Jak naše vláda vyměňuje české občany za norské peníze

Asi bychom se měli radovat. Česká republika podepsala smlouvu s Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem, na základě které může čerpat pět miliard z tzv. Norských fondů. Mě tato informace ale ani v nejmenším nepotěšila. Proč? Protože konec tragédie jedné české rodiny je opět v nedohlednu.

Příběh rodiny Michalákových snad ani nemusím připomínat. Paní Michalákové byli už před šesti lety odebráni její dva synové (v té době jim bylo tři a šest let) norskou sociální službou na ochranu dětí Barnevernet, a to z důvodu podezření na násilí v rodině. Přestože se tato podezření neprokázala, rodiče dětí se nijak neprovinili, norský úřad děti matce do dnešního dne nevrátil. Její styk s dětmi navíc omezují stále víc a víc a snaží se mu zabránit úplně. Děti nejsou ve styku ani se svými dalšími příbuznými, včetně prarodičů.

Chybějící vůle našich politiků

Za celých šest let nebyli čeští vládní představitelé schopni vymoci naše občany ze spárů Norska. Jejich aktivita je zcela nedostatečná až nulová. Běžný člověk opravdu žasne nad tím, že jsou naši činitelé schopni zajistit osvobození dospělých lidí v Súdánu nebo Pákistánu, ale navrácení dětí, českých občanů, z Norska ne. Ale je k tomu vůbec vůle?

Pokud naše vláda vesele podepisuje s Norskem smlouvy o tom, že nám Norsko přispěje několik miliard, je jasné, že jednání o navrácení našich občanů není na pořadu dne. Copak byste si brali peníze od někoho, komu byste vzápětí pohrozili, ať okamžitě přestane porušovat mezinárodní úmluvy a vrátí matce její děti? Jaká by byla v takovém případě vaše vyjednávací pozice? Dost mizerná. Ne nadarmo se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nevěřím proto, že se naše vláda chystá jakkoli konat a angažovat v případě sourozenců Michalákových. Z představy, že si naši politici vezmou peníze z Norských fondů s vědomím, že Norsko neoprávněně zadržuje naše občany, je mi hodně zle. Naši občané by měli být pro naše politiky posvátní a ti by je neměli vyměnit ani za všechny peníze světa.

Norové nás budou učit lidským právům

Na celé věci je nejabsurdnější, že peníze mají směřovat na podporu lidských práv (a začlenění Romů do společnosti). Většina peněz poputuje neziskovým organizacím. Peníze z Norska, ano, toho státu, který násilně oddělil děti od jejich rodičů, prarodičů a dalších příbuzných (a to nemluvíme jen o rodině Michalákových, ale o stovkách dalších rodin), budou použity na to, aby nás, rasistické, xenofobní a šovinistické Čechy, naučily lidským právům.

Ne, morální člověk nikdy nevymění život a štěstí druhých lidí za peníze. Současný politici se toho neštítí. Já však věřím, že jim to za pár týdnů spočítáme a s přispěním Svobodných se Denis a David Michalákovi vrátí jejich matce a rodině.

Pozn.: V sobotu 9. 9. 2017 přišla z Hodonína smutná zpráva, že zemřel dědeček bratrů Michalákových, který ze všech sil bojoval za navrácení vnuků jejich rodině a prosil alespoň o dálkový přístup k vnukům ve chvíli, kdy na tom byl už hodně zle. To mu nebylo umožněno a tento smutný příběh má tedy první oběť i na životech.

Autorka je místopředsedkyně Svobodných, zastupitelka města Hodonín a kandidátka Svobodných do Sněmovny