Ve sněmovně se už zase mluví o Watergate. Premiér vyvolává, že se v zemi "fízlovalo", jeho předchůdce pateticky žádá: Omluvte se! - Zatím příliš mnoho křiku a příliš málo informací. Ale kupodivu by to i tak mohlo být k něčemu dobré.

Podle zprávy pro sněmovnu odposlouchávala inspekce ministra vnitra 46 telefonů, včetně dvou politiků a dvou novinářů. To je vysoké číslo - a to je vše, co o tom lze seriózně říct. Zda byl k odposlechům rozumný důvod, není jasné. Dopřejeme si luxus počkat s názorem, až Ivan Langer svou "Watergate" dotáhne do konce.

K čemu to tedy bylo dobré? Celý rozruch alespoň znovu upozornil na odpovědnost soudců. Díky počítačům a rozšíření mobilů se nasazuje odposlech s nesnesitelnou snadností (loni 7357 čísel, letos to bude přes osm tisíc). To jsou vážně všechno důvodná podezření na "zvlášť závažný trestný čin"? Stálo by za to zveřejnit statistiku, kolik žádostí o odposlech soudci zamítli.

Je možné, že tradiční institut soudního přivolení se začíná přežívat, že je to relikt z dob, kdy měl "sprostý podezřelý" jednu dvě pevné linky. V Americe už tajné služby při vytipovávání teroristů ani nemusí sledovat obsah hovorů, stačí vyhodnocovat jejich četnost, směr, délku. Pokud něco pomůže chránit soukromí, bude to právo znát informace, které o nás stát nashromáždil.

Jeden z mála rozumných návrhů proto přednesl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil: Pokud odposlech nevedl k obvinění, stát by to měl "napíchnutým" povinně sdělit. Ten nápad by neměl zapadnout, až bude konečně po volbách.

HN, 2.100.2006