9.8.2022 | Svátek má Roman


POLITIKA: Nečas míchá kartami

24.4.2010

Změna volebního lídra ODS je určitě oživením volební kampaně, která přinutila změnit strategii ani ne tak občanské demokraty samotné jako spíše jejich politické soupeře. Nečas není natolik snadným terčem negativní kampaně jako Topolánek. Na druhou stranu se doposud nevyprofiloval jako příliš zdatný rétor či vítězný účastník televizních diskusí, což je v době panující mediokracie podstatný prvek. Nicméně není vyloučeno, že se v této oblasti zlepší, případně že jeho chování bude alespoň částí veřejnosti vnímáno jako lepší alternativa než několik let zažité agresivní floskule jeho hlavních oponentů.

Uvnitř ODS je nyní volba Nečase coby volebního leadera vnímána jako možnost dočasné záchrany, ale není provázena nějakým novým entusiasmem a už vůbec ne vůdcovským kultem. Naopak strana je poprvé postavena před dilema, zda přistoupit na dvoukolejnost předsednictví a volebního lídra (a možná pozdějšího premiéra) anebo obě funkce rychle sjednotit. Zatím to vypadá více na možnost první, protože Nečasova pozice není natolik silná, aby mu spolustraníci dopřáli velkou koncentraci moci. Polozapomenutá epizoda z roku 1997 se zbrklým odmítnutím funkce ministra vnitra mu dnes výrazněji uškodit nemůže, pokud neudělá nějaké podobné gesto politické nerozhodnosti či slabosti.

Nečas se „našel“ v oblasti sociální politiky, která je nyní spolu s celkovou ekonomickou politikou hlavním tahákem ve volební kampani. Pro Nečase i ODS je toto politické pole z hlediska lákání voličů mnohem výhodnější než vojenská a obranná politika, kterou se dominantně zabýval od devadesátých let do svého vstupu do Topolánkovy vlády. Dokonce se v socioekonomické sféře shodne více s prezidentem Klausem, se kterým se v oblasti vnější bezpečnosti v roce 1999 dostal do rozporu kvůli „míře nadšení“ z akce NATO proti Jugoslávii v rámci tzv. „kosovské krize“. A o Klausovu přízeň řada lidí v ODS silně stojí, stejně jako Klaus touží po pevnějším politickém zázemí do budoucna (i po odchodu z funkce), než mu může nabídnout zpackaný projekt Strany svobodných občanů.

Nečas se po celou dobu svého působení v ODS potýká se zákulisními poznámkami napadajícími jeho katolictví, to však nyní nemusí být na škodu v boji o hlasy nábožensky orientovaných voličů. Samozřejmě v českém prostředí s ohledem na nekonfesní většinu nesmí být dáváno příliš na odiv stejně jako příliš tradiční názory na morálku, aby neodradilo nekonfesní většinu. Řada výše uvedených faktorů vytváří i podmínky pro příznivé přijetí Nečase českými médii, kde se dokonce může objevit riziko známého „polibku smrti“, který již potkal řadu vyvolenců českého mediálního mainstreamu.

Sociální demokraté pochopitelně na Nečase zacílili kampaň, v níž připomínají jeho výroky o zdravotnických poplatcích z doby před volbami v roce 2006 a budu poukazovat na údajně asociální charakter plánů ODS. To sice může utužit vazbu tradičních voličů ČSSD ke straně a snad je i výrazně mobilizovat k účasti ve volbách, není to ale rozhodující téma pro získání středních tříd, které v Česku o volebním výsledku rozhodují.

Nečas v čele ODS není dobrou zprávou ani pro menší pravicové a středové strany – TOP 09, KDU-ČSL či Věci veřejné, protože může být vnímán jako nová alternativa a z alternativní pozice zatím těžily ony. Nicméně stále reprezentuje ODS, která je mnohem širším subjektem, než aby mohla být zúžena pouze na Nečasovu osobu. Teprve to, jak bude schopna změnit image celá strana, rozhodne o případném návratu vyšších voličských preferencí k této straně, která nyní prožívá jedno z nejbouřlivějších období své existence.

NašiPolitici.cz