Vláda Petra Nečase neodmítla nápad sociálních demokratů, aby byly zákonem odebrány prebendy komunálním politikům zasedajícím ve statutárních orgánech firem vlastněných městy a obcemi. Je to povzbudivý projev ochoty podpořit opoziční návrh a neválcovat protivníka. Samozřejmě pokud nejde o to, že současným nejslavnějším komunálním pobíračem tantiém je pražský zastupitel a předseda pražské organizace ČSSD Petr Hulinský, jehož milionové prebendy se staly docela pěkným předvolebním tématem.

Bylo by však dobře, aby se tématem stala i správa komunálních firem jejich vlastníky a nakonec i správa státních firem vládou a jednotlivými ministerstvy. Debatovat, zda je výkon člena představenstva či dozorčí rady součástí práce politika pro obec, a tudíž nemá být honorován, totiž trochu zakrývá skutečný problém. Tím je celý způsob, jak vlastník, v tomto případě obec či stát, prosazuje své zájmy ve vlastněných firmách. Otázkou je, zda tam nejsou prosazovány pouze zájmy těch, kdo v příslušných orgánech sedí, či těch, kteří tam dotyčné osoby dosadili.

Odborné otázky patří odborníkům

Obecně řečeno, v první řadě by politici neměli sedět v žádném představenstvu. To je totiž výkonný orgán, který řídí firmu. Jeho členové podepisují smlouvy a jednají za společnost. To bezpochyby radním, ale ani jiným, politicky delegovaným pantátům či panímámám prostě a jednoduše nepřísluší.

Zato členství v dozorčí radě je věc jiná. Tam má vlastník dohlížet, jak najatý management hospodaří s jeho majetkem. A ten dozor by měl být opravdový a přísný. Zde jistě zástupci obce mohou fungovat. Jen by mělo být podmínkou, že jejich znalosti a praxe odpovídají požadavkům. Z tohoto pohledu je absurdní, když má na podnik technických služeb dohlížet třeba knihovnice netušící nic o účetnictví a obchodním právu. Jistě není nutné, aby v dozorčích radách zasedali experti na účetnictví. Potřebné informace jim dokáže shromáždit a přebrat výbor pro audit, který by měl v každém veřejně vlastněném podniku fungovat. Právě v něm je místo pro nezávislé odborníky. Jenže dozorčí radové by měli být schopni těmto informacím porozumět a na jejich základě hodnotit práci manažerů. A to je v mnoha případech zásadní kámen úrazu. Větší než to, že si nějaký Hulinský vydělá za pár let dvacet milionů.

Zaslouží si odměnu?

Je zřejmě největší bolestí komunálních firem, jak dokumentují nejrůznější skandály plnící stránky místních i celostátních novin. Politici v radách a představenstvech nejen nekontrolují ty, které kontrolovat mají, ale sami se aktivně podílejí na pochybných obchodech na obecní účet. Tyhle průšvihy nepochybně stojí obecní kasu mnohem více než tisíce proplácené radním.

Obecně lze říci, že členům dozorčích rad nějaká odměna náleží, protože to, co dělají, je odpovědná práce, za kterou nesou před zákonem majetkovou odpovědnost. Jenže tuto odpovědnost by bylo třeba vymáhat. A to se neděje. Přestože různé tunely jsou ventilovány dnes a denně, nikdo nikdy žádnou odpovědnost z přijatých rozhodnutí nevyvozuje.

Například mezi auditory je docela dobře znám případ, kdy si magistrát jednoho opravdu velkého města již před nějakým časem objednal forenzní audit od renomované firmy. Na základě průběžných informací, které ukazovaly na četná až kriminální porušení zákona, vše nakonec zaonačil tak, že konečný audit nepřevzal a nevznikla mu povinnost konat a podávat třeba i trestní oznámení. Za takovou správu veřejných peněz opravdu odměny vyplácet netřeba.

Ovládnutí magistrátu či obecního úřadu je stále vnímáno jako cesta, po níž lze dojít ke slušným majetkům. Odebrání práva pobírat odměny v komunálních firmách na tom moc nezmění.

Řešení každého problému záleží především na tom, zda jsou na správných místech správní lidé, a to se ani v demokratickém systému nemusí vždy podařit. Nicméně určitě lze lepšímu hospodaření a uzavření různých hloubených i vyhloubených tunelů napomoci i z centrální úrovně.

Bez aut, telefonů a diet

Zákon, který zastaví vyplácení odměn statutárním orgánům, by možná spíše měl zajistit, že radní a zastupitelé nebudou mít od těchto firem služební vozy, telefony, počítače či placené „služební“ cesty. Měla by být stanovena a pravidelně zveřejňována „nejlepší praxe“ při správě veřejného majetku. Podle těchto pravidel by třeba každý podnik ve vlastnictví obce či státu musel projít čas od času forenzním šetřením na základě smlouvy s auditorem, jejíž součástí bude ustanovení o zveřejnění výsledků, ať už je rada města převezme či nepřevezme. Na manažerská místa by mělo probíhat skutečné výběrové řízení prostřednictvím nezávislé personální agentury a dalo by se najít jistě ještě mnoho dalších opatření, která by měla platit nejen pro komunální, ale i pro státní firmy. To je ale hodně práce, a hlavně hodně lidí, kteří o zaříznutí obecního „oslíčka otřes se“ prostě nestojí.

MfD, 11.11.2010

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro