ODS chybí jeden hlas. Kdyby ho získala, Mirek Topolánek by se stal neporazitelným hrdinou pravice a ODS by si mohla již před sedmi měsíci, kdy se rodily základy dnešní trojkoalice, diktovat podmínky. Bohužel tomu tak není a „kdyby“ se nepočítá, protože došlo k ošemetné situaci, s níž tvůrci novodobé Ústavy naší republiky nepočítali. Ten jeden chybějící hlas obdržela levice a všechno je úplně jinak. Chtít po profesionálním politikovi, aby se dobrovolně vzdal svého mandátu či jiné funkce, se mi zdá velmi utopické, neboť za mnohými z nich stojí zájmové skupiny, které nemají svědomí a jde jim pouze o byznys, jiní by byli blázni, kdyby riskovali právě nabyté postavení a slušné finanční zabezpečení na dobu čtyř let.

Nově vzniklou trojkoaliční vládu více než nějaká vize podle mne charakterizuje skutečnost, že ještě více rozštěpí ODS minimálně na dvě ideologické frakce (spíše levici nakloněné liberály amerického typu mající blízko k postojům Václava Havla a jeho „občanské společnosti“ a víceméně konzervativní liberály kontinentálního ražení patřící ideově k současnému prezidentovi) a aby se to nezdálo tak jednoduché, zároveň i na minimálně dvě mocenské skupiny (ta početnější je shromážděna kolem současného premiéra, mluvčím té méně početné se se zatím zdá být první místopředa Pavel Bém).

Nová vláda a její personální složení je také důkazem nepříliš silného postavení premiéra Mirka Topolánka v trojkoalici, neboť do rukou lidovců i zelených se dostaly významné resorty. Abych byl spravedlivý, je třeba podotknout, že mu Výkonná rada ODS nedovolila jednat o koalici s ČSSD a KDU-ČSL, kde mohla ODS dopadnout krátkodobě relativně lépe. Poslanecká sněmovna ji možná nakonec schválí, neboť poslanci si zcela určitě nevykopou vlastní hrob a pochybuji o tom, že zvolí taktiku, jež by vedla k předčasným volbám. K vytvoření politické stability země by asi přece jen pomalu slušelo, aby konečně nějaká vláda vznikla. Brzy tomu tomu bude již rok a občané by si mohli začít klást otázky o smysluplnosti poslanců, které platí svými daněmi, stejně jako o užitečnosti vlády. Vždyť vše zatím celkem bez problémů funguje a nic se nehroutí. Další hlasování ve sněmovně však vidím velmi tragikomicky. Nedovedu si totiž představit, že by silná levicová opozice zradila hlasy svých voličů a nechala projít jakýkoliv nepopulární reformní zákon, který by mohl ohrozit současný stav tzv. sociálního státu.

Pro ČSSD i KSČM bude, co se týče dlouhodobé taktiky, určitě konstruktivnější vyčkat v opozici a pořádně to vládní koalici zatopit. Za těch pár let se na všechny šibaloviny sociální demokracie zapomene, vynoří se kulišárny trojkoalice a Jiří Paroubek, či někdo jiný, dovede stranu k ještě lepšímu volebnímu výsledku než před sedmi měsíci.

V pomyslném souboji těch tří titánů naší politické scény (Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana) se Václavu Havlovi podařil vskutku královský tah. Nejen, že svým způsobem bude díky Straně zelených a levicově liberální frakci ODS tahat za provázky trojkoaliční vlády, což by mohlo jistým způsobem ovlivnit směřování zahraniční politiky naší země jak v oblastech týkajících se tzv. Benešových dekretů a případné finanční náhrady bývalých poválečných vysídlenců, tak v případě naší energetické politiky. A to ani nemluvím o postoji naší budoucí diplomacie k tak zásadním tématům jako je pouhé další rozšiřování Evropské unie či její směřování k federaci, základem které by se měla stát znovu obživlá Ústava. Strana zelených v příštích volbách může dokonce ještě více posílit, neboť se kolem ní mohou shromáždit nejrůznější politické fragmenty poeticky nazývané „pravda a láska“ a jejich dosavadní voliči. Velmi skepticky se stavím k naději, že po tom, co si vytrpí, pokud trojkoaliční vláda projde hlasováním v Parlamentu, posílí v budoucnosti ODS. Doufám, že se mýlím.

Václav Havel, skoupý na komentáře k povolební situaci, se před vánočními svátky několikrát z New Yorku velmi kladně vyjádřil o osobě Karla Schwarzenberga a již méně pozitivně ke skutečnosti, že prezident Václav Klaus má námitky proti personálnímu složení vlády, což jistě není náhodné. Ve „válce“ ideologií tedy u nás momentálně vítězí ta levicová o občanské společnosti, kolektivismu a sociálním státu evropského typu, což mne, zastánce individualismu, laissez faire a katalaxie, tedy spontánního řádu trhu, poněkud rmoutí. Takový už je však život a ten jde naštěstí dál vstříc novým zvratům, o kterých se nám doposud ani nezdá. Jsem opravdu zvědav, jak celý ten nekonečný fejeton dopadne, není to však alfou a omegou mé chaotické existence. Však všichni víte, jsou mnohem důležitější věci jako zdraví, fungující rodinné zázemí, bezstarostný úsměv dětí, práce, a tedy možnost postarat se sám o sebe a být tím nezávislý na všelijakých podporách, ale i skutečnost, že již skoro deset let nemáme na našem evropském kontinentě žádný válečný konflikt, ano, jsou mnohem podstatnější věci než sedmiměsíční bezvýsledné handrkování politiků o podobě vládní koalice.

Přeji Vám všem, redakci, autorům, čtenářům i vášnivým komentátorům, pořádnou oslavu Silvestra a všechno nejlepší v novém kalendářním roce 2007.

martinmarak.free.fr