Politologové jistě poskytnou občanům fundované analýzy, jaké má ten který systém výhody a nevýhody, a proč bychom k této změně měli nebo neměli přistoupit. Jenže politické strany neexistují samy o sobě ve vzduchoprázdnu, reprezentují určité názorové skupiny voličů. Když si odmyslíme nynějších 13% komunisticky smýšlejícího obyvatelstva, podporujícího třídní boj a podobné anachronismy, je zbývající rozložení politických postojů ve společnosti následující: 32% voličů podporuje sociálnědemokratickou myšlenku - zaopatřující stát, pomalé či žádné reformy a obrovské státní výdaje k uspokojení okamžitých potřeb. I když tato skupina zřetelně brzdí reformy, je to názor legitimní a je třeba ho respektovat. Proti těmto dvěma skupinám stojí 48 % voličů ostatních parlamentních stran, sice značně různorodých a pestrých, kteří si však přejí dlouhodobé kvalitativní změny v životě této země. Přejí si nezbytné reformy ekonomické (ODS), rehabilitaci konzervativních hodnot, zdevastovaných komunistickou totalitou (KDU-ČSL) nebo reformy zlepšující životní prostředí (SZ).

Proreformní síly promarnily v nedávné minulosti nejednu šanci. Jsou ale jediné, které mohou zemi posunout do lepších poměrů a proto by neměly být za žádných okolností omezovány. Naopak – jsou tu i další subjekty na pravé straně politického spektra, např. SNK Evropští demokraté. Těm jeden z hráčů na levém křídle (ČSSD) hází klacky pod nohy natolik vytrvale, že se prozatím parlamentnímu hřišti ani nepřiblížili. Kdyby se v letošních volbách SNK ED dostali do parlamentu, má středopravá koalice většinu a reformní kroky mohly být po letech bez problémů obnoveny. A nyní by na návrh Jiřího Paroubka mělo dojít k oslabení dokonce i samotných parlamentních proreformních hráčů? To ne! Vojsko to bývá pravda rozhádané a s mnoha vadami na kráse, ale jestli se má tato země pohnout z mrtvolného bodu směrem k dalšímu rozvoji, bude v budoucnu potřeba shánět pod jejich standartu každého pěšáka, který bude po ruce. Pravice je zkrátka z historických důvodů rozdrobená, levice nikoli. A Jiří Paroubek to všechno dobře ví.

Zaklesnutí soupeři si nyní navzájem nabízejí rafinované delikatesy pro ohromení publika, doufám však, že poslední paroubkovský trik jménem většinový systém bude prověřen a ze strany koalice odmítnut. Čekaly by nás totiž přibližně dvě varianty, jedna horší než druhá:

- vždy čtyři roky bude vládnout socialista, který naslibuje lidu hory doly a vyplýtvá všechny ekonomické prostředky ve svém dosahu. Načež nastoupí reformista, rozjede velký úklid a přistoupí k nezbytným restriktivním škrtům. Něco ušetří, ale samosebou, nebude se to líbit, takže po čtyřech letech nastoupí opět socialista... a tak dále až do skonání světa, aniž se pohneme z místa. Kdo má chuť sypat peníze do takové nenasytné mašiny?
- anebo bude vládnout čtyři roky socialista, který naslibuje a rozdá lidu hory doly, a pak další čtyři a pak další...a tak dál, až do skonání světa. Má někdo zájem sypat peníze do téhle mašiny??

Po půlstoleté neexistenci normálních poměrů je celkem značná část našich občanů málo samostatná, snadno ovlivnitelná, někdy s pokřiveným postojem k základním hodnotám. Můžeme optimisticky očekávat, že tato skupina se bude, byť velice pomalu, měnit k lepšímu. Je potřeba - bez ohledu na stranický dres - pečlivě dbát o to, aby pojmy jako individualita, osobní odpovědnost, neúplatný charakter či ochota tvrdě pracovat dostávaly výraznější podporu, která by se odrážela mimo jiné i v pestrém politickém složení našich zástupců. Aby veškerá energie, která je v této zemi k dispozici, byla využita dobrým způsobem a k dobrému účelu. Že to není pro naše politické zástupce pohodlné, je nabíledni. Pověřili jsme je však úkolem řídit se při práci tím, co je dobré pro tuto zemi, nikoli pro ně samotné.