Michal Horáček se blýskl svým návrhem, aby stát odpustil dlužníkům penále z dluhů. Už o tom prý jedná i s politickými stranami.

Horáčkův záměr se týká pokut a penále k dluhům, které mají fyzické osoby vůči státu. „Spousta těchto pohledávek je stejně nedobytných a tyto dlouhá léta se táhnoucí dluhy brání návratu lidí do běžné ekonomiky, takže ani nemohou platit daně, a stát tak nepochybně přichází o spoustu peněz,“ uvedl. Horáček řekl, že lidé do dluhových pastí často padají z banálních důvodů, kdy například opomenou úřadům zaplatit nebo mají s placením zpoždění. „Často se stane, že z banálního malého dluhu to naroste kvůli penále do nesplatitelných nároků,“ podotkl.

Přesně tento Horáčkův záměr patří do kategorie, kvůli níž nepovažuji přímou volbu prezidenta v Česku za adekvátní roli prezidenta. Místo reprezentanta státu se kandidáti na tento úřad v přímé volbě snaží zviditelnit za každou cenu. Co se má kandidát na prezidenta zabývat takovými nápady?

Zcela jistě Horáčkův nápad souvisí s pozicí prezidenta v našem ústavním systému, která mu umožňuje dávat milost lidem ve vazební věznici i v ostatních „nápravných zařízeních“. Hodně lidí si myslí, že tato možnost spadá do kategorie výsad, které by prezident mít neměl, občas se o tom diskutuje. Nicméně, právě současný prezident Miloš Zeman s milostmi velmi šetřil, aby nakonec omilostnil sólokapra - Jiřího Kájínka.

Že řada lidí do dluhů nejen vůči státu spadne z banálních důvodů a dluh pak kvůli penále naroste do obrovských rozměrů, je či byla pravda. Právě v tomto volebním období však byla pravidla exekucí dost zpřísněna a exekutoři se dokonce bouřili, že „zahynou“. Pokud je mi známo, nezahynul z exekutorů nikdo, jenom už nelze z dlužné stokoruny vytřískat tisíckrát víc jako v minulosti.

Není vůbec radno pokoušet se ve společnosti vytvářet hysterii o „nesnesitelných podmínkách“ při správě dluhů. Každý gramotný občan tohoto státu si musí být vědom toho, že se dluhy musí splácet a že půjčovat si nad své možnosti nebo neplatit „drobné“ dluhy se nevyplácí. To jen naši politici žijí vesele na dluh a k placení dluhů se příliš nemají.

Řada měst ostatně některé dluhy deset a více let staré odepíše, protože jejich vymáhání je nerentabilní. Generální pardon na dluhy či penále z dluhů ale považuji za populistický nápad, podobně jako nápad „sbírat dalším kandidátům podpisy“, což byla také Horáčkova „myšlenka“.

Postupně opět zjišťuji, že „nadějní“ konkurenti Miloše Zemana nevydrží s nervy a vymýšlejí ptákoviny. Snad právě proto může být Zeman zatím docela v klidu.