Domnívám se, že určitým ekonomickým ani sociálním reformám nakonec neunikneme. Domnívám se také, že málokdo o nutnosti reforem pochybuje, avšak většinou se jich lidé bojí. Asi jako když vám musí vyoperovat slepé střevo nebo provést bypass.

Řekl bych, že reformy a tance kolem nich jsou takovou trvalou milostnou předehrou, kdy se žádná ze stran ani nepokouší o to, aby vůbec došlo ke spojení neboli k reformám. Naopak, takovou myšlenku si značně oškliví. Všichni se přitom shodnou v tom, že naše (namátkou) zdravotnictví, soudnictví, daňová soustava, důchodová soustava, regulace nájmů a mnoho dalších (resp. téměř všech) ekonomických a sociálních systémů je ve své současné podobě neudržitelných.

Kde je tedy problém? Všichni reformy chtějí, všichni chápou jejich nutnost, ale když dojde na věc, proti většině reforem se zvedne takový odpor, že je není možné uskutečnit. Jistě, jde o politický boj, o politické body a o snahu zalíbit se voličům a připravit si půdu pro další volby ať to stojí, co to stojí.

A přesně tady se dostávám k bodu, který nějak nemohu pochopit. Vždyť přece politik je (anebo by měl být) někdo, kdo by měl umět obratně manévrovat, být chytrý jako had, mít taktickou výzbroj a vědět, jak měnit něco za něco. Zdá se však, že takové politiky u nás nemáme a všichni spíš spoléhají na to, že reformy provedou „ti druzí“. A vlastně proč ne?

Taktické řešení se přitom nabízí úplně samo, a to oběma stranám. Proč si opozice neřekne, že když už je nutné tu „špinavou“ práci vykonat, ať ji udělá současná vláda? Ať se reformami znemožní, vždyť my, opozice, z toho můžeme jenom těžit. Ano, milá koalice, klidně zavádějte platby do zdravotnictví, deregulujte nájemné, měňte důchodový systém a tvrďte studentům, že za vzdělání musí platit. My vám to za hlasitého nadávání umožníme, shrábneme další voliče a až budeme u vlády my, sem tam některou reformu trošku zmírníme, některou třeba úplně zrušíme, avšak před voliči zůstaneme trvale hezcí. I když, mezi námi, pochopitelně chápeme význam reforem a byl už nejvyšší čas je provést.

A když na takové taktické řešení nepřijde opozice, proč nenapadne koalici? Mohla by říct, víme, že v příštích volbách půjdeme od válu, o tom nepochybujeme. Tak proč nám, naši opoziční přátelé, nedáte šanci se znemožnit? Vždyť na tom jen vyděláte! Víte, jak budete hezcí, až prohrajeme volby? Tak nás ty reformy nechte v klidu udělat, ať si neušpiníte ručičky.

Proč to, hrome, někoho, třebas v méně vyhraněné podobě, nenapadne? Místo toho se opozice může přetrhnout, aby zabránila reformám, které pak třeba Rath bude muset místo Julínka stejně zavádět. Rozdíly mezi nimi nebudou velké.