28. říjen roku 2022 bude díky Ústavě posledním svého druhu. Na tom příštím už bude chybět jeho základní faktor posledních 10 let. Tím je pomstychtivost hlavy státu.

Tento den by měl být svátkem. Nejen v kalendáři jako den žádoucího pracovního volna, v kterém mnoho lidí dokončuje úklid zahrad, případně gruntování obydlí před zimou. Měl by být dnem klidu, stráveným se svými blízkými, případně věnovaný vycházce do podzimní přírody,

A večer sledování důstojného obřadu, kdy hlava státu na Hradě přivítá a vyznamená ctné ženy a muže, jejichž zásluhy o naši zem, statečnost a přínos vědě a kultuře jsou natolik významné, že je třeba jejich osobu přiblížit všem a dát tak třeba impuls k následování. A těm vyznamenaným sdělit, že si jich národ váží.

Toto vše by tak být mělo. Jenže není. Vše začalo již před lety, kdy na tuto sešlost nebyl pozván tehdejší rektor Masarykovy university v Brně pan Mikuláš Bek. (do té doby byli rektoři vysokých škol zvání automaticky, neboť jde o osobnosti naší vědy a kultury, jež jsou neopominutelné). Důvodem byl postoj pana rektora k vystoupení tehdejšího kandidáta na presidenta Miloše Zemana na půdě jím vedené Alma mater. Pan rektor usoudil, že politická agitace je na akademické půdě nežádoucí. Po zvolení pana Zemana se pro svůj zásadový postoj (žádný z kandidátů na Masarykově universitě prostor nedostal) stal osobou nežádoucí. Tehdy se obřadu udílení státních vyznamenání ze solidarity nezúčastnili někteří další vysocí akademičtí funkcionáři.

Od těch dob si hlava státu tento svátek jaksi zprivatizovala na základě pravidla, že kdo byť jen jednou se mnou nesouhlasil, kdo byť jen jednou cosi proti mně řekl, pozván nebude. Navíc si ve svých slavnostních projevech Miloš Zeman velmi často vyřizoval osobní účty se svými politickými protivníky. Zcela tím popřel smysl tohoto svátku, kdy mají jít všechny osobní animosity stranou a má zůstat jen kvintesence toho, co jsem popsal výše.

Letošní rok je obzvláště výživný, protože budou chybět vysocí ústavní činitelé včetně předsedy Senátu, předsedkyně Parlamentu a předsedy Ústavního soudu. Nebudou tam ani mnozí členové vlády, kteří se „omluvili“ pro své pracovní povinnosti. Vzhledem k tomu, že dopředu všichni toto datum a jeho význam znají. lze předpokládat, že přinejmenším někteří z nich už nechtějí dělat stafáž nechutnému divadlu, kdy se dozvědí, jak je jejich práce špatná, kdo z nich by měl z politiky odejít či poslouchat politickou přednášku.

Jen na okraj připomínám, že v minulých letech Miloš Zeman vyznamenával exponenty komunistického režimu, kulturní „pracovníky“, jejichž jedinou devizou byla příchylnost k němu či ředitele podniku, kde v nelidských podmínkách pracovali političtí vězni.

Tento den není soukromým svátkem Miloše Zemana a jeho hradní stafáže. Tento den je svátkem těch, kteří pro tuto zem udělali to nejlepší, co mohli a za tuto svou činnost jsou veřejně dekorováni. A přítomni mají být všichni, co stát řídí bez ohledu na to, zda se mají či nemají osobně rádi.

Miloš Zeman byl tím, kdo spustil lavinu vylučování jemu neloajálních osob, jejichž seznam se díky jeho hypertrofické paměti stále rozšiřoval až do dnešních dní. To, že někteří politici a osobnosti v minulých letech odmítli na tuto slavnost přijít, bylo až důsledkem Zemanovy selekce.

Máme naději, že příští hlava státu nebude po svém zvolení ihned vyhlašovat, že je presidentem dolních deseti miliónů či radit občanům, ať drží hubu. Ale vrátí celému ceremoniálu jeho původní význam a důstojnost, kterou za éry Miloše Zemana ztratil.