Jsou tomu čtyři roky, kdy v české politice zainteresované kapacity vyjadřovaly soustrastná sdělení nad krizí levice. Způsobila ji nevýrazná sociální demokracie Stanislava Grosse vyčerpaná šesti lety nepřetržitého držení vládních postů, s ostudnými 14 % hlasů z krajských voleb a žádným mandátem z voleb do senátu. Jedinou alternativu levice představovala komunistická strana, nereformovaná, hrdě se hlásící k zločinné povaze své předchůdkyně z let 48-89.

Oproti tomu pravice procházela rozkvětem. ODS Mirka Topolánka přilákala voliče, kteří jí dříve kvůli klausovskému vedení nedůvěřovali a buďto se voleb neúčastnili, nebo hledali „ODS s lidskou tváří“ mezi unionisty a různými nezávislými subjekty. Topolánkovi občanští demokraté přesvědčili pravicově smýšlejícího občana, že, řečeno pivní hantýrkou, umí dělat slušnou politiku, a on je díky tomu opakovaně podpořil.

Letošními volbami se stav obrátil. S dodatkem, že pravice alternativu nenalezla, ani tak pochybnou jako levice v KSČM. Přitom existence minimálně dvou zavedených aktérů v pravé polovině spektra zaručí, že se Česká republika nepromění v oázu nepřetržitého levicové vládnutí. V poměrném systému vznik pravicových koalic pouze ODS (nezávisle na tom, kdo je jejím předsedou) nezajistí. Tato pravda se ukázkově projevuje na současné vládě, jež je mediálně vnímána coby pravicová, ačkoli se dvě ze tří stran této vlády k pravicovému vidění politiky nepřihlásily. Slibované reformní kroky jsou plněny poskrovnu nikoli pro Topolánkovu zbabělost a neprincipiálnost, jak tvrdí jeho straničtí oponenti, ale z důvodu účasti zelených a lidovců, kteří pro svou středovost mohli zamýšlené kroky uznat jen z nepatrné části.

Na základě těchto zjištění je v zájmu pravice (ať už tím myslíme politiky nebo za pravicovou se považující veřejnost) založení nové strany, s níž by po vítězných volbách mohli občanští demokraté sestavit koalici s pohodlnou většinou hlasů. Taková strana, vzejde-li ze sváru mezi protichůdnými křídly v ODS, poslouží leda jako Unie svobody číslo dvě, do koalice s ODS nevstoupí s poukazem na osobní animozity a nakonec zadělá na opakování dnešní, pro pravici tristní situace.

Nová pravicová strana s realistickou nadějí na úspěch v nejvyšších patrech politického života musí nevyhnutelně vzniknout mimo občanskodemokratické struktury. Její program, přísně ideologicky vzato, by měl splňoval liberální charakter a přimět tak ODS, aby završila přechod z liberálně-konzervativní ke konzervativní profilaci. V oblasti zahraniční politiky by měla prosazovat zřetelně proevropskou agendu a utužení transatlantických vazeb. Ekonomická složka jejího programu by měla zdůrazňovat blahodárnost volného trhu a omezených zásahů státu.

29. listopadu jsem byl svědkem zrození strany přesně se zmíněnou ambicí. Získala prostý název, odpovídající internetovému věku. Zní Liberálové.cz a poprvé se jím uvede ve volbách do Evropského parlamentu. Hlavním rivalem jí bude Libertas.cz, zastupující euroskeptický proud. Které z nich věnujete svůj hlas?

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského