Argumenty západu a východu Evropy se míjejí

Jeden by si myslel, že poslední bitva, v níž se utkali čeští a britští lídři, byla u Kresčaku (1346). Ale máme-li věřit britskému bulváru, platí to, co píše The Sun: „Jsme ve válce proti rasismu.“ Myšleno ve válce proti východu Evropy, teď zrovna proti Česku.

Na pondělí si šéf české diplomacie předvolal britského velvyslance, což byl předvolební rituál. Jakub Kulhánek přece ví, že britská vláda neodpovídá za to, co se děje ve fotbale, či za to, jak a o čem píše bulvár. I proto lze říci, že tu jde spíše o společenský příkop, který se šíří Evropou i mimo EU.

Hodně Britů je přesvědčeno, že východ Evropy je prosáklý zaostalostí a rasismem. Že je to dědičná vina, jež se předává z jedné rasistické generace na další („rasistické děti“ coby „shnilé ovoce“ na Spartě). A že se proti tomu musí bojovat všemi prostředky, nejlépe převýchovou celých společností.

Češi se po zkušenosti s komunismem více obávají převýchovných plánů. Ty mají bohulibý cíl (potírat rasismus, nastolit spravedlnost), ale v praxi připomínají to, co známe z Husákovy éry. Britské univerzity, donedávna symbol vzdělanosti a svobodného ducha, zavádějí povinné kurzy o diverzitě či sexuálním chování. Učí třeba, že rovnost neznamená zacházet se všemi stejně, ale odlišně podle jejich identit – rasových, etnických, náboženských, genderových. (Píší o tom The Times, u nás web iDnes.) Našinec s jistou životní zkušeností si řekne: K čemu je to pro studenty chemie? Ale pak mu dojde, že i u nás studenti chemie mívali povinné zkoušky z mezinárodního dělnického hnutí, politické ekonomie, marxisticko-leninské filozofie a vědeckého komunismu.

Je to míjení argumentů. Jedni jsou přesvědčeni, že vedou svatou válku za společenský pokrok, a nechápou, že jiní to mohou vidět jinak. Druzí si s tímto pokrokem spojují vlastní zkušenost s komunismem a teď se děsí, že by se mohla v masce pokroku vrátit. Je to problém, který nevyřeší ani setkání dvou diplomatů, ani summit evropských lídrů.

LN, 5.10.2021