Myslím, že po dvou neúspěšných volbách předsedy sněmovny nám politické strany předvedly, že je špatná. Začala s tím ČSSD, která zavedla princip nevhazování lístků, který umožňuje následnou kontrolu. Očekával jsem, že v případě volby jejich kandidáta se někdo vzbouří stranickému diktátu, a to ne z důvodů politických, ale prostě proto, že lidi nemají rádi nesvobodu volby. Těžce jsem se mýlil, trojkoalice vymyslela při druhém pokusu nový trik, a to hlasování ve dvojicích, ve kterých si poslanci vzájemně kontrolují, zda vyplnili hlasovací lístky správně. Nepochybuji o tom, že se svými triky političtí konkurenti vzájemně obohatí.

Smysl tajného hlasování ztratil jakýkoliv význam. Je to pokračování pojmové schizofrenie. Dál se tomu bude říkat tajná volba, ale tajná nebude a není. Poslanci nám názorně předvedli jak řešit „nevhodné“ zákony, prostě je nějak obejít. Předseda parlamentu nebude zvolen, ale dohodnut. V kašírování skutečnosti na její pravý opak jsme prostě mistři.

Přestože je to do očí bijící, jsou všichni v klidu. Postupně si zřejmě zvykneme, že rozhodovat bude pouze pět vůdců politických stran a následně to bude formálně potvrzováno jejich loutkami. Možná nechají vůdci parlament rozhodovat o nějakých nepodstatných věcech, aby se tak trochu zvýšila důvěryhodnost kulisy, která vytváří dojem parlamentní demokracie. Málokdo si však uvědomuje, že tím parlamentní demokracie postupně ztrácí smysl.

Mohlo by mi to být také jedno, jen mám trochu obavu, že se tato rakovina parlamentní demokracie, může přenést i do občanských voleb. Není příliš daleko doba, kdy jsem dostával volební lístky s jedinou kandidátkou. Komise si pečlivě zapisovala všechny příchozí voliče a pozorně sledovala, co dělají. Vkročení za plentu, pokud na druhém konci místnosti nějaká byla, nebo nevhození lístku, se okamžitě ocitlo v kádrových záznamech voliče. Přesněji řečeno nevolníka, který aktem „volby“ demonstroval svoji loajalitu či bojácnost.

Zatím by to šlo řešit jednoduše: Zákaz jediného kandidáta, zákaz kontroly hlasovacích lístků. Tohle však nikdo neudělá, protože politikům nejde o demokracii a svobodu, ale o ovládání a kontrolu. Parlamentní demokracie ještě není mrtvá, ale naši politici do její rakve zatloukli pořádný „laťák“.