Před časem kratším, než dávným, prošel parlamentem hanebný zákon, na jehož základě se rozběhl kšeft s větrníky. Větrník je zařízení, které má vyrábět drahou elektřinu z větru a též rekuperací výkonu, který byl na roztočení obrovitého setrvačníku použit. Jeho přínos je ověřen ideologickým poučkami Zelených Khmerů, prakticky provedený experiment s jejich masovým nasazením namísto klasických zdrojů v Německu destabilizoval zásobování elektřinou v celé Evropě a stojí za současným prudkým zdražováním elektřiny.

Praxe také ukázala, že pozitivní bilance větrníků lze dosáhnout pouze při výstavbě na pobřežním šelfu. Jakmile větrné proudění začne ovlivňovat pevnina, účinnost vrtulí výrazně klesá, a to i na západním pobřeží Evropy. Větry hluboko ve vnitrozemí jsou k pohánění mlýnů vhodné tím méně, čím větší je plocha kruhu opisovaného lopatkami.

Hanebný zákon říká, že výkupní cena elektřiny z těchto větrníků bude úředně stanovena tak, aby obchodníku s větrem byl zaručen zisk. Hanebný zákon také říká, že za onu správnou elektřinu se nepovažuje pouze pozitivní bilance elektrárny, ale veškerá elektřina, která z větrníku odejde. Roztočit elektřinou za korunu – přepnout motor na generátor a elektřinu rekuperovanou ze setrvačníku prodat za dvě pade. Když do toho foukne vítr, jedině dobře! Směrnice úspor je třeba plnit za každou cenu, to jsme si zvykli již v dobách sjetých soudruhů!

Na Vysočinu vtrhly první větrníky vloni. Letos už představy budovatelů větrníkových zítřků vzbudily u většiny domorodců oprávněné zděšení. Proti zelenému byznysu se začaly vehementně stavět i iniciativy místních ochránců životního prostředí.

Doposud bylo jasné, že sto padesát metrů vysoké věže hyzdí široké okolí, že jejich vrtule sem tam sestřelí nějakého drozda nebo netopýra, na jejich hučení se prý dá zvyknout, stejně jako na hluk myčky nádobí a infrazvuky prý jsou problémem pouze oněch přímořských větrníků, protože na Vysočině velryby, které pomocí infrazvuku komunikují, nežijí. Takže větrník je zařízením vhodným a obecně prospěšným, usneslo se o tom sedíce na panelu ix tisíc moudrých a tak je to správně, tak to má být.

Minulou zimu na Vysočině nezamrzlo ani na Svratce, a tak bylo prokázáno, že se námraza na vrtulích nedrží. Letos je situace jiná, od listopadu mrzne i u Třeště a náhle se ukázalo, že vrtule bombardují široké okolí kusy ledu o váze jablka i melounu. Mlynář tvrdí, že není třeba podléhat panice, bombardování bude probíhat v závislosti na počasí nejvýše osmkrát za zimu, to je přibližně každý druhý týden. Naopak, v době námrazy je potřeba zakázat pohyb v dostřelu lidem i zvěři a na blízkou silnici umístit varovnou značku. Nestačí-li nepozorný automobilista uhnout před projektilem, zavinil nehodu sám, nepřizpůsobil jízdu stavu ovzduší. V krajním případě je též možno v dobách námraz větrník zastavit, ale pak bude ohroženo ono usnesení o obnovitelných zdrojích.

Zelení Khmerové, kdykoli se jim to hodí, prosazují tzv. „zásadu předběžné opatrnosti“, podle které mají být před každým novátorstvím vyloučeny všechny rozumné (a často i nerozumné) pochybnosti. V případě čertových mlýnů už nejde o žádnou předběžnou opatrnost, ale o zcela konkrétní průšvih, kterému nyní lze zabránit za vteřinu dvanáct. Bohužel, žádného borce v atombordelu, natahujícího na GMO kukuřici igelitový pytlík, jsem zatím přivázaného u větrníku neviděl. Že by se jim to ještě nedoneslo?