V Rakousku dnes podle průzkumů veřejného mínění odmítá výrobu elektřiny z jádra až 90 procent obyvatel. Ještě koncem 70. let se striktně proti jádru vyslovila jen třetina rakouských voličů. V referendu o elektrárně Zwentendorf zvítězili odpůrci jaderné energetiky nepatrnou většinou, rozdílem necelého procenta. Překvapivým výsledkem zabránili spuštění elektrárny, která stála 14 miliard šilinků.

Troufám si tvrdit, že právě toto referendum ukončilo věcné diskuse, že to byl moment, kdy nastoupily politické zájmy. Kancléř Bruno Kreisky o výsledku nepochyboval a nabídl v případě převahy protijaderných hlasů rezignaci. Pro řadu nepřátel, které měl zejména ve své vlastní straně, to byla to příležitost, jak ho dostat z vlády. Proti jádru tak hlasovali nejen odpůrci jaderné energetiky, ale také ti, kteří neměli jiný než politický důvod.

Není důležité, že Kreisky nakonec neodstoupil. Aktivisté a politici si tehdy poprvé vyzkoušeli sílu protijaderné rétoriky. V dalších letech ji už jenom zdokonalovali.

Vídeň je sídlem MAAE, tedy instituce, v níž zasedají ti, kteří jsou špičkovými odborníky v oboru jaderné energetiky a její bezpečnosti. Ani světové kapacity ani zjevné ekologické výhody jádra však nejsou s to bojovat s ideologií. Politici i média milují zjednodušení a boj proti potenciálnímu nebezpečí je prodává lépe než technické detaily výroby energie, jež nezatěžuje životní prostředí emisemi skleníkových plynů.

Výhody jaderné energetiky jsou dnes v Rakousku zakázané téma. Státní úředník, který by veřejně vyslovil jiný názor, riskuje ztrátu zaměstnání. A kterýkoli občan si koleduje o nálepku vlastizrádce.

Pro rakouskou veřejnost, hlavně tu příhraniční, je Temelín zosobněním všeho negativního, co přichází ze Severu. Češi nejsou jen turisté, ale také konkurence. Zahrát na tuto strunu, posílit obavy ze ztráty výsadního postavení ve středo a východoevropském prostoru, nebylo až tak těžké.

Ale nestěžujme si. Česká reprezentace rezignovala na hledání účinných nástrojů komunikace s rakouskou veřejností. Neudělala vůbec nic proti podprahovému sdělení že „všechno, co pochází z Čech, je podezřelé kvality“. Nepřipravila žádnou kampaň, obdobnou polskému instalatérovi v pařížských ulicích.

Nedokázali jsme „prodat“ ekonomický přínos českých turistů, úspěchy společných rakousko-českých firem. A co víc. Na vyhrocené útoky reagujeme bez sebevědomí, někdy dokonce zcela nepochopitelně. Minulý český kabinet rozhodl ve prospěch rakouských firem Kapsch a Steyer. Mnohamiliardové státní zakázky (na mýtné a obrněné transportéry) jim přidělil v době, kdy rakouští aktivisté opakovaně blokovali hraniční přechody a na své vládě si vynutili, aby se angažovala v mezinárodních protestech.

Asi těžko bychom našli jinou vládu, která by zadala zakázky za 50 miliard korun firmám ze země ztěžující rozvoj normálních sousedských vztahů. Podmínkou takové transakce klidně mohlo být prohlášení rakouské vlády, že rozvoj jaderné energetiky v ČR je záležitostí ČR. Předchozí český kabinet o nic takového nežádal.

Blokády nejsou nic jiného než demonstrace síly a jednoty vyznavačů jistých ideologií. Odpůrci jádra v nich neprotestují proti tomu, že Rakousko nakupuje elektřinu v České republice. Vědí, že Rakušané chtějí svítit, vyrábět, a chtějí zůstat turistickou velmocí. Pro sjezdovky, bazény a fitnesscentra potřebují čím dál víc energie. To, že pochází i z jaderných zdrojů, je zcela evidentní.

Energetika je důležité odvětví, potřebné výrobní kapacity musí mít k dispozici i v budoucnosti. Diskuse o nich se však musí vrátit na odbornou úroveň. Musí se zahájit včas, oproštěná od ideologie. Řešit nedostatek zdrojů v době, kdy už chybí, je pozdě. S výjimkou plynových, které jsou však závislé na dodávkách z Ruska, se všechny další elektrárny připravují a staví od 5 do 15 let. A nezapomeňme, že rok 2020 není až tak vzdálenou budoucností.

MfD, 28.5.2007

prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR