Na poslední chvíli před prvním májem odhlasovala sněmovna dvě stanoviska k aféře monitorovacího systému. Vysvětlit rozumně, co tzv. aféra monitorovacího systému znamená, je značně složité, a možná dokonce platí pravidlo, že čím víc se vysvětluje, tím víc je problém nejasný.

Proto jen ve stručnosti: monitorovací systém je IT produkt, jehož pomocí se evidují všechny evropské projekty. Bez takového monitorovacího systému není možné žádat o proplacení evropských dotací v období 2014 až 2020, a přitom jde o celkovou částku 650 miliard.

Ministerstvo pro místní rozvoj tedy před téměř třemi lety zadalo zakázku na nákup monitorovacího systému. Hlavní soutěž a pár vedlejších soutěží proběhlo a monitorovací systém je připraven k použití.

Jenže přišla zápletka. Na kontrolu monitorovacího systému přišel Auditní orgán ministerstva financí, za který je odpovědný náměstek ministra Andreje Babiše Lukáš Wagenknecht. Auditoři sepsali zprávu, podle níž byl při soutěžích na monitorovací systém několikrát porušen zákon o veřejných zakázkách, a zprávu pak poslali Evropské komisi. Velmi pravděpodobně by padl verdikt o tom, že Evropská komise neproplatí celý nákup monitorovacího systému, nelze však ani vyloučit, že by žádné peníze nechtěla, protože by usoudila, že audit byl příliš přísný.

Jenže se o nákupy začala zajímat Policie České republiky. To byl patrně důvod, proč se úředníci a politici začali chovat nestandardně.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová vystoupila na tiskové konferenci a prohlásila, že Auditní orgán neodvedl profesionální práci a že zpráva odeslaná do Bruselu neodpovídá realitě. Ve skutečnosti totiž její úřad nakoupil systém v souladu se zákonem. Varovala zároveň, že zpochybněním nákupu monitorovacího systému bylo ohroženo čerpání 650 miliard evropských dotací.

Následovala dvě zasedání vlády, která deklarovala, že čerpání ohroženo není, protože systém je ve skutečnosti možné používat. Pak už následovalo předmájové zasedání sněmovny.

Politickým proklamacím ministryně a celé vlády chyběla racionalita. Chtěli bránit čerpání evropských dotací, které se zdálo být kritikou monitorovacího systému ohroženo, neměli však žádnou možnost evropskou kontrolu jakkoli ovlivnit. Jakoukoli intervencí mohli další byrokratický postup v Evropské komisi pouze zdržet a ještě nejmenším zlem bylo, že zůstali jen u vzrušených debat a u slibu, že náklady na monitorovací systém případně doplatí.

Schůze sněmovny se ovšem do případu opřela s větší razancí.

I když tomu bránilo hnutí ANO, ostatní strany včetně vládních sociálních demokratů a lidovců prosadily návrh, že nález Auditního orgánu má prověřit Nejvyšší kontrolní úřad a že chování svých auditorů má zdůvodnit ministr Babiš.

Tyto požadavky ani nemohou mít reálný dopad na průběh řízení u Evropské komise. Nejvyšší kontrolní úřad může prověřovat a někdy za rok sněmovně odpovědět. Babiš také může odevzdat nějakou zprávu, bude ale stejně záležet na Evropské komisi, jak audit vypořádá.

Zásahem sněmovny se všechno jenom dál komplikuje. Dalo by se říci, že poslanci zvolili správnou cestu, ale pouze v tom případě, že chtějí čerpání evropských dotací dál zdržet.