Největší ohrožení pro prezidenta a Zemanovce představuje otec zakladatel této strany a bývalý šéf poradců Miloše Zemana Miroslav Šlouf. A to v době, kdy preference SPOZ se pohybují, podle zatím asi obou nejserióznějších zveřejněných průzkumu agentur TNS Aisa a STEM, těsně nad hranicí volitelnosti. Chyba se u tohoto měření pohybuje v rozmezí plus mínus tři procenta.

Vedení Zemanovců počítalo s výsledkem kolem deseti procent a zřejmě i s možnou koalicí se sociálními demokraty. Tato konstrukce se hroutí i proto, že pan Šlouf veřejně prohlásil, že Zemanovci jsou nedemokratickou stranou a že "fakt nevím, jestli dám Zemanovcům hlas," jak řekl České televizi.

Poslední konflikt s panem Šloufem vznikl minulý týden, kdy byl vedením SPOZ vyřazen z kandidátky v Praze. Připomeňme, že průzkumy byly provedeny na počátku září. Pan Mynář se pokusil situaci v pražské pobočce bagatelizovat a oznámil veřejnosti, že volba znamenala jen žert. Tak tomu samozřejmě nebylo. A popisu události od pana Šloufa lze věřit. Ten říká, že na konferenci měl přijít pan ministr Zdeněk Žák, ale nepřišel. Proto plénum nominovalo Františka Ringo Čecha, ten to ale odmítl. Někdy v této době opustil konferenci i místopředseda strany Martin Nejedlý se slovy, ať se konference o lídra nestará, že ho stanoví předsednictvo. To delegáty urazilo a zvolili pana Šloufa. Za skandál, kterým si strana zase ublížila, tedy může hlavně arogance vedení SPOZ a lajdáctví: nepřiměli svého nominanta Žáka, aby se konference zúčastnil.

Jenže to není všechno: Vedení strany vyškrtlo z kandidátky v Praze další lidi, kteří byli pod panem Šloufem, například pana Höniga. Pro Královéhradecký kraj byla vytvořena kandidátská listina dokonce bez krajské konference předsednictvem a do sporu se tam dostal s místními představiteli senátor Vladimír Dryml. V pátek minulý týden sundalo předsednictvo z místa lídra plzeňské kandidátky paní Portovou. A všichni tito lidé se dnes sdružují kolem pana Šloufa, který - zdá se - svůj boj nevzdává. A jak víme, pan Šlouf je sice schopný všeho, ale nelze mu upřít to, že je velmi pilný, vynalézavý: vymyslel jak akci Olovo k diskreditaci paní Buzkové, tak autobus Zemák či Zemanovo setkání před prezidentskými volbami s Tony Blairem v Londýně a Heinzem Fischerem ve Vídni a navíc všichni tvrdí, že drží slovo. A i když prohraje, zviditelnil se opět silně v médiích, což jako lobbista potřebuje.

Tato situace ukazuje ale zřetelně na jedno: Miloš Zman se obklopil lidmi, kteří jsou proti Miroslavu Šloufovi amatéry a lesk Hradu je tak oslnil, že se dopouštějí chyb. V okamžiku, kdy by se strana SPO - Zemanovci nedostala do parlamentu, je možné si představit, že se pragmatický Zeman od Zemanovců odstřihne, stejně jako se odstřihl od pana Šloufa, protože platí staré anglické heslo: nad přátelstvím skoro vždy vítězí vlastní zájem. Údajně prý prezident prohlásil (řekla to médiím paní Portová), "kdyby pan Šlouf zůstal na kandidátce, opustím SPO a zakáži používat mé jméno v názvu." Přitom prezident dobře ví, že odstřihne-li se od Zemanovců, nemůže mu to víc ublížit než odstavení pana Šloufa, kterého se zřejmě pokusí pacifikovat. A na to by mohl zkušený lobbista slyšet. Dokonce je možné, že s tím celou dobu počítal.

Spor by ale mohl mít i pozitivní efekt, kterému sociologové říkají: zevšednění charismatu.