Vystrčilova cesta na Tchaj-wan je nejhloupější český zahraničně politický počin od doby Havlova miliskování s dalajlámou.

Celá ta česká, možná však přesněji pravdoláskovní, havlistická, kavárenská (správné adjektivum si, prosím, přiřaďte dle vlastní libovůle a vkusu sami) hra na světový morální maják je směšná. Nejsme totiž ani morální, ani světoví a nejsme ani maják.

Ponejvíce připomínáme onoho mravence z téhle anekdoty:
To tak jdou mravenec a slon po mostě a mravenec říká: „Ale že jsme ho rozhoupali, co?“

Naši unijní i američtí spojenci ale Vystrčilovi fandí. Jejich firmy následně v Číně zaujmou pozice, o které Česká republika přijde.

Evidentně jsme země neomezených možností. Jiné země si totiž obvykle vystačí s jednou zahraniční politikou.

Žabaři! Kam se na nás hrabou.

To naše vláda má zahraniční politiky hned dvě. Jednu pro domácí publikum a tu druhou pro Brusel. Ale fajn, vláda je tu od toho, aby zahraniční politiku provozovala. I když i v té naší to mezi premiérem a ministrem zahraničí skřípe.

Úplně jinou zahraniční politiku, jak vidno, provozuje Senát. Dokonce navzdory tomu, že všichni ostatní nevyšší ústavní činitelé, prezidentem počínaje, přes předsedu poslanecké sněmovny a u předsedy vlády konče, předsedu Senátu Miloše Vystrčila od cesty na Tchaj-wan dlouhodobě a opakovaně zrazují.

Jo jo, všichni za jednoho, jeden za sebe!

Svoji vlastní zahraniční politiku provozuje také hlavní město Praha, respektive pirátská posádka bludné lodi pražského magistrátu, která sice není s to řídit město, ale o to víc jí jde mistrování Pekingu i Moskvy.

Ale nedosti na tom. Vlastní zahraniční politiku má také Praha 5, ba dokonce i Řeporyje. Originalita, se kterou tamní rychtáři znovu vedou boje dávno skončené, ba dokonce vyhrané druhé světové války, je vskutku dechberoucí.

Suma sumárum: Kocourkov.

Tak, Miloši, dobrý let! A pozdravuj i fraucimor, co letí s sebou.

A takhle my si tu žijeme.