Podobně formulovanou větu nepronesl po pěti pivech štamgast hospody za naším domem, ale předseda dolní komory českého parlamentu Radek Vondráček. Týkala se rozhodnutí prezidenta nejít k 2. kolu senátních voleb.

Přesný citát z webu Echo24: „Když nemá koho volit? Tak co by tam dělal?“ Ve stejném článku („Zemanovi se nechce k volbám .../7. 10. 2020) je citován i názor Jiří Weigla, který působil na Hradě v době prezidentování Václava Klause: „Prezident je občan jako kdokoliv jiný a má právo vyjádřit svůj názor a k volbám případně nejít.“

To je samozřejmě pravda, leč věc není tak jednoznačná, jak by se mohlo z Weiglovy věty zdát.

Kolikrát jsem už slyšel ve svém okolí větu typu „K volbám nejdu, nemám koho volit.“ Je to poněkud udivující s ohledem na bohatou nabídku kandidátů, ale je to prostě tak. Jistěže platí, že v druhém kole (senátních a ovšem i prezidentských) voleb se o „bohaté nabídce“ hovořit nedá, nicméně „kvantita“ je dána demokraticky schváleným systémem voleb a „kvalita“ demokratickým rozhodnutím občanů v předchozím kole.

Ale pouze o to nejde.

Pakliže Weigl tvrdí, že prezident je občan jakokdokoliv jiný a má právo k volbám nejít, pak by si neměl (myšleno prezident) toto právo vyhrazovat pouze pro sebe, ale měl by ho respektovat u kohokoli a u jakýchkoli voleb. Tedy dojde-li občan k názoru, že nemá koho volit a vážně uvažuje o tom, že bude volební akt ignorovat, neměl by být tímto prezidentem vyzýván, aby „zvedl zadek“ (citát z rozhovoru na Frekvenci 1) a volit šel.

A nejen to. Prezident Zeman už před léty – ve zjevné reakci na to, že až příliš velké procento voličů „nemělo koho volit“ a zůstalo doma – vyjádřil názor, že volby by měly být povinné a ti, kdo by se jich (bez omluvitelného důvodu) nezúčastnili by měli být potrestáni pokutou.

Tak se vyjádřil v rozhovoru pro Českou televizi, jehož přepis přinesl web programu ČT24 14. září 2016:

Věc je vcelku prostá. Buď nechají politici věcem volný průběh a nebudou na voliče apelovat, aby k volbám chodili, jak jsme toho do omrzení před každým celostátním hlasováním svědky, anebo ve snaze dosáhnout vyšší volební účasti apelovat budou, pak ale sami musí jít příkladem (a jak navrhl šéf Senátu Vystrčil, mají-li tak velký problém s kandidáty 2. kola, že jsou oba „nevolitelní“, nechť to dají najevo prázdnou obálkou, přičemž do toho, jak volili, nikomu nic není).

To, co předvedl prezident a v čem ho podpořil předseda Poslanecké sněmovny (a zřejmě i mnozí další) je přesně ten druh chování, kterým se politici v očích voličů majících hlubokou úctu k demokratickým principům nemoudře diskreditují. A diskreditují i samotný demokratický režim, jehož jsou vysokými představiteli, což je obzvláště absurdní. A pro občany, kteří berou demokracii vážně, je takový přístup vrchnosti vskutku demotivující.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.