POLITIKA: Volební máslo
Koho pomazat aneb Kterým stranám stranit?
Tak máme za pár dnů volby a tradičně, místo aby lidé brečeli nad stavem EU, tak víc brečí nad cenou másla. Proč je tak drahé, proč? A proč zrovna my češi? Tuhle cenu másla si nezasloužíme. Proč, proč?
Téměř se obávám, že volby vyhraje ČSSD – poté, co slíbí národu čtvrtku másla za korunu. Ty plakáty, co teď vidím v deníku Metro, od toho nejsou moc daleko.
Ale co kdybychom se tentokrát trochu lépe zamysleli a zkusili pomazat pomyslným volebním máslem nějakou změnu? Pokud možno radikální změnu. Protože pokud pomažeme status quo, tak budeme brečet víc, než nad tím rozteklým máslem.
Podle průzkumů jsou na prvních třech místech ANO, ČSSD a KSČM. Potom ti další. Pokusím se tento žebříček okomentovat:
1) ANO není hnutí, ale osobní organizace jednoho muže. Jo, jo, chce řídit stát jako firmu, ale nepřijde vám náhodou, že jako svoji firmu? Navíc mám silný pocit, že tento pán odkývá v EU cokoliv, co by mu přiválo do jeho hnízda nějakého finančního čápa.
2) ČSSD vypadá jako filiálka německé císařovny.
3) A KSČM se taky podbízí imperiální autoritě, pouze na jinou světovou stranu.
Takže můj osobní názor – tyhle medailisty z průzkumů veřejného mínění – NEBRAT!
A vy co je plánujete volit – zamyslete se!
Další páni na holení:
4) ODS. Pořád ještě strana poznamenaná žraním a mlaskáním, ale už se zvedá, což je dobře, pravicová strana je zoufale zapotřebí.
5) SPD. Této straně prorokuju velký volební úspěch. Jak velký, to bude záležet tom, jak budou lidi ochotni překousnout Okamurovo japonství. Co si budem nalhávat, pořád je tady latentní nechuť ke všemu, co zavání cizinou anebo jinou rasou.
Program na druhou stranu mluví mnoha lidem z duše. Postavit se kvotám a potenciální nucené islamizaci, to je to, co chce víc a víc lidí slyšet.
Mně se líbí proklamovaný záměr zavést více přímé demokracie. Pokud se to ovšem bude dělat v dobré víře a poctivě (např. podle příkladu Švýcarska) a ne jako volební trik (viz Věci veřejné). Nutně potřebujeme aby lidi mohli do věcí mluvit i v období mezi volbami.
Jinak je to systém „Napřed SLIBOTECHNA a teď, když jste mě zvolili, do dalších voleb držte hubu.“
6) KDU-ČSL podle mne zůstane tam, kde je a kde vžycky byla. Má své voliče a vyhlíží koalice.
7) TOP 09 je podle mne na šikmé ploše do propadliště dějin a pokud by měla trochu rozumu, tak se sloučí s ODS, dokud má nějaké voliče.
8) Piráti jsou sympatičtí. Někdo by měl rozhodně bojovat za svobodu internetu. Speciálně v dnešní době mediálního útlaku a usilovné snahy mocenských elit potlačit svobodu informací.
9) Realisté jsou v mnohém velice sympatičtí. Realističtí. Moc se o nich ještě neví. Bohužel, realismus je obvykle stav, který nastane po maléru. Pokud se EU bude ještě pár let hnát směrem k útesu, tak budou realisti v přístích volbách významnou politickou silou. Také oni se vyjadřují, jako by podporovali přímou demokracii, ale tak kulišácky, aby to v případě, že by byli u moci, mohli, ale taky nemuseli udělat. Už je vidím, jak by problém „studovali“.
10) STAN je taková strana-nestrana. Zdá se mi, že na problémy EU přes své starostenství nedohlédnou.
11) Zelení. Někdy si kladu otázku, co se stalo se všemi těmi agitátory, co se asi přímo rodí s neukojitelnou touhou ostatní lidi kontrolovat a nařizovat jim, jak mají žít. Dřív se houfovali u komunistů. Jinde to ani nešlo. Dneska mají víc příležitostí. A jedna z nich je zelené náboženství.
12) Svobodní. Jejich program je tak trochu utopický. A teoretický. Záměry jsou dobré, ale vůbec si nejsem jistej, že by to fungovalo v praxi. V otázce přímé demokracie jsou opatrní – tak nějak jako že ano, ale odsud posud a pod naší kontrolou. To je můj dojem.
13) SPO. Tady Ringo Čech zalévá špatnou zahrádku, tam mu nic nevyroste. Měl by dovádět u Okamurů, ale to by mu Milouš neodpustil.
Situace je taková, že politické elity Evropy nás víc a víc vedou do močálu sebezničení, ale za zpěvu jásavých a optimistických písní, které jsou víc a víc povinné. To už tady bylo, není-liž pravda? Proto to my v zemích V4 nejmíň baštíme, ale stejně proti tomu moc neděláme. Jednou za čtyři roky máme šanci to trochu posunout, ale to jsou moc dlouhé intervaly. Definitivně potřebujeme více přímé demokracie.
