Po ptačí chřipce a povodních mají česká média nové kalamitní téma: volební preference Strany zelených (SZ). Občanský aktivista Martin Věchet to před časem v Mladé Frontě Dnes vysvětloval touhou po změně a po „neokoukaných tvářích“. Pokud má pravdu, ovládl české voliče princip reality show. Známí političtí herci už prostě netáhnou. Ve sprše vily ve Sněmovní ulici chceme lačně zírat na těla vzrušující prostě jen tím, že je ještě neznáme. Není to ale trochu málo?

Zelení dokazují, že pod vlivem reklamy přestáváme rozlišovat mezi sférou nákupů a veřejným prostorem politiky. Body totiž získávají ne kvůli svým skutečným kvalitám (kdo z voličů četl jejich program a kdo rozumí jeho esoterickému jazyku?), ale jen kvůli tomu, že jsou prostě „noví“. Připomínají prací prášky, krémy proti vráskám nebo sušenky. Na krabičce je napsáno: „Vylepšená receptura“, „Nyní obohaceno vitamíny“ nebo „Ještě krémovější“. Spotřebitel si řekne: „Tak to musím vyzkoušet, když je to nové.“ I voliči, kteří se dnes rozhodují pro SZ, připomínají roztěkaného neofilního návštěvníka supermarketu.

Rozvážný nakupující si přitom nemůže nevšimnout, že jde o zboží zcela bez záruky a bez návodu k použití. Zelení nejsou schopni odpovědět ani na prostou otázku, s kým by šli do koalice. V kampani vsadili na „Kvalitu života“. Co si pod tou nic neříkající frází představit? A prosazují snad ostatní strany nekvalitní život?

České kolektivní nevědomí “nemá koho volit”, protože je znechuceno aférami politiků velkých stran. Cyklicky se vynořující iniciativy typu Cesty změny, Děkujeme, odejděte či Naděje dokazují silnou poptávku po neposkvrněném spasiteli. Zelení z této frustrace profitují. Jsou dalším z projektů bratrstva Pravdy a lásky. Sám jeho guru přece v červnu 2004 prohlásil, že má na Hrádečku na ledničce jejich samolepku! Ekologickou terminologií by se dalo říct, že SZ obsadila niku uprázdněnou vyhynutím Unie svobody.

Pravdou ale je, že SZ prodělala radikální očistu. Na sjezdu loni v září byly ze strany vymeteny extrémní hnědozelené síly, které z ní udělaly jakousi pseudonáboženskou sektu či byzantský pašalík fungující na principu rodinných klanů. Záhadně s nimi zmizel i jedenáctimilionový příspěvek za minulé volby. Současné vedení SZ s tou trapnou historií nemá nic společného. Stejně tak neodpovídá za více než dvoumilionovou škodu, kterou podle Martina Bursíka způsobil někdejší předseda Jan Beránek v souvislosti s exekucí společnosti Harmonie. Pokud to ale Bursík s obrozením SZ myslí opravdu vážně, měl by v zájmu transparentnosti povolat čističe z kriminálky.

Na zářivé bělosti nové, lepší a krémovější SZ ovšem i tak zůstanou zažrané skvrny, které neodstraní žádný sodaefekt ani síla aktivního kyslíku. Zelení říkají NE! jaderným elektrárnám, které chtějí nahradit obnovitelnými zdroji. Jihočeskou kandidátku přitom vede Dana Kuchtová, šéfka Jihočeských matek, které jsou za svůj boj proti Temelínu prokazatelně placeny penězi pocházejícími od vlády Horního Rakouska. V Libereckém kraji je lídrem SZ Petr Pávek, majitel firmy, vydělávající na expanzi větrných elektráren, které ničí českou krajinu. Chtějí tito lidé usednout v parlamentu kvůli vznešeným ideálům nebo spíš kvůli svým úzce osobním zájmům?

Program Zelených rozhodně stojí za přečtení – kvůli ekologicky a ekonomicky škodlivému nesmyslu, kterým je lobbisty protlačovaná podpora obnovitelných zdrojů. Na jejich skryté dotace už dnes každý český občan připlácí 800 korun ročně. Jak by se asi změnily slibné volební preference, kdyby Zelení otevřeně přiznali: „Zvolte nás a zdražíme vám elektřinu?“ Jako most k obnovitelným zdrojům propagují zemní plyn. Měli by tedy dodat: „Dramaticky zvýšíme závislost na Rusku, které cenami plynu vydírá neposlušné sousedy.“