Středeční demonstrace svolaná „na podporu Romů“ (ironizující uvozovky vzápětí vysvětlím) byla zbytečná a v jistém smyslu i jádru věci škodlivá, protože podpořila Romy v jejich sebelítosti a v přesvědčení, že za jejich postavení „může někdo jiný“. Takže je zřejmé, že aféra vyvolaná neuvěřitelně hloupým výrokem vicepremiéra Čunka se zvolna šine stejným směrem, kterým se ubíraly i jiné aféry v minulosti. Ať šlo o vepřín v Letech nebo zeď v Matiční ulici, vše skončilo u řečnických cvičení, která nezlepšila situaci uvězněných v sociální pasti ani o zlomek pomyslného milimetru. Pokud je zde patrný nějaký efekt, pak je to efekt bumerangový – kleště sociální pasti jsou ještě pevnější.

O hlouposti páně Čunkova výroku není pochyb. Problém ale je trochu jinde, než se má obecně za to. Problém není v tom, že Čunek „něco plácnul“ a že „nevěděl, že to bude zveřejněno“. Bohužel ten výrok nazvedl pokličku hrnce myšlení člověka, který zastává klíčově důležitou funkci.

Slovo „hrnec“ je tu zcela na místě. Náměstek předsedy vlády a k tomu ještě předseda strany, která má ve štítě křesťanství a demokracii a lidovost, nemůže uvažovat ani v nejhlubším soukromí v souřadnicích pivního žvanění v uhlířské hospodě. To prostě nejde. Pokud takové myšlení nevadí lidem ve Vsetíně, je to smutné, ale je to jejich věc. Takto uvažující člověk nemá na úrovni předsednictví vlády demokratického evropského státu co dělat.

Bohužel se k hlouposti Čunkově připojila i hloupost jeho spolustraníků. Byla to dech vyrážející prostoduchost předsednictva KDU-ČSL, když pověřilo 4. dubna předsedu Čunka, aby „navrhl koaličním partnerům dohodu k řešení romské problematiky“. Kdyby ho pověřilo úkolem se do romské problematiky neplést a už nikdy neotevírat v této souvislosti ústa, bylo by to správné a racionální. Takto si předsednictvo KDU-ČSL vystavilo vysvědčení totální politické slepoty. Kdyby jeho členové dovedli počítat více než do pěti, museli by ne tušit, ale vědět, že se „zrodila kauza“ a že tímto rozhodnutím nalijí do jejího motoru vysokooktanový benzin. Heslo KDU-ČSL o rozumu, síle a odvaze už ani nekulhá: rozum zůstal doma. Nejhorší na tom všem je fakt, že aféra vyvolává vášně i mezi našimi rasisty a xenofoby. Na středeční romskou demonstraci si přišla ohřát polívčičku i předsedkyně Národní strany Petra Edelmannová. I to se samozřejmě dalo čekat.

Není jisté, zda existuje nějaké racionální a efektivní řešení pro „romskou otázku“. Zatím se je nikomu nepodařilo najít nikde v zemích, kde tyto skupiny obyvatel žijí. Zdá se, že důvod neřešitelnosti je ve dvou krutých faktech.

První fakt je ten, že napětí „většinové společnosti“ a „nepřizpůsobivé menšiny“ není povahy rasové a už vůbec ne kulturní. Napětí je reakcí na příživnický způsob života této skupiny obyvatel a zdaleka nemusí jít o „etnické Romy“. Ostatně právě tohoto parazitismu se týkalo myšlenkové říhnutí Jiřího Čunka. A škodí těmto lidem ten, kdo se snaží jádro napětí nevidět a kdo vykřikuje hesla o „xenofobii“ a „rasismu“. Jakápak xenofobie, když jde šmahem o naše rodilé spoluobčany a jakýpak rasismus, když nepochybně patříme ke stejnému indoevropskému kmeni.

Druhý, méně známý fakt je ten, že „většinová společnost“ nemá těmto lidem co nabídnout, leda almužnu ve formě podpor. Oni totiž vězí v sociální pasti: nemají kvalifikaci a co horšího, nemají potřebu kvalifikaci získat a co je vůbec nejhorší, nesnaží se ji získávat pro svoji mladou generaci. Hesla o integraci jsou pěkná, až na to, že není technicky možné integrovat současnou generaci takříkajíc v produktivním věku. Naději by mohla mít generace mladá a nejmladší, kdyby se podařilo ji přimět k získání kvalifikace, tedy především k chození do školy.

Většinová společnost může nabídnout jen nekvalifikovanou práci, tedy nechutný dril spojený s pravidelnou pracovní činností, to vše za málo peněz. Není divu, že to nepokládají za nabídku dostatečně přitažlivou, aby se kvůli ní vzdali života sice drsného a chudobného, avšak v podstatě volného a rozhodně zábavnějšího, než je dřina za pár korun „od–do“.

Co škodí

Už jsem to naznačil v souvislosti s „prvním krutým faktem“. Nepřizpůsobivým lidem škodí ideologie ublíženectví. Bohužel toto ublíženectví velmi často podporují ti, kteří se snaží v nejlepší víře těm lidem pomáhat. Podporou hesla „oni nám ubližují“ je zbavují vůle postavit se na vlastní nohy, spatřit vlastní situaci realisticky a pokoušet se najít východisko. Jak z toho ven? Vyhazov pro Čunka je zřejmě nevyhnutelný, avšak věci nepomůže. Zdá se ale, že opravdu reálné programy by měly být zaměřeny na děti a mladé lidi, na jejich vzdělání a výchovu v nejširším smyslu. A pro tento projekt by bylo dobře získat podporu romských organizací a neziskových organizací. Až politicky odkráglují Čunka a budou mít pauzu v očekávání nějaké další „velké kauzy“.

LN, 13.4.2007