Zařizujeme byt. Máme závěsnou lampu, potřebujeme řetěz, na nějž lampu pověsíme. Zaskočil jsem do Bauhausu ten řetěz koupit. A nastalo to pikantní nedorozumění.
Může vás to překvapit, že v Bauhausu může něco pikantního nastat. A přece jen.
Je to takový ten druh obchodů, kde bloudíte půl hodiny, než potkáte živou duši ve firemním oblečení, aby vás obsloužila - pravda, vždycky je to osoba velmi ochotná, leč zřídka se vyskytující. Tahle osoba v železářském oddělení byla dívčina, z pozice mého věku řekl bych holčička, jistě plnoletá, ale hodně mladičká. Požádal jsem ji, aby mi ufikla dva metry řetězu.
Byla velmi ochotná, popadla pákové nůžky a řetěz ustřihla. Načež řekla:
"To z vás bude mít vaše paní radost!"
Řekla to - dejme tomu - žertovně, nebo laškovně. Načež v mé makovici proběhly jisté děje, načež jsem řekl:
"No teda! To by mě nenapadlo, že dáma takto mladičká, takřka pod zákonem jsoucí, myslí na takové věci!"
Čímž jsem myslel to, čemu pracovně říkám sex s brannými prvky a co se odborně řadí mezi sado-maso.
Dívce to došlo, načež zrudla tak, že by se jí na líci dal smažit lívanec, načež povídá:
"Já myslela tu anekdotu, jak ten mužskej povolí ženě ten řetěz, aby mohla jít z kuchyně skládat uhlí..."
Tak tohle zase nenapadlo mě. Uhlí jsem vždycky skládal já a nikdy by mě nenapadlo, že by měla být ženská v kuchyni na řetězu. Zadoufal jsem, že jsem nenarušil mravní výchovu mládeže. Řetěz momentálně visí mezi lustrhákem a lampou. Sado-maso se nekoná. A uhlí nemá kdo u nás skládat.
Topíme tepelnou pumpou.