Z projevů i chování vedení ODS začíná být jasné, že jediným pro ně přípustným výsledkem povolební blokace české politiky je převzetí vlády. Proč ne, ODS vyšla z voleb na prvním místě, s největším, dokonce rekordním počtem hlasů. Přesto dnes, celých deset týdnů po volbách, ODS nevládne. A zdá se, že vládnout už ani ve skutečnosti nechce, chce jen obsadit vládní funkce. Už ani ne všechny vládní funkce, spokojí se s těmi, které jí soupeř, ČSSD, obsadit dovolí.

ODS se snaží uzavřít dohodu, která by jí dovolila obsadit post premiéra. Nevadí, že to bude premiér předsedající vládě, která nebude smět plnit program, se kterým šla ODS do svých zatím nejúspěšnějších voleb v historii, nevadí, že to bude vláda, která bude plnit program ČSSD, nevadí ani, že to bude vláda, jejíž funkcí nebude nic jiného, než sejmout z ČSSD důsledky její rozhazovačné politiky a nesplnitelných slibů a připravit jí půdu pro budoucí volby.

Nevadí dokonce, že to bude vláda, kterou kromě vedení ODS nechce nikdo, nechtějí ji voliči ODS, kteří volili změnu, nechtějí ji ani - dnes už bývalí - koaliční partneři, pro které je dnešní ODS nečitelná a nevěrohodná, a nechce ji dokonce ani její nový partner na levici, ČSSD, pro kterou, jak už ostatně Jiří Paroubek ohlásil, bude jen dočasným nástrojem, kterému nemá být dovoleno ani setrvat ve Strakově akademii celé funkční období, bude sloužit jen dotud, pokud bude levici užitečná.

ODS své partnery ještě před několika dny ujišťovala, že společný koaliční projekt je základem její politiky, dnes se z úst čerstvého premiéra Topolánka dozvídají, že “ODS nikdy nehovořila o tom, že zelení a lidovci mají dát jeho vládě důvěru. Na to si vystačí ty dvě strany (ODS a ČSSD). Nikdy jsme nepočítali, že menší strany se aktivně zúčastní hlasování o důvěře."

ODS dosud nepochopila, v čem je hodnota politického spojenectví. Vidí koaliční vztah jen jako početní trik, díky kterému se snad dá na základě výsledku voleb sestavit vláda. Nepochopila, že politická strana v multistranické společnosti potřebuje politické partnery. Partnerství může čas od času přerůst ve formální koalici, důležitý je ale jeho dlouhodobý charakter. U nás jsou koalice něčím vytvářeným ad hoc, dlouhodobě spolupracovat zatím nechtěly ani strany s téměř identickým programem, dalo by se říci, že neplatila programová příbuznost, ale personální nevraživost.

Potřebuje ODS dohodu s Paroubkem ?

Potřebuje ji, jen pokud je pro ni účast v příští vládě jediným cílem.

Chce ale ODS vládnout za každou cenu?

Účast v nadcházející vládě nebude pro ODS ničím positivním. Vláda bude slabá, bude pod kontrolou levice, bude dělat jen to, co jí Paroubek dovolí, a bude muset dělat to, co by nechtěl dělat sám, bude řezat rozpočet, rušit a odkládat sociální programy tam, kde to ČSSD schválí. Bude terčem kritiky zleva, protože bude "asociální", a bude terčem kritiky zprava, protože nebude smět splnit ani jeden volební slib, ani jednu část programu ODS. Její vláda bude jen nástrojem k prosazení opraveného programu ČSSD nebo k ospravedlnění nutných škrtů. Vůbec nechápu tu touhu po vládnutí, za těchto podmínek bych se vládnutí zdaleka vyhýbal.

Je ODS ochotna zaplatit za účast v Paroubkem kontrolované vládě ztrátou důvěry svých voličů a stojí jí za to, aby byla považována za stranu ochotnou výměnou za lukrativní křesla zahodit za hlavu principy a sliby partnerům a voličům? Stojí jí velmi krátkodobý, nejistý a politicky nevýhodný „štěk“ na vládním jevišti za škodu, kterou způsobí, za ztrátu respektu, ztrátu důvěry, ztrátu schopnosti navazovat a udržovat vztahy s politickými partnery? O ztrátě sebedůvěry a seberespektu se bojím psát, mám obavy, ze ODS se již těchto vlastností krok po kroku zbavila sama.

Toto jsou hodnoty, které by ODS měla pěstovat a dlouhodobě kultivovat.

Pokud je bude považovat jen za nástroj pro jedno použití a bude je házet za hlavu v momentě, kdy jí přestanou být užitečné, bude spolu s nimi zahazovat to, čím se liší od socialistů a čím je dosud stále atraktivní pro velkou část voličů. Stane se populistickou a demagogickou stranou bez zásad a bez skrupulí. Možná jí to pomůže, velmi krátkodobě, ale poškodí ji to trvale a velmi vážně. Možná to fungovalo dosud, ale dnes je poměr sil natolik vyrovnaný, že záleží na každém mandátu. A v budoucnu to bude ještě horší.

Viditelným problémem české politiky je její stagnace. Volební výsledky mají tendenci se více a více přibližovat plichtě. Tyto volby byly výjimkou jen v tom, že se překvapivě zvýšila volební účast. Ale to bylo jen díky extrémní polarizaci společnosti, ne proto, že by veřejnost náhle začala vnímat politiku jako něco atraktivního. Pohybujeme se v mrtvých vodách. Politika se stala kšeftem s pozicemi, přetahováním se o kontrolu veřejných zakázek, handlováním s hlasy a vlivem. Není to jen problém ODS, ale je to i problém ODS. Někdy se zdá, že jsme povýšili ty nejhorší známé metody komunální politiky na univerzální politické metody platné na všech úrovních. Nerostou nám politické osobnosti, rostou nám chytří a šikovní političtí šíbři.

Jeden z nich, který se vyučil na komunální úrovni, to před rokem a půl, aniž k tomu potřeboval hlas jediného voliče, dotáhl až na nejvyšší stupeň. I to vypovídá o stavu české politiky.

ODS nesmí dovolit, aby ve veřejnosti převládl názor, že nepřináší změnu, že pokud se dostane k moci, nic zásadního se nezmění, že se jen na televizních obrazovkách vymění okoukané hlavy sociálních demokratů za stejně okoukané hlavy z ODS.

Nebál bych se toho, že Paroubek bude vládnout.

Vláda hned od startu bude muset řešit problém 170 miliard deficitu, a tedy zrušení nebo odkladu všech nesmyslných programů a zákonů, které nechal před volbami Paroubek spolu s komunisty schválit. Jeho voliči se nespokojí s dosaženým množstvím dávek a příspěvků, nepříjemnou vlastností bezpracných dávek totiž je, že jejich dosažená výše nikdy nestačí. Vždy bude někdo, na koho se ještě nedostalo, vždy budou ti, kteří se domnívají, že mají nárok na víc. Požadavky budou stoupat a Paroubek se ocitne z jedné strany pod jejich tlakem, a z druhé strany bude pod palbou EU a bude čelit zhoršenému úvěrovému ratingu ČR.

Bez reforem se velmi brzy dostane do nepříjemné situace zdravotnictví - předsunuté platby již byly poskytnuty a promrhány.

Deficit poroste tempem, které ani Paroubek nebude moci obhájit.

To vše by Paroubkova vláda musela řešit, a to možná s jen velice vachrlatou podporou několika nejistých jedinců, kteří mohou cuknout už při projednávání rozpočtu, a s jen o trochu pevnější podporou komunistů, kterým se nebude líbit osekávání sociálních programů a kteří budou číhat na možnost stát se vedoucí silou levice. Jejich voličská základna je z velké části společná se sociální demokracií. Vláda Jiřího Paroubka, i kdyby se mohla vedle komunistů opírat i o několik přeběhlíků ze současné kolice, nebude o nic stabilnější než by byla menšinová vláda ODS. Ani on nebude mít ve sněmovně spolehlivou a pohodlnou většinu.

Tyto volby byly referendem o Jiřím Paroubkovi. A ODS je vyhrála. Nevyhrála však dostatečným rozdílem, hlavně proto, že pro mnoho lidí z mnoha důvodů nebyla dost důvěryhodná. Pro mnoho lidí představovala menší zlo. Slyšel jsem od desítek lidí, že šli k volbám a volili ODS jen proto, že alternativou byl Paroubek s komunisty v zádech. Nevyhrála větším rozdílem i proto, že nedokázala být inspirující a integrující silou pro pravici, nedokázala ji sjednotit a stát se jejím hlasem. Ani se o to vlastně nepokusila. ODS zpohodlněla, zvykla si na to, že byla po dlouhou dobu dominantní politickou silou na pravici. V budoucnu to už nepostačí, musí se stát její integrující silou.

Koalici, nebo alespoň nadstandardní vztahy jejích členů, by měla ODS udržoval za horizont řešení otázky příští vlády, ne pro jejich okamžitou užitkovou hodnotu, ale pro jejich dlouhodobý dopad na to, jak je vnímána ODS a jakým směrem se vyvíjí naše politika.

ODS musí ukázat svým potencionálním spojencům i veřejnosti, že je spolehlivým partnerem, že ani neignoruje, ani neválcuje menší spojence, že pro ni politika není jen kšeftaření, korupce a dohody „hochů, co spolu mluví“. Musí své koaliční partnery kultivovat, připravit si je, ukázat jim, že s nimi počítá i pro budoucnost, pokud budou chtít být jejími dlouhodobými politickými (což nemusí vždy znamenat koaličními) partnery v budoucích parlamentech a budoucích vládách. A nestálo by ji to nic, protože ODS tu dohodu s Paroubkem ve skutečnosti vůbec nepotřebuje. Pro blízkou budoucnost jí nepřinese nic, kromě několika vládních křesel a odpovědnosti za rušení slibů ČSSD, a pro budoucnost ji taková dohoda na dlouhou dobu těžce uškodí. Vzpomeňme si, jaké důsledky měla opoziční smlouva. A přitom pro ni, na rozdíl od té dnešní, existovaly reálné a platné argumenty. A přitom v čele ODS a sociální demokracie tehdy stály osobnosti Zemanova a Klausova formátu.

ODS si musí přiznat, že sice vyhrála volby, ale utrpěla porážku v bitvě o jejich výsledek. Paroubek sice též prohrál, prohrál volby, ale měl odvahu dívat se trochu dále, a protože tu odvahu měl, obrátil porážku v jakési podivné vítězství. Riskoval hodně, nikdo by ještě před krátkým časem netušil, že mu projde totální obstrukce práce sněmovny, zákaz hlasování jeho poslanců a spousta dalších, donedávna nepřípustných metod. Dosáhl svého, ale za cenu velké ztráty důvěry veřejnosti, za cenu, kterou ODS nechce využít a dělá vše, aby mu ji pomohla platit.

Protože ODS prohrála tuto bitvu, musí se dívat dále za horizont. Musí najít cestu, jak z taktické prohry vykovat strategické vítězství. Je to možné, dá se to udělat. Chce to fantazii a chce to odvahu. Pokud tyto vlastnosti ODS nemá, neměla by chtít rozhodovat o budoucnosti státu, ale měla by zůstat u organizování odvozu popelnic.

ODS by měla zapomenout na jiné možné alternativy a soustředit se jen na ty, které vedou k co nejrychleji konaným předčasným volbám. Je nutné, aby to ode dneška byla ODS, kdo stanoví agendu příštích jednání. A je nutné, aby to byla ODS, kdo první odpoví na obecné volání po volbách, které se více a více bude jevit jako jediné rozumné východisko z patové situace.

Především se ale ODS musí zamyslet nad tím, proč chce vládnout, jak chce vládnout a s kým chce vládnout. Musí se zamyslet nad tím, jak chce být veřejností vnímána. Musí myslet v horizontu vzdálenějším než několik týdnů a měsíců. Musí se zamyslet nad tím, zda je pro ni důvěra veřejnosti důležitějším statkem, než dočasná a nejistá tolerance jejího největšího ideového odpůrce.

Volební účast byla překvapivě vysoká, k volbám přišli i lidé, kteří se už dávno voleb neúčastnili. Měli motivaci, cítili, že se děje něco historického. ODS jim nabízela program, Modrou šanci. Program zbytečně komplexní a detailní, kterému málokdo rozuměl a který málokdo četl. Znali jej spíše z billboardů ČSSD, která jej popisovala nepravdivě a negativně. Přesto lidé cítili, někteří právě proto, že se levice proti programu ODS tak vyhrazovala, že je tu cosi nového. Něco, co jim stojí za to, aby přehlédli kandidátku „fosilií“ ODS a aby pro ni vhodili svůj hlas.

A první věcí, kterou se dozvídají po volbách, je, že ten program vlastně není „posvátnou krávou“. A sledují, jak jako ten sedlák v pohádce, který vedl svou krávu na trh, ODS svou „krávu“ vyhandluje napřed za ovci, pak za kohouta a nakonec se vrací domů s jehlou. A pochvaluje si a přesvědčuje sebe i své voliče, jak dobře handlovala a jak je ta jehla ostrá.

V tom je největší slabina ODS. Chce být vnímána jako strana změny, jako dynamická strana odpovědných občanů, která je otevřena novým ideám, novým metodám a novým lidem.

Ve skutečnosti ale postupuje jako by chtěla své voliče přesvědčit, že pravdu mají ti, kdo říkají, že demokracii máme jen jednou za čtyři roky. Že mezi volbami na jejich vůli a jejich názoru nezáleží. A že ODS je v tomto stejná, ne-li horší než jiné politické strany, včetně těch levicových a populistických.

Proto jsem ve svém navrhovaném prohlášení, v komentáři „Komplexní řešení“, psal "Čeká se od nás, že budeme, bez ohledu na mandát, který jsme od vás dostali, plnit cizí sliby dané cizím voličům. Za těchto podmínek nechceme vládnout. Nejsme loutkami v rukou Jiřího Paroubka. Nechceme se za každý krok, který učiníme, zodpovídat sociálním demokratům a komunistům. Jsme Občanská demokratická strana a jsme odpovědni jen vám, občanům, a vám, voličům, kteří jste nám dali svou důvěru. Za těchto podmínek nemůžeme s čistým svědomím obsadit ministerská křesla a převzít vládu. Nechceme posty zaplacené vaším zklamáním."

Věřím, že prohlášení v tomto duchu by pomohlo ODS znovu získat respekt voličů a pomohlo by k přesvědčivému vítězství v příštích volbách.

ODS ale posílá jiný signál: „Můžeme pokračovat starými osvědčenými metodami. Naší prioritou je obsadit alespoň nějaké vlivné posice ve vedení státu. Zbavíme se partnerů, protože nám už nejsou užiteční. Pro rychlou domluvu s Paroubkem nám spíše působí komplikace. A oni nám to dokonce snad ani nebudou mít za zlé, takové vztahy mezi politickými partnery jsou u nás konec konců normální. Co si o tom pomyslí veřejnost, je nám jedno, pokud se s ČSSD nějak dohodneme, do voleb bude ještě dost času na to, abychom si i my koupili nějakou geniální modifikovanou americkou billboardovou kampaň na prášky na praní a voliči se zase nějak ukázní, protože alternativou je víme kdo.“

Jen jich tentokrát přijde zase o nějaké to procento méně, na pravici opět posílí na odporu k ODS založené malé strany a levici něco voličů přibude. Názor, že standardní demokratická politika založená na systému politických stran je jen pláštíkem pro korupci a kšeftování s pozicemi a veřejnými zakázkami, získá zase o něco víc stoupenců stejně jako koncept nepolitické politiky. A ještě větší počet voličů příště zůstane doma. Proč by se také měli obtěžovat. A proč by se měli obtěžovat nějakými úvahami o smyslu toho všeho. Vždyť ODS je konec konců nepotřebuje. S Paroubkem a levicí se nějak dohodne i bez nich.

V životě každého národa, každého jednotlivce a dokonce i každé politické strany jsou chvíle, kdy jeden čin, jedno gesto, jedno slovo může zvrátit dlouhodobý trend. Takovým momentům říkáme „osudové okamžiky“. Jsou vzácné, někdy nepřijdou vůbec, většinou jednou či dvakrát za celý lidský život. Obávám se, že až jednou bude historik popisovat to, co dnes prožíváme, bude muset napsat:

„ODS svůj osudový okamžik prohandlovala.“

19.08.2006