Benešovy dekrety jsou vyhaslé, tvrdí čeští politici unisono. Pak je ovšem na místě otázka, proč je v Česku okamžitě oheň na střeše, když se o nich na sudetoněmeckém sjezdu byť i jen hlesne.

Ani v těchto dnech tomu není jinak. Na rozdíl od Německa, kde se média logicky soustředila na to, o co šlo na 69. sudetoněmeckém sjezdu v Augsburgu doopravdy: totiž o úžasný pokrok v česko-německých vztazích, o který se společně zasloužili Češi a Němci, a to v neposlední řadě všude tam, kde po válce došlo k nucenému vysídlení sudetoněmeckého obyvatelstva.

Zdůraznit je třeba, že k tomu významně přispěly dvě věci, a to jednak oběma vládami financovaný Česko-německý fond budoucnosti, který letos oslavuje 20 let své úspěšné činnosti, ale také Sudetoněmecké krajanské sdružení, které v roce 2015 pod vedením svého představitele Bernda Posselta - mimochodem největšího českého patriota, jakého znám - vypustilo ze svých stanov cíl usilovat o znovunabytí někdejšího domova i majetku.

Zda si Česko chce i nadále ponechat ve svém právním řádu nařízení, jako jsou poválečné dekrety, které uvalily na 3 miliony českých Němců kolektivní vinu za nacismus, anebo zákon z roku 1946, pardonující zločiny na Němcích ještě půl roku po skončení války, je teď výhradně jen naše, česká záležitost. Neexistují k tomu už žádné objektivní důvody.

Tím spíš se ale může stát, že se nad tím demokratický svět čas od času pozastaví. A přesně to udělal v Augsburgu státní tajemník německého ministerstva vnitra Mayer, když vyjádřil svůj „osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody takové dekrety nepatří“.

Bernd Posselt i nový bavorský premiér Markus Söder dávali sice v neděli ve svých projevech až dojemně najevo pochopení pro enormní citlivost českých politiků, když je ve svých projevech ujišťovali, a to aniž by termín „Benešovy dekrety“ vypustili z úst, že to nikdo nemyslí zle.

Přesto je dobře, že Mayerův „osobní názor“ v Augsburgu zazněl. Na reakcích politické scény se totiž názorně ukázalo, komu se dekrety hodí do krámu. Zatímco čeští zástupci demokratického spektra konstatovali, že jde o odbytou záležitost a je nutné se dívat do budoucnosti, chopili se nejen šéf komunistů Vojtěch Filip nebo Tomio Okamura z populistické SPD, ale i prezidentův mluvčí Ovčáček okamžitě příležitosti k oživení protiněmeckých klišé.

Protičeské nálady se v neděli ráno zase snažila rozdmýchávat nacionalistická Alternativa pro Německo, když její členové rozdávali před vchodem do augsburgské sjezdové haly letáky slibující sudetským Němcům, že se AfD zasadí o zrušení Benešových dekretů.

Příznačné přitom je, že se jedná o extremistickou německou partaj, jejíž cíle veřejně podporuje bývalý český prezident Václav Klaus, prezentující se doma i v Evropě jako politik, který by za dekrety cedil krev. To je jen další důkaz, že poválečné dekrety, ač právně nepochybně vyhaslé, jsou dodnes nebezpečným troudem, schopným způsobit v rukou populistických nacionalistů požár.

Dokud je Česká republika bude ve svém právním řádu trpět, toto nebezpečí nepomine. Jejich zrušení je - a to bez přehánění - v nejvyšším zájmu českého státu.