Při rozplétání politických krizí nebývá zvykem, aby vítěz bral vše. Zpravidla i on, aby příliš nezpychl, je přinucen něco obětovat. Nejčastěji jde o pěšáky na pomyslné šachovnici.

Pokud se tedy nyní jeví Andrej Babiš jako ten, kdo porazil, ba pokořil sociální demokracii, ještě to neznamená, že i hnutí ANO nebude muset přispět na oltář koaličního smíru.

Budoucnost Dolu Paskov, hlavně jeho zaměstnanců, dokázal ministr financí vyřešit elegantněji než jeho vládní partneři. V pondělních Událostech, komentářích pak v České televizi mohl s hranou skromností připomenout, že se jen vrátil ke své profesi, trochu si zavyjednával, ono to vyšlo a ušetřila se miliarda.

Úspěch v jedné při jej favorizuje i ve druhém koaličním sporu, tentokrát o peníze do zdravotnictví. Proti oranžovému ministrovi Svatopluku Němečkovi vystartoval Babiš tak ostře, že jejich další společná účast v jednom kabinetu bude působit přinejmenším kuriózně. Jednoho dne, dříve či později, však bude muset přijít vládní reorganizace, protože právě ona patří k nástrojům koaliční hygieny.

Jako o slabých článcích se v ČSSD hovoří právě o Němečkovi nebo o ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové. Protože se ale zatím nedopustili žádné zásadní chyby při správě resortů, mají ještě šanci zabojovat.

Ovšem mezi ministry ANO je hlavní smolařka zřejmá – jde o ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou. Není členkou hnutí, sama stále pochybuje o tom, zda patří do politiky, a navíc se řídí zásadou "co na srdci, to na jazyku".

Sotva jí kdo může podsouvat sympatie pro protektorátní režim. Jenže svůj názor, že míra perzekuce za druhé světové války u nás byla nižší než v jiných zemích a nezakládala důvod k následnému kolektivnímu odsunu Němců, pronesla tak neopatrně, že se na dlouho ocitla na mušce protifašistických bojovníků i opozice zleva zprava.

Kromě toho si paní Válková troufla na generálního ředitele vězeňské služby Petra Dohnala. S jeho křeslem zatřásla hned po svém nástupu do funkce a práci dokonala minulý týden Dohnalovým odvoláním. To ale má spoustu kritiků, opět napříč politickým spektrem.

Jedni se bojí opakování kauzy dvou policejních prezidentů, druzí požadovali důkladnější konzultace s poslanci. Ministryně přitom podle svých slov ztratila v Dohnala důvěru. Už dříve mu byla vyčítána například nevstřícnost ke kontrole, jež se týkala zejména hospodaření ve vězeňské správě.

O Dohnalovi se ale říká, že má řadu vlivných zastánců. Někteří sice svoje postavení ztratili, především ministerský náměstek s pověstí šedé eminence Daniel Volák z ODS, jiní ale ještě ze hry nevypadli. A protože Helena Válková už s pověstnou neopatrností stačila stoupnout na kuří oko také státním zástupcům, šiky jejich oponentů mají tendenci se rozšiřovat.

Těžko od rozhlasového mikrofonu posoudit, v čem má ministryně pravdu, a v čem nikoliv. Roli obětního beránka si však nezaslouží. Už jen proto, že sedí na křesle, které je vratší a nebezpečnější než leckteré jiné. Jeden z jejích předchůdců, Jiří Pospíšil, by o tom mohl vyprávět.

Každý útok na ministra či ministryni spravedlnosti by měl být analyzován dvojnásob pozorně. Andrej Babiš by také mohl ocenit, že je Helena Válková silnou osobností s vysokým odborným renomé a jdoucí si za svým. Tomu přizpůsobuje svá manažerská rozhodnutí i budování týmu nejbližších spolupracovníků.

Pokud se ale ministryně nenaučí politickou abecedu, bude ji složité zachraňovat. I superman Babiš bude muset připustit nějakou slabou stránku svého hnutí – a na sebe či vládní kolegy z byznysu ukáže jen stěží.