Nelze se divit pozornosti, jakou vyvolávají zvěsti o střídání ve vládě.

Chod země sice poznamená málo a ani resortní strategie jím zpravidla nejsou dotčeny, ale o to větší dopad může mít na personální architekturu úřadů, partají a politického zákulisí. S novým ministrem přicházejí noví spolupracovníci, ale i kuloární hráči. Má svoje kontakty, témata, ambice.

Z hlediska vlády jako celku pomáhají výměny ministrů budit zdání dynamiky a posilují autoritu premiéra, který tím i dalším členům kabinetu vzkazuje, že nikdo není nenahraditelný.

Rošády jsou důležité i pro útroby politických stran. Když nějaký ministr z vůle premiéra či partajního náčelníka skončí, může to nazlobit jeho stoupence. Zároveň se ale otevírá šance uspokojit čerstvou nominací jiné vnitrostranické skupiny a proudy. Kromě toho je důležité, aby ve stranách fungovalo konkurenční prostředí, zejména co do pracovitosti a nápaditosti.

Sekretariátům se zase noví ministři dobře prodávají coby čerstvá a energická krev. V neposlední řadě bývají do výměn vtaženy zájmové skupiny z prostředí resortů. V lepším případě odborné a profesní organizace, odbory či podnikatelské svazy, v případě horším i různí lobbisté a šíbři.

Na rozdíl třeba od kopané, kde střídání hráčů má jediný cíl, lepší výkon na hřišti, tak v politice má mnohem širší dopad a důsledky se mohou projevit i se zpožděním. Proto politici vědí, že hra „škatule, škatule, hejbejte se“, je důležitá, ale zároveň i riskantní. A rozhodně se brání tomu, aby jejich plány spatřily světlo světa dříve, než bude všechno upečené a vůkol vyjednané.

Když Andrej Babiš v novoročním rozhovoru pro Českou televizi mluvil o výměně ministrů, byl k tomu více méně dotlačen redaktorem. Premiér odpovídal opatrně a neochotně. Dodnes s oblibou používá větu: „O personáliích nevyjednávám přes média.“

Přesto bylo jasné, že i jemu se honí hlavou různé varianty. Největší poptávka je po skalpu ministra dopravy Dana Ťoka. Šanci dostal už v Sobotkově týmu a pořád to není žádná sláva. Babiš zřejmě musí mít dobře tajený důvod, proč si Ťoka dál nechává po svém boku.

Dále přišlo na přetřes jméno Roberta Plagy na školství. Obratem se ale za něj postavila akademická obec a další profesní organizace. Babiš od té doby s jistou ironií trousí, že Plaga asi musí být výjimečný ministr školství, když má takovou podporu odborníků. Ovšem málo platné, oceňovaný ministr se odvolává špatně.

Marta Nováková v čele resortu průmyslu a obchodu takové štěstí nemá. Když nastupovala, čekalo se, že zúročí byznysové i mediální zkušenosti. Nestalo se. Vlivných přímluvců moc nemá, navíc jadernou i telekomunikační agendu Babiš raději řeší osobně. Poslední kapkou jsou slova Novákové, že za drahá mobilní data si mohou Češi sami, protože raději využívají wi-fi připojení.

Kromě toho si Babiš našel nového oblíbence, Karla Havlíčka z Asociace malých a středních podniků a živnostníků, s nímž řeší inovace a jenž coby host dokreslující posun hnutí doprava přednesl projev i na sněmu ANO. Členům se tam představil a zbytek je v rukou šéfa hnutí. Babiš si do nominací mluvit nenechá a ve vládě dává přednost manažerům, kteří nejsou členy ANO.

Na rozdíl od něj to má předseda ČSSD Jan Hamáček těžší. Při nominacích bruslí jak mezi názorovými proudy, tak mezi regionálními organizacemi. Kdyby se ale mělo ve vládě střídat, bude premiér tlačit, aby někoho pustili i oranžoví.

Na nejchatrnější židli sedí ministr kultury Antonín Staněk. V sobotním rozhovoru pro Deník sice Hamáček jeho odvolání popřel, ovšem čtvrteční Právo už napsalo, že osud prostořeké Novákové i nevýrazného Staňka je zpečetěn. Jistota je jediná: v politické džungli nemá nikdy nikdo nic jisté.