Panu Topolánkovi prý vadí Bártův podnikatelský plán na proniknutí do politiky. Pan Topolánek se ozval právě včas – Bárta už je z politiky pár týdnů odsunut, ale … ale zrovinka se propírá kauza úplatků kolem Pandurů, a co čert nechtěl, někdo maluje na zdi i několikamilionovou částku určenou prý právě pro pana Topolánka. Tak to je na čase ozvat se, to tedy ano.

Zatímco panu Topolánkovi a jeho skupině vadí Bártův plán proniknutí do politiky, panu Bártovi a jeho skupině zase vadí plány pronikání podnikatelských aktivit vybraných firem do vysoké politiky ČR. Oba tábory jsou tábory nesmiřitelných. Mohli by se spolu přetahovat jen do chvíle, než zaběhnutá klika zabere trochu více a nové koště vymete i s nově nameteným smetím. Koště vymeteno, smetí zameteno zpátky pod koberec a lépe udusáno. Nebo tentokrát to bude jinak?

Tak by to dopadlo, kdyby … kdyby České policii nepomáhaly s vyšetřováním zahraniční policie. Na příklad na podezřelé finanční transakce musí poukázat zahraniční banky, protože ty české neměly důvod. Při následném vyšetřování stopa vede do ČR, a tak je požádána ČP o spolupráci, jsou jí doručeny všemožné spisy a důkazy, leč následně ČP vše odloží pro nedostatek důkazů.

Zahraniční vyšetřovatelé se tedy vynasnaží více a pošlou další důkazy, kolečko se opakuje. Opakování je nejen matka moudrosti, ale také zaručeně spolehlivý klíč k promlčení celé kauzy. Čas mohl plynout a pan Topolánek a mnozí další zasloužilí politici mohli odpočívat a užívat si jmění, nashromážděného během svého volebního období.

Na příklad podle posledních zpráv nějakých osmnáct milionů eur, o které si údajně řekl lobbista Marek Dalík rakouské zbrojovce Steyr, mělo sloužit k tomu, aby zakázku schválil tehdejší premiér Mirek Topolánek. Zdá se, že zahraniční vyšetřovatelé šlapou, aby se věc tentokrát dotáhla do hořkého konce, a tak se v médiích vyslovili na svou obranu i pan Dalík a paní Parkanová (nyní TOP09).

Určitě jim všem bude vadit Bártův plán proniknutí do politiky, přinejmenším tak moc, jako panu Bártovi, ale i mnoha občanům a lidem z ulice vadí stále běžící plány pronikání vybraných podnikatelských klik do vysoké české politiky.

Co teď? Koaliční smlouva zaručuje Věcem veřejným post pro čtyři ministry. Nyní má dva. Které další dva ministerské posty budou muset uvolnit členové koalice, aby je postoupili Věcem veřejným? Jak se dohodnou TOP09 a ODS mezi sebou, která strana který post včetně všech navázaných konexí a rozjetých zakázek uvolní? Jak hodně budou k sobě navzájem nesmiřitelní čelní představitelé těchto politických stran? Budou Pandury dobrým stimulem ke změnám, nebo musíme čekat na nějaké další stimuly?

Politická situace v ČR je stále napínavější. Pan Sobotka už dokonce zakázal odjezd na zahraniční dovolené stěžejním personám své strany a těší se na pád vlády. K takové události ale ještě čas nejspíše nedozrál, zbytečně se těší.

Nejprve bude nutné, aby se konečně ucho utrhlo a aby ti, kteří zacházeli s pověstnou lidskou závistí a rozviřoval nenávist mezi menšinami a majoritou, mezi generacemi, mezi lidmi různých profesí a vzdělání, mezi zdravými a postiženými, aby i oni konečně pocítili nenávist k sobě navzájem, vjeli si do diplomatických účesů a naplivali si do diplomatických úsměvů.

Jednou se to stane, to cítí i pan Sobotka, ale je těžké si představit, že zrovna ČSSD zůstane mimo zápasnický ring. To, že zatím zůstává mimo, je bonus za to, že není ve vládě. Nakonec aby ještě panu Paroubkovi poděkovali za to, že zrovna, když pan Bárta vkročil do vysoké politiky, strana ČSSD mu není na ráně. Nakonec se zjistí, že pan Paroubek nejen vyšel na scénu v pravý čas, ale i zmizel z očí v pravý čas.

Proč si myslím, že za vyostřením současné politické situace v ČR stojí pan Bárta se svými spolehlivými kolegy? Z téhož důvodu, z jakého se na něj vrhli kolegové z ostatních politických stran. Bez něj by tyhle kauzy nevylezly na povrch, podařilo by se je ututlat a kamarádi od zelených stolů by se v zájmu klidu a míru a hlavně společného prospěchu nakonec nějak dohodli, i když každý kope v jiném dresu.

Všichni totiž měli co ztratit, při nejmenším ohromné jmění na shromážděné za dvacet let po sametovce, navázané spolehlivé kontakty, budované dvacet let po sametovce, a skvěle rozjetý business ať již v dozorčích a jiných radách, nebo jako anonymní akcionáři firem, navázaných na státní zakázky a nově i tučné evropské fondy.

Nedá mi to nepřipomenout uštěpačné poznámky politiků na odchodnou ze svých vysokých funkcí: Vlak už je rozjet, a tudíž i když mne vypudíte, vlak to nezastaví. A tohle je jako ta pověstná vykopaná jáma. Bártův vlak jede i bez pana Bárty, zastavit ho nelze. Ne proto, že by snad pan Bárta mával dálkovým ovladačem. Spíše proto, že zahraniční vyšetřovatelé vyšetřují a vyšetřují, počítají a počítají, až nám to docela spočítají.

Teď už jen zbývá, aby se zjevila nějaká tvář z Transparency International jako teta Kateřina z Jirotkova Saturnina se vztyčeným ukazováčkem: Já jsem to říkala, všeho do času, kdo druhému jámu kopá, …

To bylo předsevzetí, jak to té Evropské unii osladíme! A teď to vypadá nejen zvenčí, ale dokonce i zevnitř úplně jinak. Zatímco do nakládání se státními financemi ministr financí na obranu státní kasy nemluvil, do nakládání s evropskými dotacemi na obranu evropských fondů se najednou mluví. Kolečka spolehlivého stroje na řízení penězovodů do firem s anonymními akciemi a na soukromá konta vybraných zodpovědných osob se zadrhla.

Škoda jen, že lidi z ulice nemohou svou vládu ovládat a musejí čekat, až se někde najde nějaká vlivná skupina lidí, ekonomicky tak mocná, aby se dokázala přetlačovat se skupinou v současné době vládnoucí. A pak zase musí občané a lidi z ulice čekat, jak to všechno dopadne, a doufat, že s novou vládou nespanou z louže do bláta. Čekání si mohou zpříjemňovat fanděním. To je tak asi vše – odevzdávat daně, doufat, fandit, kibicovat. Vše ostatní, co by člověk z ulice rád udělal, je totiž nehumánní a hlavně trestné.

A škoda, že v ČR není trestné vládnout tak, jako to předvedly politické strany za posledních dvacet let. Doslova katastrofou je ale to, že nastavený mechanismus vládnutí je zaběhaný, propracovaný, jištěný ekonomicko-politickou silou a tokem státních peněz do stranických pokladen, aby díky jejich naditosti posilovaly politické strany a díky této politické síle opět mohly vyhrát volby a bez prostojů řídit toky státních peněz do stranických pokladen.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)