Závěr roku svědčí o tom, že se situace v naší turbulentní době mění tak rychle, že změny nestačíme sledovat, natož docenit. Vláda Petra Nečase, po svém ustavení velebená coby první skutečně pevná vláda polistopadové éry, prožila prudkou krizi v důsledku v podstatě nicotné kauzy na ministerstvu životního prostředí. Váha prezidenta republiky vzrostla způsobem nevídaným. Nejenže vládu podržel a zachránil, ale udělal to způsobem absolutně nestandardním, totiž tajnou dohodou, o níž její účastníci po vzoru cimrmanovské Smrti nesmějí nic ani naznačovat. To vše se děje na pozadí zlepšující se atmosféry ekonomické.

O letošních Vánocích padly dosavadní rekordy. Finální čísla neznáme, ale zatímco ještě týden před Vánoci panoval spíše pesimismus a psalo se o „smrti bohatého Ježíška“, atmosféra se rychle změnila. Podle odhadu obchodního ředitele společnosti Gfk Praha Jaroslava Jíry by měly být tržby přinejmenším stejné jako před krizí. Společnost Visa oznámila, že jejím prostřednictvím lidé utratili o dvacet procent více než loni. Americká Národní federace maloobchodu zvedla odhad růstu z 2,3 procenta na 3,3. Zlaté časy prožívá internetový způsob prodeje. Podle odhadů by se mohlo u nás tímto způsobem utratit 40 miliard korun a internet by se tím podílel na celkovém objemu obchodu pěti procenty.

Optimismus vládne opatrný. Pokračují restrukturalizace, šetří se a roste nezaměstnanost v celé světové oblasti postižené krizí. Občan dostává protichůdné informace. Jednoho dne se dozví, že německá ekonomika loni propadla o pět procent a že je to nejhorší propad od světové války, a prakticky pár hodin později se dozví ze stejného média, že německá ekonomika za letošní rok vzrostla o čtyři procenta a že německá ekonomika zažila největší skok dopředu za 23 let. Bankéř Friedrich von Metzler předvídá nástup hospodářského zázraku v příštích pěti až sedmi letech. Podle jeho názoru je to důsledek podnikových reforem v posledních deseti letech. Německé podniky jsou štíhlejší a zdravější a jsou schopné konkurovat asijským dravcům. Přispěla k tomu i spolupráce zaměstnavatelů a odborů. Díky odborářské pozici v této věci se lidé spokojili s malým navýšením příjmů, nebo dokonce se stagnací, s tím, že zůstanou zachována pracovní místa.

Toto vše slibuje dobré výhledy i pro naši republiku. Vánoční nákupy můžeme moralizovat jako „bakchanálii konzumu“, ovšem ekonomicky je to bezesporu pozitivní jev. Také zotavení v Německu je pro nás dobrá zpráva. Do Německa směřuje třetina českého exportu a podle výpočtů analytiků je náš HDP na německém přímo závislý. Vyhlídky pro rok 2011 jsou tedy dobré... ledaže to bude po Novém roce zase jinak. V turbulentním prostředí se dobré a špatné prognózy prudce střídají a mají konkrétní dopady na náladu trhu.

Dobré ekonomické zprávy nejsou příznivé pro každého. Parlamentní volby dopadly, jak dopadly v atmosféře strachu před Jobovými zvěstmi původu především řeckého. Vyděšené voličstvo si řeklo, že dosti bylo žití na dluh, a zvolilo sestavu slibující více odpovědnosti. Nečasova vláda se klopotně a mnohdy nešikovně snaží závazek dodržet. Ovšem i ty příznivé zprávy jí mohou komplikovat situaci.

Česká republika podle všech známek vyšla z krize mimořádně dobře a rozhodně lépe než mnohé zdánlivě silné a rozhodně zavedené a tradiční evropské ekonomiky. Tato skutečnost jednoznačně podpořila pozici prezidenta Klause. Ten je v pozici státníka, kterému se posmívali za jeho postoje, jenže on vytrval a vývoj mu dal – jak se zdá – za pravdu. „Naštěstí máme korunu,“ to je okřídlený slogan těchto dnů, a naopak ze Slovenska se ozývají výzvy k odchodu z eurozóny. Nečasova vláda dala jasně najevo, že se do fronty před bránou eurozóny hned tak nepostaví. V očích veřejnosti jí to dodá na prestiži, ovšem je to prestiž spíš Klausova než Nečasova. Zdá se tedy, že zlepšení ekonomické situace Nečasovu pozici spíš podrývá, než aby ji posilovalo. Lidem otrne, přestávají se bát, řecký strašák už tolik nefunguje a od uvážlivé politiky je jen krůček k populismu. Ve výzkumech preferencí se na scénu vracejí lidovci, tito velmistři v rozdávání státních peněz na „ušlechtilé účely“.

Klausova partie bude v příštím roce pokračovat. Ta předchozí byla vítězně destruktivní – Topolánkova vláda padla uprostřed českého předsednictví Unie, a ještě vina zůstala na Paroubkovi, to byl prezidentův skutku mistrovský tah. V celé vrcholové sestavě je právě on nejvíce koncepční a iniciativní, ať se to komu líbí nebo nelíbí. V turbulentní době dokáže využít ekonomického poklesu stejně obratně jako vzestupu. Z tohoto hlediska tedy není žádná zpráva pro Petra Nečase dobrá. Pokud má vyvinutý pud sebezáchovy, o čemž je možné ve světle posledních událostí pochybovat.

Lidem otrne, přestávají se bát, řecký strašák už tolik nefunguje a od uvážlivé politiky je jen krůček k populismu. Ve výzkumech preferencí se na scénu vracejí lidovci, tito velmistři v rozdávání státních peněz.

LN, 30.12.2010