Každý obžalovaný má právo hájit se před soudem, jak uzná za vhodné. Také v politice je běžné, že ti, jež dohnaly jejich kauzy, hledají vinu u opozice a novinářů.

Nic by se ale nemělo přehánět, zvlášť když jde o zájmy celé země. Jak bude znít definitivní verze auditní zprávy Evropské komise o čerpání dotací firmou, kterou Andrej Babiš zaparkoval ve svěřenských fondech, kde na ni dohlíží jeho právníci a příbuzní, zatím nevíme. Premiérova obrana však budí obavy. Už mu není ubližováno jen doma. Už se proti němu spikl i zahraniční tisk a zahraniční politici. Ve Sněmovně se dokonce minulý týden pustil do Evropské unie a jejích orgánů.

Audit označil za útok na Českou republiku a za destabilizaci České republiky. Babiš také řekl: „Nechci spekulovat o tom, že to je útok na V4. Že kvůli tomu, že já tam kritizuji a zrušili jsme s Viktorem Orbánem kvóty a kritizujeme nehospodárnost Evropské komise, že nás Evropský parlament stojí 2 miliardy eur a že nás stojí 877 miliard eur. Já nevím. Snad ne. Doufám, že ne potom, co V4 je problém. V Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Téměř to nechci ani říct. A tam samozřejmě se vláda změnila po masivních demonstracích.“

Babiš není dobrý řečník, odpovídají tomu formulace i změť čísel. Podstatné je, že vytváří dojem, že nyní stojíme proti unii. V projevu dál pronesl: „Takže Evropa nám bude co? Už nám diktovali, koho tady máme vzít, máme vzít migranty, potom nám vnucují v rámci čerpání peněz, jaké programy, a teď nám budou vykládat české zákony. Evropský úředník pohrdá českými zákony. Brusel radí Česku, jak vykládat jeho vlastní právo.“

V rozhovoru pro páteční Lidové noviny premiér sice uvedl, že doufá, že útok na Českou republiku „není záležitostí Evropské komise“ a „nevědí“ o tom komisaři ani předseda Komise, zato zmínil roli dosluhující německé europoslankyně Grassleové a svého bývalého náměstka, dnes senátora za Piráty Lukáše Wagenknechta, jehož označuje za udavače a který prý „má dlouhodobé kontakty na evropském ředitelství pro regionální a městskou politiku, které audit provádělo.“

V sobotním Právu Babiš rovnou hovořil o auditu coby „útoku na český rozpočet“. Jednání auditorů s českými úředníky podle něj „hraničilo se šikanou“.

O celé věci chce premiér hovořit s předsedou Evropské komise. Jenže v Bruselu nikdo o povídání na podobné téma, dokud audit běží, nestojí. Bylo by to nestandardní. Standardní naopak je kejhání potrefených hus, to při kontrolách dotací znělo i z jiných zemí.

Jinak ale Babišovy proslovy vyzní, když si je zasadíme do domácího kontextu. Máme po volbách do Evropského parlamentu. V nich politici jen jaksi z povinnosti zmiňovali přínosy unie. Mnohem víc se do ní trefovali nebo – jako hnutí ANO – slibovali, že nás budou bránit.

Patříme k nejeuroskeptičtějším státům. Není se co divit. Co se nepovede, házíme na Brusel. Velkou podporu mají i síly, které by nás z EU vyvedly, zejména Okamurova SPD. Velkou konkurencí jí v tom bude nově vznikající strana Václava Klause mladšího.

Zdá se, že i Babiš zjistil, jak výnosné může být obviňování Evropské unie z kdečeho. Chce jí ještě dát šanci se polepšit – ale co když i závěrečná podoba auditu bude pro něj zdrcující a dotační kohoutky k nám budou pečlivě utaženy? Potom se mohou dát události do pohybu nejen na ulicích, ale i ve Sněmovně, a můžeme se blížit předčasným volbám. V nich by hrozilo, že se ANO stane lídrem protiunijního tažení. Na integraci Babiš vždy chválil hlavně finanční rozměr. Bez peněz pro něj unie ztrácí kouzlo.

Kdo by pak poškozoval české zájmy? Poslední nadějí by zůstávalo, že má premiér dobře rozjetý byznys i na západ od našich hranic.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus