Před několika týdny navrhl předseda KSČM Filip volbu předsedy poslanecké sněmovny, který by musel za předsedu vlády v případě, že by došlo na „třetí pokus“, jmenovat takového kandidáta na předsedu vlády, který by byl přijatelný pro všechny parlamentní strany. Tehdy se o tomto návrhu vyjádřil prezident Klaus jako o „zajímavém nápadu“. V dalších jednáních bylo toto řešení pozměněno Paroubkem tak, že by tento „třetí pokus“ byl založen na tom, že by se v parlamentu našlo pro podporu vlády minimálně 101 hlasů a kandidát na předsedu poslanecké sněmovny za ČSSD Zaorálek dokonce připouštěl možnost, že by navrhl za předsedu vlády člena ODS.

Další povolební vývoj byl opět koncentrován na otázku nové vlády a Paroubek využíval dosavadní nezvolení předsedy PS k tomu, že se další týdny vyhříval v paprscích médií jako předseda vlády. Jednání, ke kterému ve středu 9.8.2006 na Hradě vyzval prezident, tak podle všech zatím dostupných informací má vést více méně k vývoji, který předpokládal původní návrh KSČM. Volba předsedy PS z řad ČSSD s omezeným časovým mandátem totiž není nic jiného. Možným problémem tohoto řešení, jak už naznačily reakce předsedů parlamentních stran, je právě „omezenost“ mandátu. Zatímco ODS chce, aby „dočasný“ předseda PS skončil s funkcí v okamžiku, kdy by ztroskotaly případné dva pokusu o sestavení vlády, které má v rukou podle ústavy pouze prezident republiky, ČSSD bude pravděpodobně trvat na tom, aby ona dočasnost byla včetně možnosti předsedy PS navrhnout prezidentovi kandidáta na předsedu vlády v „třetím kole“.

Situace se ale proti prvotnímu návrhu KSČM přeci jenom pohnula. ČSSD už rezolutně (i když u Paroubka člověk nikdy neví!) odmítla trojkoalici a je nyní údajně ochotná přistoupit na menšinovou vládu ODS s tím, že by do této vlády „dodala“ své „odborníky“. Tomu se předseda ODS Topolánek brání s tím, že on si případné nestranické „odborníky“ vybere sám.

Předseda zelených Bursík se k řešení navrženém Klausem staví tak, že Klaus tím hraje o své znovuzvolení. K tomu snad jen to, že Klaus ve funkci prezidenta jasně prokázal své kvality a s jeho případným zvolením na druhé funkční období bude mít Česko na tomto postu člověka na úrovni. To, že Klaus tlačí na dohodu dvou nejsilnějších stran v parlamentu, je také pochopitelné. Často v této souvislosti zmiňovaná opoziční smlouva z roku 1998 jako návod pro řešení situace roku 2006 je jednou z extrémních možností. ODS dneška je jiná než v roce 1998. Tehdy byla v defenzívě a opoziční smlouvou si zajistila značný vliv na dění ve státě. ODS v současnosti je vítězem voleb a ví, že podobná dohoda s ČSSD by výrazně poškodila nejen její důvěryhodnost, ale připravila by ji i o program. Od ČSSD proto očekává toleranci podobnou více roku 1996.

Nicméně můj osobní názor je ten, že Paroubek žádnou dohodu s ODS nechce a věří, že na „třetí pokus“ získá někoho z bývalého tábora trojkoalice. Proto považuji za strategicky velmi důležité udržet spolupráci bývalé trojkoalice minimálně na úrovni obecného porozumění pro dlouhodobé cíle. Jestliže je dnešní situace taková, že Paroubek díky svému egu a politice zúžil koaliční potenciál ČSSD pouze na komunisty, zatímco ODS má zatím stále nadstandardní vztahy s KDU-ČSL a zelenými, je to nezanedbatelná výhoda. Pokud by Paroubek náhodou kývl na to, že skutečně odejde do opozice, jeho pozice velmi oslabí. Toho si je ale vědom a jeho prohlášení o ochotě k tomuto kroku je proto nutné brát tak, jak je u Paroubka stále nutné. Nejprve skutky, potom slova.