Otázky kolem Lisabonské smlouvy jsou vážnou věcí. Evropa se sjednocuje. Je to nutný, objektivní a užitečný proces. Při tom jako všude a ve všem vyvstávají problémy. Ty se dají, i když někdy složitě a obtížně, řešit. Je zcela pochopitelné, že se někteří v tomto procesu cítí ublíženi. A brání se. Když šlápnutí tohoto objektivního procesu, který probíhá a proběhne bez ohledu na ně, jde, jak se říká, na „kuří oko“, je hodně bolestivé a jejich ublížení problematické. Křičí o to víc. Vyhrabávají argumenty ze skříní kostlivců, argumenty jejichž důvodnost dávno pominula a jsou v dnešní současnosti až lživé. Činí tak např. paní Bobošíková v zášti proti Lisabonské smlouvě, pan Železný senior , bývalý ředitel Novy. Činí tak i pan Klaus. To je o to škodlivější, protože je českým presidentem. A to vypadá potom tak, že mluví jménem všeho lidu.Ale jsou i další, hrstka demonstrantů proti LS, již jsou stále k vidění na Neviditelném psu, v rubrice na You Tube. Pak je tu také pan senátor Jaroslav Kubera z ODS.

Ač jeho strana je pro LS, on a jeho názorově příbuzní kolegové ne. Ten řekl redaktorce paní Šulcové v Radiožurnálu 14. října t.r. v podvečer, že jakýkoli objektivní proces a snaha o pokrok nemůže být torpedována šikovností některých šikovných právníků. Měl na mysli m.j. i soudce Ústavního soudu. Řekl tam ještě mnoho slov a vět, kterými lze kalit vodu. Tak se děje i v exklusivním průzkumu agentury Median pro Lidové noviny. Podle něj podporuje pana Klause v jeho stanovisku proti LS 65% lidí. Ale to je šálivé. Většina z dotázaných 500 respondentů o Lisabonské smlouvě téměř nic neví, natož aby se s jejím obsahem blíže seznámila nebo ji dokonce četla. Zato pana Klause jako presidenta mají ve svém vidění a sluchu téměř každý den. V televizi, na stránkách deníků a časopisů a vědí o něm a jeho jednání často více než o svých vlastních dětech. Tu pan president vítá prvňáčky v nové škole, tu je v albánské Tiraně a v příštím týdnu v Moskvě u presidenta Medvěděva, je na křtech cizojazyčných vydání jeho knížky Modrá, nikoliv zelená planeta. Její ruské vydání financoval ruský ekonomický gigant Lukoil. Ten má nyní zájem koupit nebo se aspoň podílet na některých českých projektech (koupí akcií) , na něž nemá ČR v současné době dostatek peněz. Anglické vydání Klausovy knihy financoval zase pan Declan Ganley, velký protivník Lisabonské smlouvy, známý svým zbohatnutím ze spolupráce s tehdy ještě sovětskými podniky, později po rozpadu SSSR s ruskými firmami, hlavně ve vojenských komunikacích. Ale i ten je nyní proti referendu o LS v Anglii po případném vítězství konzervativců Davida Camerona v příštích květnových volbách. Každá doba a její formování, všechna mezistátní ujednání, která fixují vždy daný stav a odehrané děje, mají vždy svou psanou podobu ve formě ujednaných paktů a smluv. A široké vrstvy o nich nikdy nerozhodovaly. To neznamená, že by veřejné mínění nemělo být bráno v potaz. Ale lid nebude nikdy mít ve své množině jednotný názor. Nebude nikdy stejně jíst a toužit po zcela stejném ideálu.. Vyplývá to z toho, že jsme si sice podobní, ale nikdy stejní a totožní. Podobní jsme mimo jiné v tom, že se necháváme někdy a snadno nachytat na jednoduché a pohodlné vějičky a vábničky, na jejichž přitakání není potřeba mít hlubších vědomostí a poznatků. Ostatně stejné mínění a jednání nemají ani četní intoši, poslanci, senátoři a poslanci.

A tak se mezi pěti sty respondenty agentury Median vyslovili tito „nevědoucí“ občané ve své většině pro stanoviska presidenta Klause. A na otázku, zda by měl president odstoupit, když definitivně odmítne podepsat, řeklo 74% ne. Tato otázka není ale pro tyto respondenty, je pro právníky, zákonodárce, ale hlavně pro svědomí pana Klause. Zvolen byl za presidenta námi zvolenými poslanci a senátory, většinou jednoho hlasu, s jednomyslnou podporou poslanců KSČM, která je také proti Lisabonské smlouvě. Pokud president neodstoupí sám, je to věc jeho úvahy a svědomí. Myslím si, že tak neučiní. Ale v žádném případě by se neměl povyšovat nad parlament a senát, které smlouvu schválili, a nad Ústavní soud, který na ní neshledal nesoulad s LS. V Česku nemáme presidentský režim, ač o něj někteří a některý usiluje, nýbrž parlamentní demokracii, ač značně nemocnou.