Kdo bude mít v soužití Fialovy vlády s covidem navrch?

Vláda Petra Fialy (ODS) úřaduje něco přes tři týdny. Možná je příliš tvrdé po ní chtít, aby už byla plně rozkoukaná, ale marná sláva, covid se neptá. Naopak je před námi pořádný fičák. Dny, kdy jsme sčítali jeden výskyt koronavirové varianty omikron po druhém, minuly. Od 8. ledna podle Státního zdravotního ústavu u nás dominuje.

Experti odhadují, že se během měsíce Českou republikou převalí jeho intenzivní, ale snad aspoň rychlá vlna. Proto je nutné se na ni důkladně připravit.

Dosud se zdálo, že středopravicová koalice má virus – s prominutím – „na háku“. I v jejím programovém prohlášení najdeme rezignované konstatování, že „s covidem se musíme naučit žít“. Represivním opatřením kabinet nefandí, místo nich sází na trpělivé apelování na individuální odpovědnost každého z nás.

No nevím, jak daleko se dá dojít s laskavostí, když je společnost už dávno štípnutá a disciplinovaná většina sklízí trpké plody bezohlednosti nedisciplinované menšiny… Smutnou ilustrací jsou neutuchající demonstrace odpůrců prakticky jakýchkoli ráznějších opatření proti šíření infekce.

Teď ale není čas na rozumování. Podle černých scénářů může omikron paralyzovat chod státu. Není sice tak krutý, ale o to nakažlivější. A studie už prozrazují, že u neočkovaných jedinců může v plících napáchat spoušť jako varianty předchozí. Nemluvě o jeho tendenci mutovat, a to i do děsivějších podob.

Zkrátka a dobře, epidemie se stále víc podobá velké vodě. Víme, že nás čeká, jen netušíme, v jakém rozsahu a kde nejtíživěji zemi zasáhne.

Vláda tudíž musela přistoupit k prvním rozhodnutím, která budou důkladně analyzována a některými i zpochybňována podobně jako dřívější kroky Babišova týmu. Nejprve se k rozčarování části epidemiologů rozhodla zkrátit pobyt v izolaci nebo karanténě na pět dnů.

Dále otevřela cestu specifické pracovní karanténě, jež za přísných podmínek umožní výkon některých profesí i antigenní metodou pozitivně testovaným, leč bezsymptomatickým jedincům v rámci takzvané kritické infrastruktury. V první řadě má jít o oblast zdravotnictví a sociálních služeb. Kompletní škálu vybraných povolání označí kabinet, řečeno však již bylo, že o učitele nepůjde.

Rozjíždí se rovněž pečlivé testování v zaměstnání, a to i těch, kterým v žilách obíhá vakcína. Naopak se zvolní tempo testování na školách. Antigenní testy se ve velkém – a levněji než dřív – nakupují, posilují se též kapacity laboratoří vyhodnocujících PCR testy.

Jak vidno, střídání vlád stát neochromilo. Ta Fialova si navíc dává pozor, aby hovořila jedním hlasem, takže stěžejní sdělení vypouští až po svých oficiálních schůzích.

Jelikož však nařízení různě časuje a upravuje, kritice za nesrozumitelnost, například kdy, kde, jak, koho a kolikrát testovat, nebo kolik lidí kdy může sedět u hospodského stolu, se ani ona nevyhne. Brzy také může být vystavena poptávce po kompenzacích podnikatelům v zasažených odvětvích.

Vlády by neubylo, kdyby změnila názor na povinné očkování, pro začátek aspoň v některých oborech. Výmluvy ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09), že už nežijeme pod diktátem ÚV KSČ, míří – ve srovnání s Rakouskem a dalšími demokratickými státy – mimo.

Povinné očkování už dokonce podpořili i dva klíčoví Válkovi spolupracovníci, vakcinolog Roman Chlíbek a lékařský etik Marek Orko Vácha. Jenže marně.

Tím se otevírá otázka, zda budou politici víc než dosud naslouchat odborníkům. Jistě, oni nesou odpovědnost a oni musejí mít poslední slovo. Ovšem v Německu jsou výstupy prestižního Kochova institutu aplikovány prakticky do písmene.

U nás bude hrát Válkem vypiplaný Národní institut pro zvládání pandemie pouze roli poradního orgánu ministra. Riziko, že bude Fialova vláda přes nejlepší vůli opakovat chyby Babišova kabinetu, se tím bohužel nesnižuje.

Autor je politický analytik