V mediálním zpravodajství o předvolební kampani před komunálními volbami začaly dominovat zprávy o razantních heslech a prohlášeních kandidátů k problémům spojeným s existencí národnostních menšin (za nimiž lze snadno rozklíčovat „romskou otázku“) a bezdomovectví. Ne, že by ve volebních programech jiná témata na lokální úrovni nebyla obsažena, ale média a zřejmě i čtenáři a diváci našli zrovna v tomto problému oblibu.

Napomáhá tomu i situace na evropské úrovni, kde se řeší spor mezi Francií a Evropskou unií o deportacích Romů, do níž se pochopitelně zapojují i politici ze středovýchodní Evropy, včetně premiéra Nečase či ministra zahraničí Schwarzenberka. Do atmosféry zapadá i odvolání Michaela Kocába z funkce vládního zmocněnce pro lidská práva, protože Kocáb byl v lidovém povědomí chápán jako hlavní „ochránce Cigánů“. Současné dění ohledně Romů je tak demonstrativním příkladem evropeizovaného propojení politiky na různých úrovních a konceptu multiúrovňového vládnutí.

Je však pravděpodobné, že výraznější volební efekt může mít téma boje proti tzv. „nepřizpůsobivým“ především v lokalitách, kde je interetnické soužití v kontextu sociální situace nejvíce výbušné, což jsou především severní Čechy. Excesivní kampaně etablovaných stran zde mohou odebrat část potenciálních hlasů extremistům, především Dělnické straně sociální spravedlnosti, pro niž jsou tyto volny poslední možností, jak zužitkovat zvýšenou vlnu ultrapravicového aktivismu posledních let.

Na druhou stranu mohou zdiskreditovat některé strany ve vztahu k tomu, co dlouhodobě hlásají na celostátní úrovni a k čemu je zavazuje členství v transnacionálních strukturách, což je i důvodem postupu vedení ČSSD proti její mostecké buňce (té však medializace celého případu může přinést další hlasy).

Samotná razantní hesla a prezentovaná „odvaha“ bojovat proti údajné pražské a evropské politické korektnosti však problémy neřeší, protože ty vyžadují dlouhodobou pozornost. Zaměření se na tuto otázku zde navíc může vyhovovat mnoha lokálním politikům, protože odvede pozornost od mafiánských a korupčních vazeb, kterými je tento region pověstný, v takovém případě pak může diskreditovat i jejich politiku v jiných oblastech.

Téma bezdomovectví je silné ve velkých městech, především v Praze. Samo otevření problému může přinést dílčí pozornost voličů, může však mít dopad na popularitu stran s nejradikálnějšími řešeními po volbách, pokud se jim nepodaří realizovat slibovanou ideu „sběrných táborů“ za městem. Ta je totiž na hraně zákona. Důsledná činnost proti osobám obtěžujícím ostatní je sice líbivým heslem, je ale otázkou, zda do ní budou politici kontinuálně tlačit městské strážníky i po volbách.

Samotné téma vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku nabývá na významu, stejně jako interetnické napětí v české i evropské společnosti. Politika nemůže tyto věci ignorovat a je pochopitelné, že se stávají tématem předvolebního boje, který leckdy přechází do různých excesů. Z morálního hlediska je samozřejmě možné apelovat na etiku a na udržení určité úrovně politické kultury a věcnou politiku, nicméně současná politická a mediální realita tlačí volební manažery spíše na razantní rychlá řešení a přitažlivá populistická hesla.

Pro českou komunální politiku je důležité, aby se výše uvedenými problémy zabývala. Pokud by však ve volební kampani měly tyto problémy zcela „přebít“ ostatní oblasti života obcí a měst (včetně zhodnocení výkonnosti dosavadních rad a starostů), znamenalo by to výrazný odklon od komplexního náhledu na soudobou politickou realitu.

NašiPolitici.cz