Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Příspěvek ke sjezdu ČSSD
Došlo také k přímo roztomilé příhodě. V okamžiku, kdy se v Československu otevírala za značné publicity opět soukromá hospoda. Či cosi na ten způsob. Zmrzlinárna a chlebíčkárna, prostě krámek s občerstvením kdesi na Hradčanech. Dopustili se ho s nejvyšším požehnáním v rámci „přestavby“, manželé Zemanovi. Donedávna fungující ve spolku CKM, čili Cestovní kancelář mládeže. Spolku údajně svazáckého, leč i čs. špionáží hojně využívaného (což se vědělo). Například opatřoval pro StB valuty „černou“ výměnou čs. oběživa v Rakousku. Onoho léta byl také v Rakousku, a nebylo to přílivem turistů, zaznamenán jeho zvýšený výskyt. Došlo dokonce k výměně celých 20 milionů Kč naráz. Sice v různých směnárnách, ale vše bankovky shodné emise. Což naznačovalo co? Jak mají být ty peníze použity po výměně? Pro koho?
Do toho pak vyšel v Technickém magazinu, v srpnu 1989, článek Prognostika a přestavba. Také od jakéhosi Zemana. Shoda jmen vedla k záměně za Zemana zmrzlináře. (Mašinu na zmrzlinu prý ostatně obdržel načerno z ciziny, v Československu se už leta nic takového nevyrábělo.) Tvrzení obsažená v článku TM pak hezky doplňoval poznatek o výrobě jakési porcelánky (tuším kdesi u Kralup) vyrábějící kdysi chemické filtry pro farmaceutický průmysl a jiné specialisované zboží, ale v roce 1989 právě jen falešná slepičí vejce mající přivést slípky ku zvýšené snášce.
Guggenheimova galerie v USA zas řešila (a nevyřešila), co si počít s padělky všech možných mistrů, jakož i uměleckých předmětů, které pro ně objevil u antikváře ve Švýcarech nějaký pán používající jméno Frey (osvojené, čs. emigrant). Na jeho odborná doporučení jich galerie nakoupila vcelku za 4 miliony dolarů (existovalo i větší, či vyšší číslo). Prasklo totiž, že je na zakázku vyrábí českoslovenští umělci, využívající v té době už uvolněné možnosti cest do ciziny a předávající je onomu antikváři. Samozřejmě rovněž čs. emigrantu, usedlému blíže Ženevy. Převažovalo pravé „staré benátské sklo“, ale vyskytl se i dosud neznámý Rembrandt. Pan Frey už byl mimo USA a koupil si hezký chatellet na francouzské straně Ženevského jezera. Čímž (částečně) padla spekulace, že i tyhle obchody byly jen systém, jak si StB zajišťovala tvrdé oběživo. Předmětné umělce si pak podržela v registru už jen švýcarská cizinecká policie v Bernu. Guggenheim ostrouhal kolečka.
Pokud jde o peníze, a bez těch se těžko obejít, ať konáme cokoli, a konáme-li subversi, tím více, potom tu bylo už prastaré (někdy z roku 1907) londýnské konto ještě rakouských sociálních demokratů (podpisové právo na ně měla jeden čas například, ještě za mlada, Marie Majerová). Vídeň o ně roku 1918 přišla, po převratu konto zůstalo ČSSD. Za druhé války ho používal v Londýně soudruh Bechyně (až do roku 1954 bylo soudruh oficiální oslovení i u sociálních demokratů ve svobodném světě) a jeden z malérů chudáka ministra Laušmana (jeho zetěm byl popravený major Nechanský) vězel v tom, že podpisové právo k tomu londýnskému účtu neměl.
StB sice v padesátých létech vyrobila (pod Barákovým vedením, Barák byl původně sociální demokrat, pravděpodobně však z příkazu KSČ) celou ilegální „protistátní“ skupinu socdemáků. Jednak za účelem zavření těch nepoučitelných, dále za účelem vysazení do zahraničí těch, „kterým se podařilo uniknout zatčení“. Pak tudíž, jako prověření odbojáři „uprchlí do ciziny“ (1954), kde s pomocí exilové ČSSD zarostli jako čs. agenti. Jeden z nich dokonce bona fide získával obživu jako účetní u exilových publicistů a vydavatelů Jostena a Tigrida.
Teprve po únosu exministra z Rakouska zavřeli v Praze i předúnorového Laušmannova tajemníka, a to kvůli „poznatkům“, že osobou s právem kontem disponovat by měl být on. Jenže to bylo jinak. Už se nedozvíme, zda Laušman věděl, o koho jde, a dokázal to zatajit, či zda to sdělil. Jisto je, že osoba s právem manipulace s účtem po Laušmanově smrti vycestovala (údajně za účelem přemluvit k návratu své děti, ostavší v Izraeli bez souhlasu státu). Snad nám to jednou osvětlí Ústav paměti národa. V každém případě tato osoba vyjela, zajisté opět jako agent StB. A venku požádala o asyl. (Aniž však svůj styk s StB přerušila, víme dnes.) Exilová soc. dem.v každém případě o ty peníze (celkem značné) přišla a byla závislá na příspěvcích Socialistické internacionály. Teprve po listopadu 1989 se dozvěděli o tom, že jejich starý účet má legálního držitele na západě.
Zádrhel vzniklý záměnou Zemana zmrzlináře a Zemana politika se vysvětlil ještě před převratovým listopadem. Po něm zmzliznář Zeman celkem záhy povýšil na firmu zásobující, za pomoci do důchodu odeslaných lampasáků (mezi nimi i bývalého styčného důstojníka se sovětskou okupační armádou), na generálního dodavatele naší ozbrojené moci.
V Bonnu se sešli zástupci domácí i exilové ČSSD k pokusu dohodnout se o tom londýnském kontu. Debatu vedli česky a netušili, že servírka hovořící s nimi německy je „čirou náhodou“ rovněž češtiny znalá. Nedohodli se a dopadlo to tak, že osoba kontem disponující (a vědomá si své terminální choroby, záhy pak zemřela) jim konto nevydala, ale převedla je na své děti. Pánové, Zeman nikoli zmrzlinář mezi nimi, se totiž nedokázali dohodnout, kdo na ně má vlastně právo. Obnovované sociální demokracii by byly jistě tenkrát píchly. Údajně se při té debatě i hodně řvalo a občas to vypadalo i na facky. Ústa utřel i zástupce holandských socialistů, tentokrát opravdový náš exulant, účastnící se v naději, že cosi kápne za léta jeho obětavosti v exilovém soc. dem. tisku.
Takže pak jel politik Zeman do Bambergu. A kupodivu, ač by to každému jinému zlomilo vaz, ustál to. Ostatně věcí, jež by každému jinému zlámaly vaz, se u nás odehrávalo a odehrává mnoho, není sám. Pravda u kápa politické partaje se zase nestávaly tak často.
Takže jsme u toho, oč v této politice, ba této straně jde. Ten starý Zemanův článek sice ukazuje, že snad (původně) mohlo jít i o jiné věci, ale realita převážila. Nakonec v kauze Lidový dům. Mírně připomínající onu shora zmíněnou schůzku v Bonnu.
V širších souvislostech můžeme jen dedukovat, proč byl bratr Paroubek (u socialistů českých jsou všichni bratři) u socialistů (ani v roce 1968, třeba, neměla ta strana ani natištěné členské přihlášky?) a proč toho v předvečer velkých změn zase nechal. Též musíme přemýšlet o tom, kde bystrý analyzátor a prognostik roku 1989, nechal svůj tehdejší talent. Či nás ještě překvapí a ustojí i Paroubka? I to je námět pro Ústav paměti národa, zajisté, až někdy v budoucnosti. Zatím to vypadá, že je na tom lépe ten bývalý zmrzlinář, omylem pokládaný (na čas) i za autora článku v TM.
