Spor ministra financí a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše se sociálně demokratickým poslancem Ladislavem Šinclem o zákon upravujícím pojišťovnictví ošklivě zacloumal celou koalicí. Ne kvůli věcné podstatě, ale kvůli Babišově způsobu jednání.

Poslanci vadilo, že na schůzku s ním přišel ministr vybaven složkou nadepsanou jeho jménem a začal jej tepat coby korupčníka. Jakmile bylo vše medializováno, Babiš se uchýlil k tvrzení, že šlo jen o články z médií, které se zabývaly Šinclovými majetkovými a pracovními poměry. Jenže třeba o poslancově údajném vztahu k vlivným právníkům Janstovi a Pokornému se v novinách nepsalo. Ministr k tomu říká, že tyto informace plují ve veřejném prostoru. Jinými slovy, nečerpal jen ze sdělovacích prostředků, ale sbíral i drby.

Další protiřečící si věty pronesl Babiš v rozhovoru pro sobotní vydání deníku Právo. Nejprve prohlásil:

„Šel jsem za panem Šinclem, a jelikož jsem ho neznal, zeptal jsem se svého tiskového oddělení, kdo to je a co o něm píší média.“

O kus dál ale tvrdí: „Není to poprvé, co je pan Šincl zlobbovaný. Máme s ním zkušenost, když se projednával zákon o loteriích. V rozpočtovém výboru se do něj pustil za použití zástupných argumentů, které předčítal z papíru, který mu pravděpodobně připravily loterijní společnosti, a v jeho snaze mu ochotně asistovala ODS. Je zajímavé, že se pan Šincl ve sněmovně vždy koordinuje s poslancem ČSSD Urbanem.“

Vida, takže Andrej Babiš Ladislava Šincla přece jen zná déle. Opak by byl ostatně divný, jedná-li se o místopředsedu rozpočtového výboru, s nímž ministr financí spolupracuje zejména při prosazování státního rozpočtu. Pak ale odůvodnění štosu papírů poněkud drhne…

Nepřipomínám to tu proto, abych chytal předsedu ANO za slovo. Koneckonců, i oranžovým stačí vyřešit vše schůzkou obou mužů. Dobře tím ale lze dokumentovat Babišův styl. V něm je dost místa pro pocity a fámy, ale už moc prostoru nezbývá pro fakta. O to víc ministr sází na expresivní podání, které se nejlépe vyjímá v televizi.

Neohrožený styl v kombinaci s chytlavými slogany a vtipnými fotografiemi, jimiž zásobuje sociální sítě, dělá z Babiše politickou celebritu, jež poutá pozornost jak žurnalistů, včetně bulvárních, tak voličů. Zejména těm, kteří před analýzami dávají přednost zkratkám, musel Babiš učarovat.

Těžší hlavu z něj ale musí mít partneři. Lídři ČSSD a KDU-ČSL nikdy netuší, jaké původní ujednání jejích vládní kolega příště zpochybní. Poslanci zase aby počítali s tím, jak intenzivně se ministr na schůzky s nimi chystá. Ty pak nejspíš nejsou pro ty, co nemají zkušenosti z tvrdého byznysu, dvakrát příjemné.

Své si užívají i novináři. Stačilo, aby mladý redaktor Práva položil pár nepříjemných otázek ohledně střetu zájmů, a už to schytal:

„Nejdřív mi upíráte právo jít do politiky a teď mi upíráte právo podnikat? To je ten váš systém, který jste si tu vybudovali, tedy tradiční politické strany a média.“

Babiš tedy vidí protivníky i v zástupcích tisku. Lze se jenom přít, jestli to je vrozená paranoia, či snaha udělat ze sebe terč nespravedlivě ostřelovaný nepřáteli.

Zde vězí mnohem vážnější trhlina v koalici než programová různost stran táhnoucích za jeden provaz. Součástí pro politika neobvyklého chování je u Babiše i palba od boku. Například když v pondělí uvedl, že by Řecko mělo „konečně zbankrotovat“, museli se jak premiér Sobotka, tak ministr zahraničí Zaorálek proti názoru nereprezentujícímu celý kabinet ohradit a připomenout, že takový vývoj by poškodil Evropskou unii i zájmy České republiky.

Pokud bude takto předseda ANO cvičit s kolegy dál, koalice dožije konce volebního období jen za cenu notně pocuchaných nervů.