Čeští politici jsou „údržbáři státu“. Ztratili ambici přicházet s nějakými koncepty nebo idejemi. Ale je důsledkem téhle rezignace a nemohoucnosti případ Morava, jak říká Václav Klaus? Neřekl bych. Z historie víme, že mocenské boje, špína a intriky provázejí i velké politické události a osobnosti. Současné české figurky k nim mají daleko.

Je to spíše trochu jinak. Připitomělé práskačství bývalého poslance či předstírané cachtání „rebela ODS“ s figurantkou ve vířivce vyniká tím, jak je zbytečné. Kdyby aspoň o něco šlo! Jde snad v nejsilnější vládní straně o střet názorů a koncepcí? Ale kdepak, motorem mocenského boje je jen a pouze kvičení zklamaného čuníka odstrčeného od korýtka.

Vybudovat si a udržet politický vliv není nic pro slabé povahy. Zkušenosti nás učí, že politika není ani v demokratických zemích s tradicí čistou hrou. Je-li ale na konci téhle hry nějaká vize, dá se aspoň říct ono pragmatické, že „účel světí prostředky“. V české politice je účel stejně nicotný jako prostředky. Vlastně obojí představuje jen pobyt ve funkcích.

Mnozí se dnes upínají k podzimním volbám jako k nějaké katarzi, která poměry změní. To je ale naivní. Nejen proto, že volby budou krajské a senátní, takže pokud skončí výpraskem vládní koalice, tak stejně jen symbolickým. Ale i kdyby následovaly předčasné volby do sněmovny, nevzejde z nich nic jiného než další údržbářská koalice. V tom je jádro dnešní mizérie. Že neexistují témata, pro která by stálo za to vzít politiku zase vážně. Už mnohokrát jsme se přesvědčili, že politici a strany své sliby neplní, protože mají alibi v nestabilních a mnohobarevných koalicích.

Chybí jim odvaha, styl i výsledky.

ODS nabídla voličům vizi malého státu a motivujícího daňového systému, po dvou letech vládnutí z něj však neprosadila nic. Dá se předpokládat, že kdyby místo ní byla v koalici ČSSD, budou její výsledky plus minus stejné.

Výhrady jsou spíše osobního typu. Část vzdělaných voličů v produktivním věku nemá zkrátka žaludek na to, aby volila lidi jako Paroubek, Rath, Hašek nebo Sobotka. Ale teď vidí, že styl těch přijatelnějších není o mnoho lepší.

Některá témata se dnes zdají být rozdělující, ale ve skutečnosti nejsou. Například americký radar. Byla to ČSSD, která o radaru jednání začala, a je to ODS, která ho dokončila. A podle všeho to bude ČSSD, za jejíž vlády začne na našem území fungovat. Ani milion siláckých předvolebních mítinků na tom nic nezmění. To mohou jen vnější okolnosti: když si to rozmyslí Amerika, anebo prosadí svou Rusko.

Tak je to i s mnoha jinými tématy, nejen těmi, která se týkají zahraniční politiky. Jsme v mantinelech, které jsou dané naší geografickou polohou, členstvím v EU iNATO a také přijetím společné evropské měny, ke kterému dřív nebo později dojde. Náš kurz je na mnoho let dopředu daný, změnit ho může jen nečekaná a vážná změna mezinárodních poměrů. Není divu, že čím dál více lidem připadá, že vlastní politiku máme jen na ozdobu, případně pro ostudu. Je to uklidňující, ale zároveň demotivující. Uvědomil jsem si to, když jsem četl o zdrcující kritice, kterou podnikatel Radim Jančura počastoval ministra dopravy Řebíčka, zároveň také vlivného člena ODS a přítele premiéra. Prý se schází s mafiány a pracuje na tom, aby Jančurovi zabránil provozovat vlakovou dopravu a konkurovat tak Českým drahám. Je to paranoia, kterou bohatí lidé občas trpívají? Možná. Ale protože se ta silná slova objevují před podzimními volbami, spekuluje se i o tom, že Jančura chce ODS poškodit.

Ale proč by to dělal? Pro ODS by měl být naopak tím, komu Američané říkají „poster boy“, neboli plakátovým příkladem. Vybudoval úspěšné firmy, je příznivcem liberalizace, jeho podnikání je průhledné a sympatické. Komfortní a levná cesta jeho autobusy například do Brna vydá za tisíc proslovů o volném trhu a prospěšnosti konkurence.

Jančura není také spojen s žádnou stranou. Jeho firma vyhrála před pár týdny shodou okolností prestižní veřejnou zakázku na provozování oficiálních autobusů v době českého předsednictví EU. Zakázku dostal od téhle vlády. A teď těsně před volbami kritizuje jejího proponenta. Zbláznil se? Proč to dělá? Nejspíš proto, že si opravdu myslí, že ho ten člověk ohrožuje.

V jednom z rozhovorů Jančura řekl, že mu je celkem blízký program ODS, ale že k volbám nechodí – protože si myslí, že to nemá cenu. Zdálo se mi to pošetilé. Úspěšný podnikatel by měl mít dost rozumu, aby se svůj úspěch i své konkrétní investice snažil ochránit aspoň silou svého jednoho hlasu. Ale v posledních dvou letech začínám mít stále intenzivnější dojem, že lhostejnost je možná namístě.

Můžeme se s tím smířit a doufat v prozíravost mantinelů, které nám nastavil někdo jiný. Ale můžeme se také pokusit vrátit politice její étos a smysl. Je zjevné, že jedinou šancí je změna volebního systému. Ten současný už příliš dlouho produkuje jen málo úspěšné a nesympatické údržbáře.

LN, 13.9.2008