7.6.2024 | Svátek má Iveta, Slavoj


POLITIKA: Rovná daň a křivý ministr

13.1.2006

S blížícími se volbami v politické diskusi přituhuje. Vládní sociální demokracie používá na obhajobu svého programu a pro zneuctění svých oponentů, z nich na prvním místě ODS, velmi silná - a v rostoucí míře vlastně skoro jakákoli - slova. Snaha o získání voličů s cílem přesvědčit je o kvalitě vlastního programu a naopak nedostatcích oponentů je jistě legitimní a sdílí ji konec konců všechny politické strany. Méně v pořádku ovšem je, že ČSSD stále více praktikuje heslo, že "účel světí prostředky", používá na podporu svých tvrzení polopravdy a čím dál častěji i vyložené lži.

Příkladem může být poslední vydání Otázek Václava Moravce, v nichž se dne 8. ledna 2006 utkali ministr financí Bohuslav Sobotka a první místopředseda ODS Petr Nečas. Ačkoli Sobotka svého oponenta opakovaně častoval výrokem o "naprostých nepravdách", které údajně šíří, lži a výmysly tvořily značnou část toho, co v tomto pořadě ministr financí pronesl. A že toho pronesl požehnaně!

Některé z nejkřiklavějších nesmyslů vyvrátil sám Petr Nečas (transformační náklady zděděné po ODS, deficity rozpočtů vlád ČSSD, které Sobotka dvakrát "náhodou" podhodnotil o deset miliard Kč). Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že ministr financí (!) nedokázal odpovědět na prostou otázku, kolik má bilion (částka, kterou již dávno překročil celkový veřejný dluh v ČR) vlastně nul.

Na všechny lži svého soupeře ovšem Nečas už jen z časových důvodů prostě reagovat nemohl. Zaujala mě mimo jiné následující výměna názorů:

P. Nečas: "…ty země, které mají rovnou daň … mají vyšší ekonomický růst než ČR a mají ho dlouhodobě. Estonsko, které ho má vůbec nejdéle, … má dlouhodobě ekonomický růst takřka 10 let mezi 7 a 10%."

B. Sobotka: "(je nesmyslné) … hovořit o tom, že tyto země rostou v důsledku toho, že mají rovnou daň. Tyto země rostly rychleji nebo stejně rychle i předtím než zavedly rovnou daň. Rovná daň není něco, co by mělo urychlit hospodářský růst … "

Jakmile jsem tato Sobotkova slova vyslechl, téměř okamžitě jsem nabyl dojmu, že neříká pravdu a že bude možné se o tom (na rozdíl od některých jiných jeho výroků, příliš obecných a mlhavých) poměrně jednoduchým způsobem přesvědčit.

Trochu jsem zapátral a zjistil jsem, že to platí v obou směrech zcela beze zbytku a dokonce překvapivě výrazným způsobem. Podívejte se na následující graf zprostředkovaný Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), který se opírá o údaje publikované Statistickým úřadem diskutované země - tedy Estonska - o jejím hrubém domácím produktu jako procentu HDP roku 1989:

 

graf - Estonsko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Obrázek 1 - vývoj hrubého domácího produktu Estonska mezi lety 1990-2000

Velmi podobně vypadá příslušný graf i pro Litvu, v němž je HDP tentokrát vztažen na jeho hodnotu v roce 1993:

 

graf - Litva

 

Obrázek 2 - vývoj hrubého domácího produktu Litvy mezi lety 1993-2002

Mimochodem: důvod, proč na tomto místě neuvádím vývoj na Slovensku je ten, že tam byla zavedena rovná daň až od 1. ledna 2004 a nějaké dlouhodobé závěry by byly předčasné. HDP Slovenska každopádně roste prakticky od rozdělení republiky trvale rychleji než HDP ČR a z hlediska tématu tohoto článku je podstatné, že již v prvním roce po zavedení rovné daně vykazuje VYŠŠÍ růst než před jejím zavedením.

Do obou výše uvedených grafů jsem přidal pouze (červenou) šipku označující rok zavedení rovné daně v příslušné zemi. Z obrázků vyplývají nade vší pochybnost dva závěry:

- naprosto není pravda, že "tyto země rostly rychleji nebo stejně rychle" před zavedením rovné daně. Právě naopak, v obou případech se časový okamžik počátku fungování rovné daně a zásadního pozitivního obratu ve vývoji HDP země zcela kryjí (graf pro Litvu je oproti grafu pro Estonsko vzhledem k pozdějšímu zavedení rovné daně "fázově posunutý" o jeden rok),

- ministr Sobotka buď neví, o čem mluví, tedy je zcela nekvalifikovaný, anebo - a to se mi zdá mnohem pravděpodobnější - plácnul své tvrzení zcela aniž by se obtěžoval ověřit si relevantní fakta, což se prakticky rovná té nejnestydatější lži.

Máme tedy před sebou perspektivu, že lidé, kteří jsou odhodláni volit sociální demokracii, budou volit stranu, která prokazatelně a opakovaně lže. Pokud se tito lidé domnívají, že tím odstraní fakta, která se jim nelíbí - tím, že takříkajíc rozbijou zrcadlo ukazující naši ošklivost - pak jsou na hlubokém omylu. A pokud nedejbože ČSSD zvítězí a sestaví vládu, pak je velmi pravděpodobné, že na toto jejich pokrytectví doplatíme všichni.

Autor je poslancem za ODS

Jan Schwippel