prezident, jistě utvořil.

A svázání rukou Topolánkovi?

Nevidím žádné svázání rukou. Opravdu ničím se nevměšuji do jednání politických stran. A poznámka ze zákulisí: Mirek Topolánek s úlevou po našem jednání řekl, že si myslel, že mu dám ještě kratší termín než dva měsíce od voleb. Proto se mi zdá výrok o svázaných rukách nadnesený. Třikrát podtrhávám, že jednat se musí, a to bez prezidenta. Jednání musí k něčemu vést. Třeba i s výsledky na papíře, aby je nikdo nepopřel. Když nedáte nic na papír, tak se nedoberete žádného řešení.

Už jste oznámil, že politika ODS byste i napodruhé pověřil sestavením vlády. Kdyby napoprvé Topolánek neuspěl, bude to opět on?

Aby prezident sahal do politické strany - mimo, či za jejího předsedu - by bylo neuvěřitelným vmísením se do vnitrostranického vývoje. To si já nedovolím.

Hovoří se o doutnajícím konfliktu mezi šéfem ODS a místopředsedou Pavlem Bémem, který by prý mohl takové pověření od vás dostat.

Nemohu sloužit. O ničem takovém nevím.

Kdysi jste pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Zkuste odhadnout, zda se dočkáme toho prolomení, o němž jste hovořil, a kdy?

Musíme se dočkat prolomení. Nemohu se ovšem smířit s tím, aby to trvalo donekonečna.

Když to hodnotíte dnes s odstupem, postupoval byste v něčem po volbách jinak?

Nemám v čem. Ostrým způsobem jsem musel reagovat na povolební projev předsedy vlády Paroubka. Bylo pak naprosto logické, že jsem pověřil sestavením vlády vítěze voleb. A je správné, že padesátý den po hlasování se vyjadřuji k situaci v rozhovoru.

Mladá fronta Dnes, 24. 7.2006