Nebudu nikoho poučovat o politice, od toho jsou poučenější, ani nebudu kárat o morálce, od toho jsou morálnější než já. Takto jsem se zařekl tehdy, kdy mi Lidové noviny poskytly příležitost snů: napsat si pro pondělní vydání Lidovek co chci, podle vlastního zaměření a zájmu. Takže dnes bych neměl mít problém.

Podnět tu je. Mám zájem o otázky civilizační a vědecké a všelijaké šílené a tu to máme: předseda Katedry astronomie na Harvardské univerzitě Avi Loeb oživil debatu kolem kosmického tělesa Oumuamua a prohlásil, že si pořád myslí, že to není přírodní objekt. Čas oponou trhnul a je tu muž, který volá A přece se točí a snaží se tím dostat do popředí mediální pozornosti. Načež člověk střelený jako já o tom najde zmínku v článečku odstrčeném do oddílu, který nikdo nečte, nadepsaného VĚDA. Což by pro mě byl námět jako dělaný, tenhle Galileo na okraji a kosmická loď mimozemšťanů, která nikoho nezajímá, jenže co naplat.

I kdyby tu přistál létající talíř se zelenými mužíky na palubě, i tak by mě víc zajímala tak bizarní situace, kdy parlament podrazí vládě nohy se schválením nouzového stavu. Přitom vládě s udržením nouzového stavu pomáhá extremistická politická strana komunistů a parlament v průběhu jednání nakonec poslechl pana Okamuru, českého nacionalistu japonského původu, kterému se nelíbí parlamentní demokracie a chce ji zaměnit za demokracii přímou. Aby to nebylo zas tak moc jednoduché, vláda s pomocí komunistů nouzovým stavem až dosud disponovala, ale dotáhla vedení státu až k tak katastrofálním výsledkům, že před námi sousedé zavírají hranice a prohlašují Česko za semeniště viru. Toto všechno se děje, zasedá a jedná kde kdo, je neděle poledne a nikdo, doslova nikdo neví, co se stane v pondělí, jelikož do hry vstoupili krajští hejtmani v počtu čtrnácti a někteří jsou pro obnovu nouzového stavu a jiní proti a to vše komentují právníci specializovaní na ústavnost, bohužel ale každý jinak.

Překvapen by neměl být občan státu, ve kterém je parlament schopen sestřelit vládu v době předsednictví Evropské unie, aniž by ten střelec měl nejmenší představu o tom, co bude potom. Rozdíl je v tom, že tenkrát nešlo o lidské zdraví a výrobci rakví nehlásili, že nestíhají. Teď taková situace nastala a otázka zní, jak z ní ven.

Má i svoje pozitivní stránky. Vezměte v úvahu pandemii jako takovou: podařilo se vyvinout vakcíny dosud neslýchaných parametrů a principů. Může se ukázat, že jde o převrat v medicíně, srovnatelný s objevem antibiotik. Pokud jde o politiku, v krizi – a ta nepochybně nastala – vystupují do popředí osobnosti, které by se za normálních okolností placatily někde v bažině rutiny. Normální okolnosti rozhodně nejsou a lepší termín než rozklad státu mě v neděli v poledne nenapadá. Teď ještě ty osobnosti aby nastoupily.

LN, 15.2.2021