Nikdo neupírá premiérovi výlučnou pravomoc navrhnout ministra. Jmenovací pravomoc ale ústava svěřuje prezidentu republiky. Automaticky se předpokládá, že návrh bude předložen po vzájemných konzultacích a odstranění případných pochybností a překážek. Je to samozřejmá řemeslná rutina, která zajistí, aby jmenování proběhlo hladce a důstojně. Pokud se tak předseda vlády nezachoval, profesionální to nebylo a výsledek nepřináší užitek nikomu, nejméně resortu zdravotnictví.

Není to poprvé, co se setkávám s pohoršenou reakcí za prosté konstatování, že dvakrát dvě jsou čtyři.
Příklad první. Když KDU-ČSL po negativním výsledku francouzského referenda k evropské ústavní smlouvě řekla, že je třeba nespěchat na ratifikační proces a udělat přestávku, označil to rozhorlený premiér za „dýku do zad“. Za necelý měsíc už tento názor sám prezentoval jako oficiální pozici České republiky na mezinárodních fórech.
Příklad druhý. Když jsem jako zpravodaj příslušného zákona přesvědčoval Sněmovnu, ať přijme pozměňující návrh, který odstraní povinnost vydávat účtenky nad 50 korun, byl můj postoj označen za koaličně nepřístojný a ČSSD spolu s komunisty smetla návrh ze stolu. Za necelý měsíc premiér sám vyzýval k odstranění této zjevné hlouposti a poslanci ČSSD pak hlasovali přesně opačně než v prvém případě (naskýtá se otázka, v kterém případě to bylo podle vlastního svědomí).
Příklad třetí. Když KDU-ČSL zcela samozřejmě akceptovala návrh na zřízení vyšetřovací komise pro privatizaci Unipetrolu, protože nemáme co skrývat a tajit, hřímal premiér o předčasných volbách. Za necelý týden, po poradě se soudruhem Grebeníčkem, sám zřízení této komise navrhoval.
Koneckonců, kdyby ČSSD v jarní vládní krizi, která Jiřího Paroubka vynesla do čela vlády, akceptovala výzvu KDU-ČSL hned a ne až po trýznivých devíti týdnech, žádná krize ani nemusela být.
Proč k těmto případům dochází v poslední době tak často, těžko říct. Snad proto, že současná ČSSD vnímá Sněmovnu mnohem víc jako kolbiště než jako názorové diskusní fórum. A žádná pravda nesmí být pravdivá, pokud nezazněla z těch správných úst.

KDU-ČSL nemění a nebude měnit své postoje ze dne na den. Bude usilovat o prostředí, kde premiér s prezidentem republiky nezápasí (protože nemá proč), ale spolupracuje. Prostředí, kde se v soutěži argumentů hledá a nalézá dohoda. Protože to je úkol profesionála.