1) U voličů ČSSD, kteří částečně přeběhli od komunistů, ztrácí sympatie projevené sociální demokracii ve volbách. Ani voliči ČSSD a bývalí voliči komunistů nejsou nakloněni situaci, kdy nová vláda díky nerovnému přepočtu hlasů v okresech nemůže vzniknout. Paroubek haraší 100 levicovými mandáty, prohlubuje povolební pat blokací jednání o vládě, která by měla vzejít z převahy 150 000 hlasů, což jsou 3% oprávněných voličů, jako je tomu u všech demokratických voleb v EU. Přitom by mohl být velmi silnou opozicí s možností prosadit v zákonech spolu s komunisty mnohé. Tam mu také voliči svými hlasy určili místo kontrolora ODS, které on tak lehkomyslně nedoceňuje.

2) Už i komunistům se nelíbí, že Paroubek nepřistoupil na jejich vcelku konstruktivní návrh zvolit předsedu sněmovny z ČSSD, který se zaváže, že pověří pouze toho sestavením vlády, na kom se dohodne všech pět lídrů stran. Paroubkův nezájem a výrok o návrhu jasně komunistům ukázal cenu jejich mandátů pro Paroubka, který chce stále sestavovat vládu nebo se dostat do velké koalice s ODS. O tu však Topolánek odmítnutím setkání u prezidenta nestojí. Takže komunisté začínají taktizovat cestou vlastní, což může s Paroubkovou pozicí neotřesitelných 100 mandátů značně zatřást. Začínají se chovat mnohem státotvorněji než neústupný gladiátor ČSSD a mohou si vydobýt značné pozice, které by jejich stranu do budoucna mohly dostat z tzv. izolace, pokud by se přeměnila v moderní demokratickou konstruktivní levici. To svým státotvorným jednáním začínají slabě naznačovat.

3) Topolánek musí první srpnový týden dát prezidentovi zprávu, jak se vláda vyvíjí. Je předpoklad, že prezident na základě těchto informací celou situaci vyhodnotí a pověří dalšího politika z ODS sestavením vlády v následujícím týdnu. Ten bude pokus opakovat, pravděpodobně opět neúspěšně, pokud Paroubek nepochopí určité prvky povolební demokracie a komunisté se svou iniciativou budou dále vyčkávat. Za měsíc se dá opravdu stihnout pouze druhý pokus. Pokud ten zkrachuje a sněmovna nebude mít svého nového předsedu, což je velmi pravděpodobné, protože bianco šekem ČSSD místo nedostane bez podpory vlády koalice či ODS, prezident v září rozpustí sněmovnu a vyhlásí předčasné volby. Takže na třetí pokus, kdy by starý předseda sněmovny pověřil Paroubka sestavením vlády, už nedojde. Paroubek tak přijde o šanci, na kterou nedočkavě čeká.

Taktizování se ČSSD přestává vyplácet, protože ani voličům ČSSD nemůžou být lhostejné miliardové ztráty, které neustanovením nové vlády v ekonomice vznikají.. Pokles koruny, kapitálových trhů, zastavení privatizace a vyčkávání investorů, jejichž trpělivost není bezmezná, se mohou na přízni voličů ČSSD razantněji projevit. Navíc v předčasných volbách mohou získat právě komunisté, ke kterým se navrátí jejich voliči, přeběhlí k ČSSD v předchozích volbách. I moravský potenciál voličů může Paroubkovi v předčasných volbách naznačit, že promrhat jejich přízeň se nevyplácí.

Celkově lze tedy konstatovat, že díky netaktické neústupnosti strany jednoho muže může právě této straně být ještě za necelý měsíc a půl zatraceně horko.